Proč jsi svou poslední desku nazval Despekt? A jak jsi s ní s krátkým časovým odstupem spokojený?

Já bych na ní nic neměnil. Jsem člověk, který se k hotovým věcem už nevrací. Ta deska je tvrdší, stejně jako její texty. Tak jsem to chtěl. Vystihuje Dodo Doležala v roce 2010. Myslím si, že je kompaktní a lidi se o ní vyjadřují tak, že je buď poslouchatelná od začátku do konce, nebo se nemusí líbit vůbec. A někteří si ji pustili i několikrát po sobě, což mě těší. A proč Despekt? Myslím si, že je to dobrý název. A pokud se ptáš, jestli mám v sobě despekt, tak musím říct, že ano. Vůči systému. Považuji se za svobodomyslného člověka. Pro mě je svoboda základ všeho. Svoboda rozhodování, projevu, podnikání, slova, soutěživost a tak dál. Tyto hodnoty ale dnes v mnoha případech ztrácejí svou sílu, protože jsou znehodnocovány prospěcháři, lobbisty, úplatkáři a vůbec lidmi, kteří k hodnotám mají despekt. Jsem si stoprocentně jistý, že situaci, která nastala po sametové revoluci si lidé původně představovali úplně jinak, než je tomu teď. Já jsem jedním z nich. Na celou situaci ve státě a stávající systém pohlížím s despektem. Jsem přesvědčený, že systém je potřeba. Ale musí být spravedlivý.

Dobře, ale ty jsi řadu let sbíral muzikantské zkušenosti v Americe. Je tam situace lepší?

Bohužel ne. Začíná to být těžce fašistická země, i když oni si to nepřipouští. Už jim nedochází, jak strašně moc se nechají ovlivňovat a ovládat. Lidem tam vláda řekne – teroristé nám zničila „dvojčata“ a my víme, kdo to udělal. Tak pojďme za to potrestat několik zemí. A oni jdou. Mně Amerika dala obrovské zkušenosti. Hudební konkurence je tam mnohem větší než u nás. Na druhé straně tam má kvalitní hudba, která se neveze na komerční vlně, šanci se prosadit. V naší republice ta možnost není. Kvalitní hudbu komerční rádia i jiná média v drtivé většině odmítají. Mám pocit, že Češi ani nikdy kvalitu moc nevyhledávali, nemáme to v povaze. Jsem vděčný za internet, který v této oblasti hodně osvobozuje. Rozdíl v hudební branži u nás a v Americe je zcela zásadní. Když se v Americe prosadí kapela, motivuje to ty ostatní, aby vymysleli něco jiného, aby se neopakovali. Když se u nás prosadí kapela, vyrojí se hned deset dalších, které chtějí znít a hrát úplně stejně a být tak stejně úspěšný. Amerika mě také naučila nekňourat, bojovat sám za sebe.

Chápu, ale ty se, vzhledem k svému hudebnímu zaměření na vlně komerce nevezeš. Vytváříš desky víceméně pro fajnšmekry a příznivce tvrdé hudby. Ale složenky platit musíš…

Jasně. Ale já se koncertováním a nahráváním mých desek především bavím. Budu hrát, i když o mou hudbu projeví v sále třeba jen jeden člověk. A složenky zaplatím ze zisku mého nahrávacího studia. Točím jen to, co chci, co se mi líbí. Jsem šťastný, že tomu tak je. Jsem nezávislý, soběstačný člověk, nemusím se ohlížet na tlaky vydavatelské firmy a takto mi to naprosto vyhovuje.

V 90. letech jsi s americkým kytaristou Guy Mann Dudem natočil dvě desky. Z nich pocházely i takřka komerční hity „Soudím“ a „Karlův most“ Jsi s Gueyem stále v kontaktu? Nezvažuješ další možnosti spolupráce s ním?

S Guyem si píšeme přes internet. On už muziku nedělá a živí se prací v právnické firmě. Už tehdy, když jsme spolu dělali, říkal, že to bude jeho poslední hudební počin.

V době největší slávy Vitacitu v kapele zpíval Ladislav Křížek. Proč se tak úspěšná spolupráce tehdy rozpadla?

Křížek s námi zpíval asi jen rok a půl, odešel v roce 1987. Naše cesty se prostě rozešly. Ale Vitacit fungoval řadu let dál. Lidé se mě na to období pořád ptají, mají pocit, že v tom vězí něco záhadného. Ale není tomu tak. Láďa mě znovu oslovil před dvěma lety, abych s ním šel obnovit Vitacit. Já ale nemám pocit, že po dvaceti letech, co jsme se neviděli, bychom se měli k tomu vracet. Láďu považuji za skvělého zpěváka, ale já už mám jiné plány. Nepotřebuji spolupracovat s žádným zpěvákem, vystačím si se svým zpěvem. Natočil jsem řadu desek a spolupracoval s velkým množstvím muzikantů z celého světa. Měl bych to snad všechno zahodit a vrátit se do Vitacitu? To mě neláká.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Hrát, hrát, a hrát. Připravuji materiál na novou desku, ta by mohla vyjít možná už na podzim.