VYBERTE SI REGION

Na starších písních zjišťuju, jestli zůstávám stejný v pocitech

Praha - Písničkář a hudebník Ivan Hlas naděluje, a to rovnou dvakrát. Svým fanouškům připravil desku Krásnej dar, kterou nahrál se svým triem tvořeným kytaristou Norbim Kovácsem a violoncellistou Jaroslavem Olinem Nejezchlebou, a sbírku textů Miláčku, vrať se. Obě novinky pokřtil před pár dny v rámci naprosto skvostného koncertu v pražské Malostranské Besedě.

1.11.2016
SDÍLEJ:

Ivan Hlas - nové albumFoto: Warner Music

Na desce se vracíte k písním, které vedle těch mediálně známějších zapadly. Teď je tedy znovu oprašujete, jak říkáte – dali jste jim nový kabátek. Jak ta myšlenka přišla?

Jde o nápad firmy, která desku vydala – osobně se nerad vracím k věcem, kterou jsou už hotové. Chvilku jsem se tomu bránil, ale potom jsem si uvědomil, že je opravdu plno písniček, které mám rád já sám, nebo lidé v mém okruhu. Takže jsme na nich s Olinem a Norbim, který je nově zaranžoval, začali pracovat. A najednou jsme zjistili, že dostávají úplně jiný smysl, charakter, než jaký měly, když jsem je hrál – také s význačnými muzikanty – před lety. Navíc se ukázalo, že texty těch písní fungují dodnes, i když jsou starší. Album bych teda označil za jemnou nostalgii, rozhodně ne za bilancování.

Objevil jste v těch písničkách pro sebe úplně něco nového?

Úplně ne. Spíš to někdy dělám tak, že zařadím starší písničku, která nebyla nahraná, na nové album a tím si zjišťuju, jestli zůstávám stejný v pocitech, což bych hrozně rád. A taky jsem si ověřil, občas mě to i překvapilo, jak moc osobní některé ty věci jsou – mluvím třeba o písničce Já se neumím smát. Před lety, když jsem ji nahrával s kapelou, jsem si myslel, že to bude legrace, ale ona není.

V jiné písničce Žízeň zase zpíváte – „chci spát, už dávno nejsem zábavných chlapík…".

Ta písnička je z období, kdy jsem ještě řádil, poměrně hodně, ale přitom jsem chtěl udržet domácí harmonii, čili ta je omluvná. Trochu se v ní shazuju – „…v kuchyni sedím a oči se klíží a ty mě přebíráš jak starou rýži…". Myslím ale, že ten pocit zná každý. Také proto jsem dal Žízeň na desku.

Jedná se skutečně o vaše nejakustičtější album?

To předchozí Láska jako oliva (po něm následoval Vítr ve vlasech) bylo také akustické, ale Krásnej dar je opravdu záležitostí jenom našeho tria. Myslím, že je ukázkou dotažených instrumentálních výkonů Norbiho a Olina. Hrozně nerad mluvím o své či naší práci, protože to potom vypadá jako sebechvála, ale jinak to nejde, mám z tohoto alba velkou radost.

Všechny písničky z něj hrajete běžně i živě?

Ano, považuju za štěstí, že máme hodně písniček, ale když se musíme rozhodnout, kterou z programu vyhodit, je to složité. Pořád se nám tam motají ty Aranky a podobně, což je normální, že je lidé chtějí slyšet, ale popravdě řečeno, zrovna tuhle jsme chtěli vyhodit možná už před pěti lety. Ale zase jsem tu Aranku ráno potkal – povídala mi o tom, že četla na internetu, kde všude hrajeme… Tak jsem si řekl, že bez ní to na těch koncertech opravdu nepůjde.

Jak jste se vlastně dali s vaším triem do kupy?

To je věc náhody – a těm já dávám v životě obrovský prostor. Jak už jsem říkal, vždycky jsem hrál s bezvadnými muzikanty, během různých období jsme se rozcházeli, s jinými zase scházeli… Jednou jsem vystupoval na dobročinné slavnosti pro postižené děti a přišli za mnou páni doktoři, že tady mají kamaráda, kytaristu, jestli by si se mnou nemohl zahrát. To víte, nemůžete tušit, kdo přijde, a přišel Norbi Kovács. Nakonec jsme místo dvaceti minut hráli hodinu a půl a už jsme spolu zůstali. Dnes je to takových čtrnáct let. A mezitím odcházel Olin Nejezchleba z Etc… Hrál mi na několika deskách a vždycky jsem po něm takzvaně pošilhával s představou, že by bylo hezké, kdyby se k nám přidal. A náhodou to vyšlo.

