Vstup je zdarma, síly zde spojí Vladimír Mišík a jeho kapela ETC… plus host, Blue Effect Radima Hladíka. Začne tak velké turné po ČR, které nabízí 16 show, z nichž až ta předposlední letošní se vrátí na sever Čech; bude 15. prosince v Jablonci nad Nisou. Do roku 1971, do časů Flamenga, jsme se vrátili v rozhovoru se členy této hudební legendy  - Vladimírem Mišíkem (zpěv) a Vladimírem Gumou Kulhánkem (basa).

Problém! Dlouhé vlasy

Vladimíre, při vzpomínání na vznik LP Kuře v hodinkách před čtyřiceti lety jste si posteskl, že na obalu desky nesměly být vaše snímky „mániček" s dlouhými vlasy. Nebyl ale vůbec zázrak, že ta pěkná deska už za tuhé normalizace v roce 1972 vyšla?
Vladimír Mišík: Zázrak to asi trochu byl. Teď tu vedle mě sedí Vláďa Kulhánek, a jestli si vzpomene, my dělali s fotografkou Hankou Rysovou fotky, na kterých nám z křoví jen koukaly ksichty…
Kulhánek: Ani to neprošlo.
Mišík: Jo, ani to. Obal měl bejt malovanej, to jsem svojí tehdejší přítelkyni Ivaně Jurné doporučil, aby to bylo v pohodě. Fotky měly být uvnitř, ale to u Supraphonu neprošlo.

Křest alba už byl, ale co turné? Je těžké ho zprodukovat?
Kulhánek: Je, alespoň v tehdejší sestavě Flamenga. Už ho skoro nedáme dohromady. Ivan Kühnt nežije, Erno už je v takovém řekl bych rozkladu, Kubík v zahraničí a nezvěstnej… Takže kolik nás zbylo? Jen Láďa, já a Pavel Fořt. Jak to máme dávat dohromady?

Nerozpadnout se Flamengo, začal byste myslet na sólovou kariéru, vznikla by vaše první sólová deska „Vladimír Mišík"?
Mišík: (smích) Kdyby jsou chyby, nemá cenu tak uvažovat. Doba začínala být zlá, ubývalo koncertů, Flamengo se vlastně nedožilo ani vydání desky Kuře v hodinkách. Supraphonské termíny na výroby desky tehdy byly rok, dnes to trvá týden…

Členové Flamenga se živili hudbou, a tak odešli tam, kde se dalo vydělávat. Kubík s Láďou myslím do Semaforu…
Kulhánek: Jenže ani tam se nevydělávalo. Představovali jsme si, že postavíme kapelu a budeme hrát víc instrumentální věci, jazzrock, jenže i to tu kapelu nahlodalo. Pamatuješ (obrátí se na Mišíka), tenkrát v Polsku jsme poslouchali už jen Mahavishnu Orchestra. Čili už tam byl náznak, že se v hudbě něco děje.

Kluci, jste pitomci

Ale přeci váš manažer…
Flamengo žádnýho pořádnýho nemělo. Kdyby řekl: „Kluci, jste pitomci, budete hrát dál," bylo by to skvělý. Ale prostě jsme se rozlítli, chyběla nám pevná ruka.

Když letos vydal Supraphon „Kuře v hodinkách" v reedici, a já si ho poslechl, zjistil jsem: „Vždyť to byla super kapela!" Je logické, že takové osobnosti nevydržely dlouho spolu?
Mišík: Tak to nebylo. Atmosféra tehdy byla pohodová, nešlo o osobní lidské antipatie, jak se tak někdy stává. Ani nešlo o prachy, ty tam nikdy moc nebyly… Myslím, že to byl tlak deprese, začátek normalizace v 70. letech a nejistota těžkých časů, co vedlo k zániku Flamenga. Bigbít byl režimem odsouzený k zániku, tak to prostě někteří nevydrželi. Vždyť už měli rodiny…

Cože, tancovačky?

V kapelách si většinou prosazují texty zpěváci. Buďto vlastní slova, nebo práce kvalitních textařů. To vy jste byl ten, kdo prosazoval pro Flamengo texty Josefa Kainara? Vždyť i na své první desce jeho básně máte, třeba legendární „Stříhali dohola malého chlapečka".
Já to úplně nebyl. My jsme ten materiál dlouho zpívali v angličtině, tehdy jsme dost zkoušeli, což už u profi kapel dnes tolik není, není to asi potřeba. My hodně jezdili do Polska na koncerty a hráli i takzvané „tancovačky". Byly to akce na pět hodin, hráli jsme věci svoje a do toho převzaté, kapela s takovými zkušenostmi byla fakt sehraná…

A ty texty?
Mišík: Hynek Žalčík, můj kamarád, přišel s nabídkou, že je možnost u Supraphonu natočit desku. My chtěli točit anglicky, ale přišla zpráva, že to nejde. Zbývala jen čeština, ale my české texty neměli. Tak jsme s Hynkem uvažovali, on řekl Kainar a já souhlasil. Znal jsem už jeho překlady evergreenů, otextoval je úžasně, byl to jazzman a básník par excellence. I pro Michala Prokopa napsal Město er, což byla velká patetická hudebně - dramatická plocha. Já k něčemu takovému moc neinklinoval, a ani Flamengo, i když instrumentální plochy hrálo. Ale byly bigbítové…

Bylo těžké oslovit Kainara?
Nebylo. Zajeli jsme za ním s Hynkem na Dobříš, na zámek spisovatelů a hudebních skladatelů. Písničky jsme mu přivezli nahrané na magnetofonu Grundig, který tenkrát ani neuměl ovládat…
Kulhánek: Navíc to byly naše nahrávky ze zkušebny, které zněly dost příšerně…
Mišík: …ale jeho to kupodivu chytlo, podupával si u nich a rychle, myslím že už během dvou dnů, k nim napsal texty.

Takže Kainar pro Flamengo vlastně psal na objednávku!
Mišík: Jo, textoval pro nás na dodanou muziku. Dost ho asi chytla a výsledek byly odevzdané texty.
Kulhánek: A od té doby Vladimír Mišík dbá na kvalitní texty. Kainar ho takhle „nakopnul" v celém jeho hudebním životě, to byl myslím dobrej začátek!
Mišík: Přesně. Já byl dlouho zastáncem angličtiny, proto mě vyhodili z Blue Effect… V Čechách chyběly dobré české texty, ale když jsem ty Kainarovy vzal do ruky a začal je ve studiu zpívat, zjistil jsem, že ač mám zpěv zažitý v angličtině, ta čeština zní s naší hudbou úplně samozřejmě.

Merta i Třešňák

Kainar byl tedy jediný vliv?
Mišík: To ne, já začal poslouchat i sdružení písničkářů Šafrán, Vláďu Mertu a Třešňáka. I to mě ovlivnilo, pak jsem sám začal zhudebňovat básníky…
Kulhánek: Ono je to v češtině těžké, daleko těžší než anglicky. Navíc texty v angličtině jsou často banální, banálně nezní, zatímco v češtině ano. To český text neunese. Ale Kainar byl skvělej, měl tu zkušenost a jako starej swingař uměl v českém textu udělat synkopu, což je strašně důležitý; rocková a džezová hudba je hodně synkopická. Dostat synkopou do českého textu je vůbec to nejtěžší. Ale protože to uměl, proto se ti to, Vláďo, tak dobře zpívalo. Umělo to pár lidí, Voskovec a Werich, i pan Suchý si dobře poradil se synkopou…

Kuře: Dvě výročí

Vladimíre, vy jste „dostal" reedici alba „Kuře v hodinkách" po čtyřiceti letech letos od Supraphonu k narozeninám…
Mišík: To je souběh událostí a výročí, Supraphon toho takzvaně marketingově využívá. Ale to je dobře… Navíc ten remastering zní podle mě dost soudobě, což mě překvapuje. Jak jsme totiž Kuře točili ještě na čtyřstopý magnetofon, tak musím zvukaře Petra Kocfeldu hodně vyzdvihnout. Odvedl skvělou práci, dnes ta nahrávka zremasterovaná zní velice dobře.
Kulhánek: Díky čtyřstopému magnetofonu má nahrávka větší dynamiku. Flamengo hrálo živě ve studiu, to bylo tehdy normální. Dokonce ze začátku, když vznikala první alba, se vše točilo najednou, rovnou to vyryli na desku. I dnes se kapely pokouší točit postaru, ale většinou to nedotáhnou do konce, nakonec využijí dnešní možnosti studií. Škoda, společné nahrávky mají atmosféru, jsou nadupané.

Mišík, ETC a dým

Je píseň „Já a dým" jediná, kterou dodnes z Kuřete v hodinkách zpíváte? Či už ani ji?
Mišík: Jo, někdy jsem ji hrál s Čuďákem (skupina Čunderground - pozn. autora), ale jinak z repertoáru Kuřete už nezpívám nic. Už dávno je doba mé skupiny ETC…, takže děláme věci svoje. Ale jak Vláďa zmínil natáčení desek pohromadě, své zatím poslední CD „Ztracený podzim" (je úžasná, doporučuji! pozn. autora) jsme zkusili trošku přiblížit dávnému zvuku. ETC… živě hrají dobře. (smích) Ale přesně, jak jsi řekl, Vláďo; udělali jsme tři čtyři věci a první, kdo se stáhl do studia, byl Jirka Veselý. Nejsme nejmladší, asi se neumíme odvázat, máme zažité zvyky ze studia, ale deska mi zní příjemně. Blues z ní, S nebem to mám dobrý, jsme točili živě, ale stejně pak přišel Jirka Zelenka a říká: „Je to dobrý, ale já vám tam ještě přidám bubny." A přidal je. To studio to umožňuje, ale kouzlo živého hraní má něco do sebe. Je to velká přednost nahrávek Flamenga.
Kulhánek: I když před čtyřiceti lety tvořily Flamengo velké osobnosti, hlavně jsme byli kapela. A hráli s velkou radostí a nadšením, v Polsku na nás třeba koukali a divili se: „Jak oni hrají  - neuvěřitelný!" To pro nás byla velká radost. Ale mám pocit, že už to tak dnes úplně není. Muzikanti se musí živit, mají víc kapel a je to takový rozbředlý.

Ani vy sám jich nemáte málo!
Kulhánek: Vždyť já to vím! Ale já už jsem starej, hraju jen pro radost. Už nemám ambice, abych postavil kapelu…

Přišel se na vás někdy Kainar podívat? Byl to starý pán…
Mišík: On už byl nemocný, když nám psal texty, a nedožil se bohužel ani vydání desky „Kuře v hodinkách". Ale ani Flamengo se nedožilo vydání desky, rozpadli jsme se.

Turné ke 40. výročí alba Kuře v hodinkách

31.8. Žatec (náměstí, ještě + BLUE EFFECT)
16.9. Plzeň (ještě + IVAN HLAS)
18.9. Brno
24.9. Opava
19.10. Hradec Králové
30.10. Ostrava
31.10. Ostrava
6.11. Kolín
9.11. Polná
12.11. Praha - Akropolis
13.11. Praha - Akropolis
29.11. Přerov
30.11. Kunovice (+ TEN YEARS AFTER)
13.12. Kroměříž
15.12. Jablonec nad Nisou
19.12. České Budějovice