Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Miroslav Paleček: Ježek, Voskovec a Werich mě snad nahoře u piva ocení

Praha /ROZHOVOR/ – Ježkárny. To je album folkového zpěváka Miroslava Palečka, jenž se od někdejší slavné Máni nebo Hele lidi, které nazpíval s Michaelem Janíkem, přesunul k legendárním písničkám Osvobozeného divadla.

27.2.2015
SDÍLEJ:

Ježkárny. To je album folkového zpěváka Miroslava Palečka, jenž se od někdejší slavné Máni nebo Hele lidi, které nazpíval s Michaelem Janíkem, přesunul k legendárním písničkám Osvobozeného divadla. Foto: Supraphon

Není to trochu troufalost?

To máte tak: Já tyhle písničky objevil asi ve dvanácti letech ve zpěvníku svého staršího bratra. Zaujal mě jejich jazyk, neotřelé výrazy a vůbec texty, samozřejmě i muzika. Hltal jsem Civilizaci a Tmavomodrý svět a byl jsem ohromen. Působily na mě cizokrajně, bylo to něco úplně jiného, než co byl člověk v té době zvyklý slýchat v rozhlase po drátě. Zkoušel jsem je u pak táboráků, kde jsem obluzoval holky, nejvíc mi později pomohl Petr Nárožný, který mi někdy v roce 1973 zapůjčil čtyři zpěvníčky s Ježkovými písničkami.

To jsou ty, co jste mu nevrátil? Někde jsem to četla…

Jo, to jsou ony. Ale už jsme si to vyříkali. Já jsem se mu vždycky při našem setkání moc a moc omlouval. A on říkal: v pořádku, já vím, že jsou v dobrých rukou… Potkali jsme se pak vloni na jednom společném vystoupení a tam mi je Petr definitivně věnoval. Jsem rád.

Kdy jste dostal tu správnou kuráž, že s nimi vyjdete ven k posluchačům?

První písničku jsem se učil víc než čtvrt roku. A abych ji mohl zahrát beze studu sám před sebou, to trvalo ještě déle. Ale když jsem zvládnul tu první, ostatní pak šly lépe a rychleji. Všechno chce svůj čas, nic se nemá uspěchat. Zrálo to a zrálo a dozrálo ideálně k výročí Jana Wericha.

Aranžmá jste, předpokládám, záměrně volil jiná, než jaká jsou u klasických Ježkových písniček?

Chtěl jsem, aby to působilo stejně jednoduše jako originál, když jsem jeho písničky slyšel poprvé. Kytarový základ, zpěv, něco málo citlivě přidat a mělo by to mít současnější písničkářský kabát. Tehdy byla jiná doba, jinak se frázovalo, píseň se přehrávala orchestrálně, pak přišel zpěvák, odzpíval, odešel a kapela dohrála. Na divadle to ovšem mělo provedení jiné, tam se písničky musely podřídit ději a určitému scénickému výrazu.

Ježkárny. To je album folkového zpěváka Miroslava Palečka, jenž se od někdejší slavné Máni nebo Hele lidi, které nazpíval s Michaelem Janíkem, přesunul k legendárním písničkám Osvobozeného divadla. Jak jste vybíral jednotlivé písně?

Podle melodičnosti a zajímavého, nadčasového textu. Což se ovšem týkalo v podstatě všech. Výběr nebyl jednoduchý. Vyřadil jsem píseň o golemovi nebo Babičku Mary. Sice se hodně hrají na čundrech u táboráků, ale zdají se mi už dost hozené jinam, než kde je třeba takový Ezop a brabenec nebo Svítá. Vyzobal jsem, myslím, to nejlepší pro kytaru, na CD je hodně bluesovek.

Neříkali vám někteří kamarádi, ať to neděláte, že jde o nedotknutelné legendy?

To ani ne. Spíš myslím, že si neuměli představit, že by šly udělat jinak. Byli tací, kteří mi říkali – hele, vždyť to už nazpívala Helena a hrál Hybš nebo Vlach. Ale já oponoval: ještě nikdo to neudělal jako já, uvidíte.

Máte některé vyloženě srdeční?

Asi ne. Vždyť jsou krásné všechny! Ale upřímně rád hraju Klobouk ve křoví i Tmavomodrý svět. A vidím na posluchačích, že když je zpívám, vybavují se jim pozvolna celé bloky textu i melodie a to je důkaz toho, že je máme hluboko pod kůží. A když přijdou mladší a slyší třeba Civilizaci nebo Prabábu mé prabáby, nechtějí zase věřit tomu, že jsou staré víc jak osmdesát let. Vlastně je tak hezky znovuobjevuji pro mladou generaci.

Na hudební scéně působíte dlouho. Jaké na vás dnes chodí publikum? Pamětníci?

Když hraji sám, chodí na mě pamětníci. Ale pravda, chodí jich čím dál méně… Oni možná chodí, ale ne na koncerty. A když jezdím s Ivem Jahelkou, potkávám pestřejší věkovou kategorii. Je to logické, lidé se chtějí zasmát a jeho soudničky se líbí všem. Každý se už buď rozváděl, nebo ho to čeká… Navíc to není vulgární, žádné podpásovky, prostě milé vtipné písničky.

Chtěla jsem se zeptat, jak se Palečkovi, který dlouhá léta zpíval s Janíkem, teď zpívá bez Janíka. Ale vlastně jste mi odpověděl – máte Ivo Jahelku.

Vystupuji hlavně sám, s Ivem máme společný Dvojkoncert. Nic se nemá udržovat uměle, časem naše spolupráce s Michaelem ztratila tah a šťávu a teď si každý zvlášť žijeme svůj další muzikantský život.

Zažili jste spolu úspěšné období. Jak vnímáte dnešní dobu, přeje podle vás písničkářům?

Slavnou písničkářskou éru máme za sebou, ale stála za to. Dnes je vše příliš propojené s byznysem. Mám jednu píseň o českých písničkářích Každej je nějakej. Hutka, Plíhal, Nohavica, Dobeš, Fousek … Každý je jiný, každý je osobitý a každý je svůj.

A mladí? Ctí podle vás daný, řekněme angažovaný, žánr?

Ano, Radůza nebo Tomáš Klus – to jsou skvělí muzikanti. Ale je pravda, že v dřívější době měli písničkáři prostoru víc. Koncerty byly hojně navštěvované, jezdilo se na Portu a jiné festivaly, dnes se chodí víc na rockovou muziku, ale tak to zkrátka je. Dnes bych začínat nechtěl.

Tak ještě zpátky k vašemu CD. V 50. letech, kdy Ježkárny vznikaly, mnoho jiné hudby na výběr nebylo. Krom té budovatelské. Dnes je situace o dost jiná, trh přetéká různými žánry a experimenty. Nebojíte se, že vaše písničky zapadnou?

Byly doby, kdy lidé šli za písničkami a vyhledávali je. Dnes to dělá málokdo, většina čeká, co jim trh a média přinesou pod nos. O leckom říkají: jé, on ještě hraje? A je potřeba jim leccos trochu podsunout. Já jsem si jist, že tohle CD si své posluchače najde. A pokud mají Ježek, Voskovec a Werich tam někde nahoře bohatě prostřený stůl a vedle džbánu piva a vína třeba i přehrávač, kde by si mohli Ježkárny pustit, věřím, že by byli spokojeni…

Autor: Jana Podskalská

27.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Protiatomový kryt ve Strahovském tunelu.
1 11

Kam se Pražané schovají v případě ohrožení?

Ilustrační foto.
1

Čechům se i nadále daří lépe než Slovákům. Dohánějí nás, ale nestíhají

Bojkot ostravského festivalu Colours: Fajn hudba, ale velké korporace jsou fuj

Dollars of Colours! Svobodu notám! Kulturou se nevykoupíš! Přiznejte barvy! Pod těmito hesly se ve čtvrtek uskutečnil protest proti komercionalizaci Colours of Ostrava a firmám, které ho podpořily.

Psi žijí v otřesných podmínkách. Až mi je vezmou, pořídím si další, říká majitel

/FOTOGALERIE/ Vstup do domu Na Kozině, jenž patří Václavovi Hrbáčkovi, který vlastní několik psů, je jen na vlastní nebezpečí. Ještě před dveřmi vás přivítá nesnesitelný zápach a hlasité štěkání a kňučení několika desítek psů, kteří tu žijí v naprosto otřesných podmínkách. 

Číslo 68 žije. Bude Jágr dál pokračovat za velkou louží?

/ANKETA/ Ne, určitě Edmonton. Tam je ale zima a vysoké daně, místo toho půjde do Las Vegas. Mýlíte se, pánové, někdo právě napsal na Twitteru, že Jágra viděli v Ottawě na letišti. Jo? Stejně se vrátí do Pittsburghu. 

První město vyhlásilo zóny bez dávek na bydlení. Hrozí, že se ghetta přesunou

/ANKETA/ Krušnohorská ulice, Ervěnice a Březenec. Pokud se do této části severočeského Jirkova po 1. září někdo přistěhuje, musí si na nájem a energie vydělat sám.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení