VYBERTE SI REGION

Muzikant Porubský slaví osmdesát a chce znovu prorazit

Mikulov – Přestože říká, že člověk v jeho věku už nemá jiných cílů než těch, aby byl zdravý, jeho slova vyznívají jinak. Do tří let chce opět prorazit s dechovkou Mikulovankou, kterou zakládal. Přeje si, aby ho okolí neházelo do starého železa. Čerstvý osmdesátník Karol Porubský z Mikulova věnoval celý život hudbě. I dnes ještě denně cvičí na trubku. Jak říká: člověk není na muziku nikdy dost vyučený.

28.10.2013
SDÍLEJ:

Hudebník Karol Porubský oslavil osmdesát let.Foto: archiv K. Porubského

V Mikulově žije čtyřiačtyřicet let. Před tím byl v Bratislavě, Znojmě nebo Havlíčkově Brodě. Rodák ze slovenské Nitry si nemohl vybírat. „Do sedmašedesátého jsem byl vojenským hudebním profesionálem. Prostě muzikant, akorát v uniformě. Chvíli jsem byl tam, pak zas jinde," přibližuje muž.

Hrál prezidentům i komunistickým funkcionářům až do doby, kdy musel začít řešit zdravotní stav syna. Jediným východiskem bylo skončit s prací a odejít do Mikulova.

„Můj syn byl fyzicky postižený. V šesti letech ho nechtěli vzít do klasické školy, ale chtěli ho dát do ústavu. To jsem nemohl připustit, tak jsem zažádal o propuštění do civilu," vzpomíná Porubský. S manželkou zůstali v Mikulově, odkud ona pocházela. Syna tam na školu přijali. Dvacet let jej vozil na výuku. Syn vystudoval gymnázium i vysokou školu – jako lékař. Z vojenského muzikanta se stal učitel na umělecké škole v Mikulově.

Tam vychovával budoucí členy dechovky Mikulovanka, kterou založil v roce 1969 – dva roky po svém příchodu do města. „Mikulovanka je složená z mých současných a bývalých žáků. Když už mají patnáct let, jsou do dechovky zařazeni, pokud jsou dobří," vysvětluje Porubský.

Dechovku Porubský na čas opustil. Když na přelomu tisíciletí pochoval syna, Mikulovanky nechal na sedm let. Přesto ale říká, že ho kromě hudby nic tak nenaplňuje. „Nic jiného na světě totiž tak dobře neumím a o nic jiného se ani nepokouším," míní. Za život se naučil hrát na všechny žesťové nástroje, skládá skladby a písně, učí děti, s ženou založil rodinu. Ona je ekonomka, on muzikant. A dodává, že jeho vnučky se učí na klavír.

Adéla Jelínková

Autor: Redakce

28.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies