VYBERTE SI REGION

Mozart ve Stavovském má být ten nejlepší

Praha - S dirigentem Tomášem Netopilem o raném díle geniálního skladatele, které nastudoval s manželi Herrmannovými.

24.11.2008
SDÍLEJ:

Fascinující Mozart. "Považuju za naprosto geniální, že to, co Mozart zažil, byl schopen skrz hudbu do dramatu vložit," říká Tomáš Netopil.Foto: DENÍK/Grzegorz Klatka

Vizuální i hudební hody připravilo divákům pražské Národní divadlo. Na sklonku října zařadilo do svého repertoáru ve Stavovském divadle dosud neuvedenou, ranou operu Wolfganga Amadea Mozarta La finta giardiniera – Zahradnice z lásky, jejíž režie se chopila zkušená tvůrčí dvojice Ursel a Karl-Ernst (navíc autor scény a kostýmů) Herrmannovi.

Díky nim teď postavy napsané Mozartem před více než dvěma sty lety ožívají naprosto současnými a věrohodnými emocemi. Atraktivitu titulu, který je uváděn ve své dlouho neznámé, kompletní původní italské verzi, navíc zvyšuje skutečnost, že zaznívá pod dirigentskou taktovkou Tomáše Netopila, budoucího šéfdirigenta orchestru opery Národního divadla.

„Můj osobní vztah k Mozartovu dílu je velmi blízký. Jeho skladby, které jsem zdolával už coby malý houslista, pro mě byly velkou interpretační otázkou. Protože hudba, která zní v očích studenta tak jednoduše a vlastně banálně, je velice těžká na provedení. S tímto faktem bojuju dodneška před orchestrem a před zpěváky, abychom docílili jednoduchosti a ryzosti Mozartova charakteru,“ uvedl Netopil.

„Další fascinující moment, který mě oslovil při hlubším studiu Mozartových děl, byl jeho smysl pro dramatičnost. Považuju za naprosto geniální, že to, co Mozart zažil, byl schopen skrze hudbu do dramatu vložit,“ doplnil.

Opera La finta giardiniera, kterou Mozart složil ve svých devatenácti letech, není tolik frekventovaná, jako jiná jeho díla. Proč?

Tak to prostě je, že raná díla – obecně – nejsou moc hraná, protože bývají právě tím ranýmjazykem autorů trošičku poznamenaná. V opeře La finta giardiniera jsou samozřejmě na jedné straně cítit momenty velkého génia, na straně druhé ale dílo obsahuje i malinko prázdnější místa, která to vyvrcholení děje prodlužují. Když jsme jej hráli poprvé na hlavní zkoušce, zjistili jsme, že se dvěma pauzami trvá čtyři a půl hodiny, což si žádá obrovské psychické vypětí.

Přesto všechno jde ale o počin výjimečný, protože podle manželů Herrmannových „prozrazuje Mozartovu znalost lidské psychiky, citových vzplanutí i hlubokého utrpení, jaké zná láska“.
To bezesporu. Celé to všeobecné neobeznámení se s touto operou jde ruku v ruce s tím, že se její původní italská verze ztratila. Mozart ji napsal pro mnichovskou karnevalovou sezonu na objednávku tamního divadelního intendanta. Přestože byla úspěšná, hrála se v Mnichově po premiéře už jen dvakrát (a byla to také poslední představení původní italské verze La finta giardiniery za autorova života). Pět let po svém vzniku se však opera dočkala německého přepisu, který si získal popularitu a žil si svým vlastním životem.

Onu původní italskou verzi se však podařilo najít a v roce 1978 spolehlivě rekonstruovat. Jaký je vlastně mezi zmíněnými verzemi rozdíl?

Zatímco ta italská používá zpívaných recitativů, ta německá byla přepracovaná do podoby singspielu. Obsahuje tedy hudební čísla, která jsou prokládána mluvenými německými dialogy.

