Znalci showbyznysu jim nedávali víc než dva roky, a přesto se skupina Maxim Turbulenc drží na scéně už třináctou sezonu a nedávno vydala v pořadí třinácté album. Kritici jejich „zpívánky“ raději ignorují, leč publikum své zpívající tlouštíky neopouští. Potvrzuje to i zakládající člen skupiny Dan Vali.

Na vystoupeních míváte nabito, ale rádia vás příliš nehrají. Čím to?

Asi je pro ně naše produkce mocinfantilní. Ale zajímavé je, že když pak rádia pořádají třeba svoje narozeniny, tak prvního, koho si objednají, jsme my, protože lidi se chtějí bavit. Je to paradoxní situace, ale budiž. Jsme komedianti, naším motorem je vidět na vystoupení lidi, jak vypnuli, jak přestali myslet na svoje problémy, kterých má každý dost, a baví se.

Kdy jste přišli na to, že vašim posluchačům nebude sedmnáct a více, ale sedm a méně?

Mantinely bych posunul, ono je to spíš od dvou do devadesáti. Vydavatelství nás sice házelo do škatulky kinderkapely, ale naše hudba je pro celou rodinu. Ostatně sedmdesát procent vystoupení děláme pro dospělé: od koncertů přes plesy až po firemní večírky.

Dospělým hrajete stejný repertoár jako dětem?

Podobný. Máme spektrum písniček od lidovek až po country, které jsme přepracovali do našeho stylu.

Jak byste váš styl charakterizoval ?

Základ je samozřejmě taneční hudba. Dneska už se ale nedá říct, jestli dance nebo techno, protože žánry se mísí. Je to zkrátka takový náš hybridní styl, kdy se v písni objeví zkombinované třeba country, reggae, funky a taneční hudba, což kritici nemohoupochopit, protože jsou zvyklí jen na jeden žánr.

Pro vaše songy je typická taková dusavá rytmika…

Kopák na první, haitka na druhou, to je základ. Vycházejme z toho, jak to dělali Indiáni při svých rituálech. Začínali bubnovat vždycky v tempu tlukotu srdce – a to je i náš rytmus.

Není vám líto, že osmdesát procent vašeho repertoáru tvoří předělávky?

Dělat cover verze je všeobecný trend. Lidi chtějí slyšet písničky, které znají, amy jim vycházíme vstříc, i když samozřejmě zařazujeme i vlastní věci. Musel jsem se smát, když tuhle pouštěli v rádiu píseň Dívka s perlami ve vlasech a říkali, že je to výborná věc od Aleše Brichty a že to poněm převzala nějaká neznámá maďarská skupina Omega. Svým způsobem tady všichni dělají covery. I Karel Gott míval v repertoáru osmdesát procent cover verzí, protože to byly obrovské hity.

To ale byly zahraniční songy a vy přebíráte věci tuzemské a často zcela současné.

Tak třeba co se týče dětí,my jim tím vlastně zprostředkováváme písně, ke kterým by se možná vůbec nedostaly. Třeba „kotlíkářské“ Buráky by na žádné diskotéce nehráli, ale tím, že jsme je udělali v tanečním stylu, jsou pro dnešní generaci stravitelnější. Nebo jsme oprášili padesát let staré Sluníčko od Suchého a Šlitra a je to znovu hit.

Megahit Mašinka nazpívala nedlouho před vámi skupina, na jejíž jméno si teď už ani nevzpomenu. Není to vůči nim trochu nespravedlivé?

Jmenují se Semtex, ale to je omyl. Tahle kapela není autorem Mašinky, protože jde o americký tradicional. Oni pouze upravili text, a jelikož byli první, kdo píseň vydal na CD, nazvali se i autory textu, ale třeba moji rodiče si tuhle písničku zpívali už před čtyřiceti lety u táboráku se slovy: „Jede, jede do dáli, veze vagón kořaly.“ To je jen neznalost historie té písně, jde o lidovku.

Stalo se, že vám autor nedal souhlas k předělávce písně?

Když dodržíte text a harmonii, nemusíte autora vůbec žádat o svolení a autorský svaz mu jen vyplatí tantiémy. Já ale vždycky zvednu telefon a zeptám se. A někdy mají autoři své důvody, aby se s jejich verzí dál nenakládalo. Třeba jsme chtěli předělat Medvídka z Bogoty od skupiny Lucie, ale kluci říkali, že je to jejich kultovní věc, ať si vybereme něco jiného. Což jsme respektovali.

Jste 13 let na scéně. Jaký je český showbyznys? Je to tak mafiánská záležitost, jak se někdy říká?

Já bych to definoval tak, že italská mafie je proti české kultuře pionýrská organizace.

Rozveďte to trochu.

Já bych to nerozváděl. Přece jen jste si za roky mezi lidmi ze showbyznysu našli přátele… Určitě. Většinou normální bývají ti, co v tom dělají dvacet a více let. Mladé hvězdičky, které rychle vylétnou, mívají nosy nahoru a dávají všem najevo, jak neunesli slávu, což mi vadí. Lidi by se neměli povyšovat jenom proto, že mají „ksicht provařený z televize“.