A vaše zmiňovaná sbírka textů Miláčku, vrať se – co obnáší?

Stejně jako moje literární prvotina Za barevným sklem vyšla i ona u vydavatelství Maťa v edici Bouře. Měl jsem do ní vybrat ze čtyř stovek písňových textů, což bylo hrozně těžké. A tak jsem to nechal na paměti – říkal jsem si, že ty, které mi utkvěly v hlavě, by v té knížce být měly. Shodou náhod, už jsme zase u nich, jich bylo 62, tolik, kolik mi je let. Ale – o napsání doslovu jsem poprosil kamaráda, herce a především úžasného muzikanta i textaře Václava Koptu. Nazval jej podle jedné písničky, kterou jsem v tom výběru neměl. A tak jsem ji musel do knížky přidat, což už se teda neslučuje s těmi roky… No a nádherné ilustrace jsou dílem Boba Hochmana, taktéž kamaráda a šamana.

Dokážete to literární pnutí, co v sobě máte, popsat?

Mám ho špatné, proto se texty snažím psát co nejúsporněji, aby se vešly na stránku… Když jsem byl požádán o knížku Za barevným sklem, trvalo to pět let. Nemohl jsem se rozepsat, fakt mě to nějak bolí. Po prvních pětadvaceti stránkách se ale situace změnila, najednou jsem zjistil, že mě to baví a že mi to jde.

Momentálně píšete knihu povídek, ne?

Ano, ale opět mám zásek, takže jsem psaní odložil. Prostě mě to zatím nezačalo bavit. Kamarád spisovatel Petr Šabach mi říkal: „Ivo, to se musí vysedět." A to já neumím.

Tvoříte něco nového i s vaším triem?

Úplně nového ne, přece jen jsme se teď věnovali desce. Mám za to, že to trio je skvělé i v tom, že každý z nás má ještě vlastní projekty, které se snad lidem líbí. S Norbim například pracujeme na Večerníčku – asi bych neměl moc prozrazovat, ale ten nápad je hezký a já doufám, že jej dotáhneme do konce. A taky je ve vzduchu dětský muzikál, trochu á la Šakalí léta. Dodělává se scénář, už asi pátá verze, a vypadá zajímavě. Všechno jde pomalu, nedá se to uspěchat. Ale když už se něco děje, tak je to potom strašný fofr.

O ten muzikál projevila zájem nějaká konkrétní scéna?

Byl by to filmový muzikál. S nápadem na něj přišel režisér Tomáš Krejčí. Ani v tomto případě nemůžu být sdílnější, ale myslím si, že by měl být pěkný. Je hlavně o dětech a o tom, že když má člověk talent, má si ho prohlubovat sám, a ne nějakými umělými prostředky. Taková skoro pohádka i pro dospělé.

Máte rád pohádky?

Miluju je. Svou první písničku jsem napsal na slova nejlepšího z textařů – Hanse Christiana Andersena. Vypůjčil jsem si jeho kraťoučkou povídku Růže z hrobu Homérova a k ní jsem si hrál melodii na kytaru, bylo mi asi dvanáct, šlo to spolu hezky dohromady… Pak jsem se pouštěl do psaní textů sám, většinou to byly hrůzy, ale postupem času se to zlepšilo. Vlastně jsem tvořil muziku na text asi tak třikrát v životě, jinak to vždycky dělám obráceně. Hudba mi dává obrázky, o čem psát.

Autor: Gabriela Kováříková

1.11.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Patnáctiletí žáci se zhoršili ve čtenářství, matematice i přírodovědě

Praha - Patnáctiletí žáci byli v testech čtenářské, matematické i přírodovědné gramotnosti horší než jejich předchůdci v roce 2012. Zjistilo to srovnání PISA, jehož výsledky na dnešní tiskové konferenci prezentoval ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Největší propad nastal v přírodovědě, kde byly výsledky českých žáků průměrné, zatímco v roce 2012 byly nad průměrem zúčastněných zemí. V matematické gramotnosti byli čeští žáci průměrní, ve čtenářské gramotnosti mírně podprůměrní.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Trump pozval Zemana na návštěvu Bílého domu

Praha - Příští americký prezident Donald Trump pozval českého prezidenta Miloše Zemana k návštěvě Bílého domu. Řekl mu to v dnešním telefonickém rozhovoru, sdělil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Návštěva by se mohla uskutečnit v dubnu příštího roku. Zeman zároveň Trumpa pozval na návštěvu České republiky, americký prezident pozvání přijal.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies