Zvítězil v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga, je také vítězem řady dalších národních i mezinárodních soutěží. Jako sólista vystoupil s Filharmonií Brno, Komorní filharmonií Pardubice, komorním orchestrem Quattro, Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně a s Filharmonií Hradec Králové. Novináři o něm píší jako o vycházející hvězdě klasické hudby.

Ve skutečnosti je ale ještě mnohem zajímavější, než by se mohlo zdát. Kromě toho, že je znalcem a milovníkem železniční dopravy, založil chovatelskou stanici s více než sto kusy drůbeže. Strašecké publikum si získal svým příjemným vystupováním, výběrem skladem a především skvělým provedením.

Někteří lidé o vás mluví jako o vycházející hvězdě nebo vás nazývají přímo géniem. Jak sám sebe vnímáte vy?
To že má někdo talent, je výhoda, nikoli zásluha. A samo o sobě to nestačí. Někdo musí ten talent rozeznat a někdo ho musí rozvíjet. Já jsem měl štěstí, že se to povedlo. Nijak mimořádný si nepřipadám, a pokud by se mě náhodou zmocnil pocit vlastní výjimečnosti, stačí pět minut na hodině informatiky nebo chemie, abych si uvědomil, že toho, co neumím, je mnohonásobně víc. Jinými slovy, to, že někdo vyniká v jednom oboru, mu nedává právo domnívat se, že je významnější, než ti druzí.

Také čtěte: Rok 2030: Dálnice spojí Prahu a Karlovy Vary

Pocházíte z hudební rodiny?
Moji rodiče nemají s hudbou nic společného, pokud tedy nepočítám fakt, že tatínek, obdivovatel Hany Zagorové, si stále prozpěvuje úryvky jejich písní. Oba rodiče hráli v dětství na klavír. Moc jim to nešlo, tudíž je to nebavilo a příliš necvičili. Díky tomu se nám zachovala dvě pianina ve slušném stavu. Na ta jsem si zhruba ve třech letech začal podle sluchu vyťukávat písničky a vyjádřil jsem přání, že bych se chtěl učit na piáno. Rodiče namítli, že to oni chtěli taky a jak to dopadlo, ale nakonec mě na naléhání dědy a babičky přihlásili do ZUŠ.

Změnili časem názor?
Matyáš Novák, pianista a dirigent.Zdroj: Jakub MisíkRodiče sice hudbu aktivně neprovozují, ale mají ji rádi, a pokud jde o teoretické hudební znalosti, jsou na tom velmi dobře. Když se někdo z rodiny věnuje intenzivně nějaké činnosti, ostatní členy to chtě nechtě ovlivní. Maminka ještě nedávno rozlišovala drůbež na mraženou a chlazenou, dnes je na tom s odbornými znalostmi mnohem lépe. Myslím, že rodiče nemusejí být odborníky v oboru, kterému se věnují jejich děti, ale je důležité, aby je ve zvolené činnosti podporovali. V tom mám velkou výhodu. Pomáhají mi nejen rodiče, ale hlavně mí prarodiče, bez kterých si to nedovedu představit.

Čeho si vaše okolí na vás nejvíc cení?
Vím, že rodina na mě nejvíc oceňuje pracovitost a spolehlivost. Tvrdí, že pokud má člověk tyto vlastnosti, je jedno, čemu se bude věnovat. Je to univerzální výhoda.

"Řada českých skladeb je v zahraničí prakticky neznámá. Vždycky mám obrovskou radost, když v cizině zahraji skladbu českého autora a vyvolám vlnu nadšení."

A co vám vytýkají?
Rodiče všem známým říkají, že jsem se narodil jako důchodce. Pravda je, že když napíši mail nějakému chovateli, zpravidla si myslí, že jsem senior a Matyáš je moje příjmení. Také jsem silný introvert a na pódiu se cítím přirozeněji než ve třídě se spolužáky. Poslední dobou ale rodiče zjišťují, že fakt, že jsem se narodil jako „důchodce", má i jednu nespornou výhodu: vynechal jsem pubertu.Díky tomu, že mám mladšího bratra, si to teď uvědomili.

Máte mnoho zájmů. Kde se ale cítíte doslova jako ryba ve vodě? Na pódiu? Doma nebo při péči o slepice, nebo někde úplně jinde?
Všechno, co dělám, mě baví, jinak bych to nedělal. Studuji na konzervatoři a na gymnáziu zároveň. V Hradci Králové, kde bydlím, jsem vybudoval chovatelskézařízení, ve kterémse starám asi o sto slepic pěti plemen: drážďanky, štýřanky, lakenfeldky, forverky, araukany. Pravidelně koncertuji, doma i v zahraničí. Mým velkým koníčkem je železniční doprava.

To je neuvěřitelný záběr. Daří se vám vše organizovat?
Moji rodiče razí dvě zásady: „čas má člověk na to, na co si ho udělá" a „čím víc toho děláš, tím víc toho stihneš". Myslím, že k tomu, aby člověk zvládl hodně věcí najednou, musí být splněno několik podmínek. Musíte chtít, musí vás to bavit a také musíte mít okolo sebe lidi, kteří vám pomohou, když je třeba. Také musíte brzy vstávat a nesmíte mít Facebook.

Kteří jsou vaši oblíbení autoři?
Matyáš Novák, pianista a dirigent.Zdroj: Jakub MisíkKdyž jsem byl menší, hrál jsem nejradši hudbu z období klasicismu, momentálně je mou „srdeční záležitostí" hudba Liszta, Brahmse a Schumanna, tedy autorů období romantizmu. U Liszta mi vyhovuje virtuózní charakter jeho kompozic, u Brahmse mám rád prokompovanost, Schumanovy skladby mají úžasnou energii.

Jaké české skladby máte v repertoáru?
Dusíka, Voříška, Dvořáka, Smetanu, Janáčka, Martinů, Vítězslava Nováka, Ježka, Suka, Slavického Kalabise, jehož Klavírní koncert č. 1 jsem si v prosinci zahrál s Komorní filharmonií Pardubice. Řada českých skladeb je v zahraničí prakticky neznámá. Vždycky mám obrovskou radost, když v cizině zahraji skladbu českého autora a vyvolám vlnu nadšení.

Nepřehlédněte: Koch: Honza Suchopárek se mnou hrál ve školním týmu. Pojí nás velké přátelství

S kým byste si rád zahrál, případně kde?
Před časem jsem měl klavírní recitál v obci Čistěves, vesnici se 170 stálými obyvateli. Jeden z jejích obyvatel mě před časem slyšel u nás v Hradci a od té doby je pravidelným návštěvníkem mých koncertů. Postupně se k němu přidali další posluchači a vznikla myšlenka uspořádat klavírní recitál přímo u nich v obci. Za tím účelem založili tihle fanoušci občanské sdružení a přebudovali strojní traktorovou stanici na koncertní sál. Od firmy PETROF si zapůjčili koncertní křídlo a v říjnu loňského roku se koncert uskutečnil. Celý večer měl neuvěřitelnou atmosféru a mně se znovu potvrdilo, že je jedno, kde a s kým hrajete. Podstatné je, abychom byli s publikem stejně naladěni. Pokud se to podaří, je to nepopsatelný zážitek pro obě strany.

Jaké plány máte na letošní rok?
V nejbližších měsících mě čekají recitály v České Třebové, Letovicích, Jindřichově Hradci, na zámku Konice, ve Vlašimi, v Hradci Králové, dále recitál v německém Bayreuthu, v srbském Bělehradě, několik zahraničních soutěží, provedení Čajkovského koncertu b moll s Filharmonií Hradec Králové, recitál na zámku Bludov v rámci festivalu Klášterní hudební prameny, vystoupení na Chopinově festivalu v Mariánských Lázních, turné po Slovensku a především natáčení sólového CD s hudbou mého oblíbence F. Liszta.

Jak se vám u nás hrálo a můžeme se na vás opět těšit?
Hrálo se mi výborně, a pokud mě znovu pozvete, rád přijedu. Navíc v baru mají dobré chlebíčky (smích).

Na koncertu bylo hodně dětí ze strašecké Základní umělecké školy. Co byste jim poradil, pokud chtějí být ve hře na hudební nástroj úspěšné?
To bylo pro mě největší překvapení celého koncertu. Dětí přišlo opravdu hodně a chovaly se ukázkově, byly velmi disciplinované a k mému úžasu vydržely poslouchat celý koncert. Myslím, že tohle je přesně role, kterou mají plnit hudební školy. Vychovávat posluchače. Základní umělecké školy navštěvuje mnoho dětí a jenom malá skupina z nich promění svou zálibu v životní dráhu, ale tak to má být. Je skvělé, když šikovný instalatér, nebo schopný právník, dokáží zahrát na hudební nástroj. Pokud se podaří vzbudit v dětech lásku k hudbě, nebo třeba k výtvarnému umění, je to úžasné, protože jejich život je bohatší o další rozměr. Všem, kteří se učí hrát na nástroj, bych poradil, aby měli radost z hudby. Stejně jako Robert Veselý, žák místní ZUŠ, který na koncertě vystoupil. Je to super kluk!


Autor: Ivana Rezková