Čím zásadním se La finta giardiniera liší od pozdějších Mozartových děl?
Zejména stavbou jednotlivých árií. Mozart použil raně klasicistní či vrcholně barokní způsob jejich kompozice s velkou orchestrální předehrou, s velkým dílem pěvecké složky a nakonec s orchestrální dohrou. Samotný orchestr působí v jeho případě také velmi barokně nebo raně klasicistně, to znamená, že jeho zásadní část je tvořena smyčcovou sekcí, která vlastně drží celé břímě opery od začátku až do konce. Z dalších nástrojů jsou zastoupeny dva horny a dva hoboje, které spolu komunikují dohromady se smyčci, ve dvou číslech jsou flétničky a trumpety, v jednom pak tympány. Co se týče pěvecké složky ansámblu – tvoří jej jenom šestice zpěváků, bez sborů.

Má práce s takovým orchestrem nějaké zákonitosti?
Je velice náročná, protože vyžaduje velkou pozornost od všech zúčastněných. Vzhledemk tomu, že „Zahradnice“ obsahuje osmadvacet ucelených čísel a spoustu temp, která se neustále střídají, je její interpretační hygiena daleko těžší, než kdybychom třeba hráli Wagnera nebo velké symfonické kusy.

Sešel jste se už někdy pracovně s manželi Herrmannovými?
Teď to bylo poprvé. Amusím upřímně říct, že jsem byl před nimi varován, protože před dvěma lety uvedli v Národním divadle krásnou produkci jiné Mozartovy opery La clemenza di Tito, a tak se vědělo, že se jedná o velice nekompromisní a někdy i konfliktní režijní tým. Měl jsem už ale možnost pracovat i s takovými osobnostmi, které svou genialitou zastíní svoji lidskou tvář a všechny kolem sebe dostanou na dno psychických i fyzických sil, takžeměto nezaskočilo. Celé zkoušení se obešlo bez nějakých velkých excesů.

Jak na vás vlastně Stavovské divadlo, kterým Mozartův génius prošel, působí?
To je alfa omega všeho, je to moc zajímavé, inspirativní a vzrušující místo. Jsem rád, že zrovna v tomto prostoru můžu a budu moci dál pracovat právě na přípravě Mozartových oper, protože si myslím, že sem patří, a to v tom nejlepším tvaru a nejlepším provedení, kterého jsme schopni docílit. Měla by to být velká vizitka jak Prahy samotné, tak střední Evropy. Vždyť Stavovské divadlo bylo jedno z těch míst, která měl Mozart rád a kam se rád vracel.

Pokračovat a rozvíjet mozartovskou tradici bude tedy vaším cílem ve funkci šéfdirigenta Národního divadla, které se chopíte v sezoně 2009/2010. Jakých Mozartových děl se posluchači dočkají?
Když nebudu mluvit o opeře La finta giardiniera, tak to bude Figarova svatba a Don Giovanni, který tady běží. Ve druhé polovině mé první sezony budu pracovat na Idomeneovi. V dalších letech pak budeme ty starší produkce – Figara a Dona Giovanniho – obnovovat.

Nakolik vás nová funkce omezí ve vaší další práci?
S vedením Národního divadla jsem se dohodl, že budu svoji práci svědomitě odvádět tak, abych ji mohl skloubit i s působením v zahraničních angažmá. Nechci o ně samozřejmě přijít, protože je to dobré jak pro mě, tak pro divadlo.

Když jsem si pročítala váš životopis, tak jsem zjistila, že jste buď studoval, nebo sbíral zkušenosti jak u nás, tak ve světě, že jste s hudbou pořád spoutaný. Najdete si čas i na jiné aktivity?
Všechny volné chvilky, které mám, se snažím prožít s rodinou, protože je to pro mě hodně důležité. A samozřejmě i sport – to je odpočinková činnost, která člověka nabije a pak může být připravený na další úkoly.

Autor: Gabriela Kováříková

24.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nejdelší železniční tunel v České republice bude hotový za rok

Kyšice, Plzeň – Ražba druhého tubusu mezi Kyšicemi a Plzni je rychlejší.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Veterinární správa varuje chovatele před ptačí chřipkou

Benešov – Odbor životního prostředí na základě výzvy Státní veterinární správy upozornil občany a zvláště drobnochovatele drůbeže na výskyt ptačí chřipky. „V současné době se už v několika státech Evropy objevila řada případů vysoce patogenní ptačí chřipky u volně žijících ptáků i v chovech drůbeže," uvedl vedoucí odboru Tomáš Heřmánek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies