VYBERTE SI REGION

Mick Hucknall: Když mi byly čtyři roky, chtěl jsem být John Lennon

Praha /ROZHOVOR/  - Dlouholetý lídr kapely Simply Red Mick Hucknall ve středu přijíždí do Prahy. Poprvé jako sólový zpěvák…  S kapelou Simply Red dosáhl Mick Hucknall všeho, po čem toužil. Od dětství ho bavil rock'n'roll a soul. A právě se Simply Red, kteří fúzovali vlivy pop-rocku a soulu, prodal přes 50 milionů desek a dvakrát získal cenu pro nejlepší ostrovní kapelu Brit Awards.

27.3.2013
SDÍLEJ:

Dlouholetý lídr kapely Simply Red Mick Hucknall ve středu přijíždí do Prahy. Poprvé jako sólový zpěvák…Foto: Deník

Přesto nakonec Simply Red rozpustil. Loni vydal sólovou desku American Soul a 27. března s ní navštíví i Prahu. Proč skončil s úspěšným projektem a co ho inspirovalo k tomu začít znovu?

Jsou to dva roky od chvíle, co jste skončil se Simply Red a začal sólově. Jste pořád přesvědčen, že to bylo dobré rozhodnutí?

Osobně cítím, že jsem moc neměl na výběr. Simply Red byli ovlivněni hudbou 70. a 80. let a já chtěl dělat hudbu ovlivněnou 50. a 60. lety. A když máte takovou značku, jako jsou Simply Red, nemůžete jen tak změnit vše, na co byli posluchači zvyklí. V okamžiku, kdy jdete do rádia se skladbou Simply Red, posluchači čekají, že uslyší něco, co bude znít tak trochu jako to, co už jste nahráli.

To mě překvapuje. Spíš slýchám, že když kapela nahraje podobnou skladbu jako v minulosti, řekne se o ní, že se vykrádá…

To je otázka míry a provedení. Ale když vydají U2 nové album, většina lidí si stejně přeje, aby znělo tak trochu jako Joshua Tree. Přeje si, aby nová písnička od Rolling Stones připomínala Jumpin' Jack Flash. Cítil jsem, že se Simply Red bych musel udělat opět něco, co bude trochu připomínat věci, které jsem nahrál už před 20 lety.

Takže jste projekt Simply Red přesně po 25 letech ukončil.

Což nebylo lehké, ale na oplátku jsem zase získal úplnou tvůrčí svobodu. Nejsem nijak omezen v tom, co bych si mohl dovolit. Jezdím po menších halách, vytvářím si nové publikum. A samozřejmě, když si lidé, kteří poslouchají Simply Red, užívají i můj sólový projekt, mám z toho radost.

Na druhou stranu, úplný začátek to asi není. S vizitkou zakladatele kapely, která prodala přes 50 milionů desek, se startuje nový projekt jinak, než když člověk začíná jako úplně neznámý…

Samozřejmě ano. V rodné Británii cítím velkou podporu a zájem lidí, deska American Soul byla na největším rádiu u nás označena za album týdne a generovala tři nahrávky týdne.

Ostatně, i Simply Red bylo možné vnímat tak trochu jako váš sólový projekt. Kapelou prošlo přes 20 hudebníků. A část z nich s vámi spolupracuje dál.

Kytarista Kenji Suzuki nebo klávesák Dave Clayton jsou stejní, to máte pravdu. Ani producenta jsem nezměnil. Je mezi námi pozitivní atmosféra, muzikanti, s kterými jsem dělal Simply Red, se mnou ale vesměs souhlasí v tom, že byl čas udělat něco nového a že by to pod hlavičkou naší bývalé kapely nebylo představitelné.

Nahrál jste zatím dvě sólové desky, ještě v dobách Simply Red to bylo album A Tribute to Bobby, teď American Soul. Obě jsou poctami americké hudební klasice. Proč právě Amerika?

Všechny velké britské kapely se nechaly ovlivnit tím, co slyšíte v Americe a na mojí nové desce American Soul… The Beatles, Rolling Stones, Led Zeppelin… Všechny ovlivnilo americké rhytm & blues. Ale můžu vám slíbit, že moje příští deska už bude britská a budou na ní nové písničky.

Takže příště se inspirujete v Británii 50. a 60. let?

Británie je úžasné místo k životu mimo jiné právě proto, že je otevřená a setkává se v ní tolik vlivů a proudů. Jsme ovlivněni africkou a americkou hudbou… Beatles nebo Stones poslouchali blues a r&b a vytvořili z těchto vlivů něco ohromně originálního. To je to, co mě zajímá: být něčím ovlivněn, ale nezkopírovat to, udělat z toho něco zcela jiného.

Mluvíte široce o vlivech hudby z 50. a 60. let, u Simply Red jste zase zmiňoval inspiraci v 70. a 80. letech… Co 90. léta a současnost? Odtamtud pro vás žádná inspirace nepřichází?

Čím víc člověk poslouchá celou hudební historii, zjišťuje, že nic nového nepotřebuje. Popravdě řečeno, mám pocit, že v hudbě už nic úplně nového nevzniká. Je to jen to, co bylo, v novém kabátu. Opakují se cykly, které už známe. Ale i to je ohromně fascinující: navzdory tomu, že v hudbě prakticky všechno bylo, každá generace si ji přizpůsobí tak, že vám přijde zase v něčem nová.

Vraťme se tedy do dob, kdy z vašeho pohledu skutečně nová hudba vznikala… Dá se říct, která kapela vás ovlivnila nejzásadněji?

Nepochybně Beatles. Pocházím ze severozápadu, z Manchesteru, a Liverpool je kousek odsud, takže Beatles jsme považovali za naši domácí kapelu. Od nejútlejšího dětství pro mě byli idoly. Poprvé jsem je zaregistroval, když mi byly tři roky. Nedalo se tomu uniknout. Když mi byly čtyři, chtěl jsem být John Lennon.

Ale nevybavuji si, že byste někdy Beatles předělal. Se Simply Red máte za sebou úspěšné covery The Valentine Brothers nebo Harold Melvin & the Blue Notes, vaše dvě sólové desky jsou plné coverů, ale žádní Beatles…

To je vtipná náhoda, protože teď zrovna se to změnilo. Účastnil jsem se před pár týdny jednoho projektu BBC, v rámci něhož se snažili znovu nahrát první album Beatles Please Please Me. Nahrávali ho 11. února, přesně 50 let poté, co Beatles. Na mě připadla z té desky písnička číslo tři Anna (Go to Him). A ano, ohromně mě to bavilo, bylo to vzrušující, zpívat písničku kapely, na které jste vyrůstal.

Baví vás poslouchat Beatles pořád, i když je znáte nazpaměť?

Sice ty písničky znáte pozpátku, ale produkce, skladatelské umění, zpěv, všechno je u Beatles na takové úrovni, že to nikdy nebude out. Beatles pro mě nikdy nebudou znít jako stará kapela, kdykoli si je pustíte, cítíte tu úžasnou energii, a je jedno, jestli je posloucháte v roce 1975 nebo 2013. Je to největší kapela všech dob, nedokážu si představit, že by někdy někdo mohl dát dohromady něco ještě zásadnějšího. Beatles, to byli dva hudební géniové: John Lennon a Paul McCartney. Skvělý skladatel George Harrison. A Ringo Starr, což je velmi podceňovaný bubeník, ale když si poslechnete jeho nahrávky, nenapadne vás, co by na nich mělo být jinak, jsou jednoduše bezvadné.

V této souvislosti mi ale přijde zajímavé, že jedním z vašich prvních velkých hudebních oblíbenců údajně byli Sex Pistols. Něco jiného než Beatles a úplně jiného než soul nebo to, co jste později dělal se Simply Red. Po jejich koncertu v Manchesteru, na který dorazili i pozdější zakladatelé Joy Division, Buzzcocks nebo The Smiths, jste prý založil svoji první, punkovou kapelu…

Ano, s The Frantic Elevators, jak se tak kapela jmenovala, jsme pak několik let hráli. Ale bylo to tehdy spíš o vyjádření životního postoje než o hudbě. Psal se rok 1976, bylo mi nějakých 16 a Sex Pistols mi tehdy přišli jako něco víc než „jen" hudba. Znamenalo to stát se součástí určitého sociálního hnutí. Člověk v pubertě v té době často neměl co dělat. Lidi hleděli na televizi, ve které vysílali pořád to samé. A tohle byla revolta. Ale hned na startu svojí hudební kariéry jsem věděl, že mám melodický hlas, že nemusím, ani mi to nedělá dobře, křičet, abych se hudebně vyjádřil. A už před Sex Pistols jsem poslouchal soul, ale i rock'n'roll, zmíněné Beatles… Takže to nakonec dospělo k Simply Red.

Jádrem vašeho blížícího se pražského koncertu budou písničky z desky American Soul, zaznějí ale i některé hity z dob Simply Red?

Zřejmě dvě, tři písničky z období Simply Red zahraju. Zahraju ale také pár písniček úplně nových, které by měly být na mé příští desce.

Nedá mi to a položím vám pár osobních otázek. Mnohokrát v životě jste se stěhoval. Kde se cítíte být v současnosti doma?

Narodil jsem se v Manchesteru, žil jsem ve Skotsku a Irsku, teď bydlím na jihu Londýna. A je to výborné, protože můj dům je zároveň moje nahrávací studio, takže pracuju a žiju na stejném místě. Doma jsem teď v Londýně, s mou rodinou.

Máte pětiletou dceru. Jaké to je pro dvaapadesátiletého tátu hledat si cestu k takto malému dítěti? Neplete si vás, neberte si to, prosím, ve zlém, s dědečkem?

To snad ne (směje se). Někdy je to trochu vyčerpávající, ale jsem moc rád, že tady je a že se to děje teď. Předtím jsem pořád jezdil po světě s kapelou, měl jsem spoustu práce a nedokážu si představit, jak bych se jí při tom mohl dobře věnovat. Teď mám víc času.

Jak ho spolu trávíte?

Děláme obyčejné věci. Hrajeme si spolu, chodíme plavat, vaříme… Nic neobvyklého.

Dojde při tom i na společný poslech hudby?

Ano, hudbu má ráda, baví ji zpívat. Na pět let má zajímavý hudební vkus, zrovna teď ji často slyším zpívat si Spinning Wheel od Blood, Sweet & Tears. Aniž bych jí je jakkoli nutil, baví ji i moje písničky: Holding Back the Years nebo Stars. Hodně člověka potěší, když jdete kolem pokoje svojí dcery a slyšíte z něj, jak si zpívá vaše věci. Přál bych to každému tátovi a je úžasné, že teď můžu být u toho.

Kdo je… Mick Hucknall

Anglický zpěvák a skladatel, letos v červnu oslaví 53. narozeniny. V roce 1985 založil a následných 25 let vedl kapelu Simply Red, s níž prodal přes 50 milionů desek a nahrál úspěšné singly známé i z našich rádií: Stars, Fairground, Say You Love Me, Angel nebo If You Don't Know Me By Now. V roce 2010 Simply Red rozpustil a vydal se na sólovou dráhu, loni mu vyšla deska American Soul. Zítra od 20 hodin s ní vystoupí v pražském Kongresovém centru.

Autor: Ondřej Leinert

27.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Soud nařídil francouzskému meštu Publier odstranit sochu Panny Marie

Paříž - Město Publier na východě Francie dostalo od soudu nařízeno, aby odstranilo z parku sochu Panny Marie. Důvodem je celostátní zákaz vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích. Informoval o tom zpravodajský server BBC News s odvoláním na starostu města.

Rakušané volí v opakovaných volbách nového prezidenta

Vídeň - V Rakousku začalo opakované druhé kolo prezidentských voleb. Voliči si vybírají mezi nezávislým kandidátem podporovaným stranou Zelených Alexanderem Van der Bellenem a členem pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbertem Hoferem. Květnové hlasování, v němž zvítězil Van der Bellen, kvůli formálním chybám při sčítání hlasů zrušil ústavní soud.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies