VYBERTE SI REGION

Naučil se nepodělat se z celebrit. A dotáhl to až k zisku Slavíka

Litvínov /ROZHOVOR/ - Jméno Radek Karko téměř nikomu nic neřekne. Ale mělo by. Devětadvacetiletý rodák z Litvínova nenápadně proplul do šoubyznysu. Vidět není, stojí na opačné straně kamery. Díky píli a šikovnosti spolupracuje se spoustou známých osobností a za svou práci už sklízí ovoce.

9.4.2014
SDÍLEJ:

Radek Karko se svým psím miláčkem.Foto: archiv Radka Karka

Asi jen málokdo ví, že během posledního vyhlášení ankety Český Slavík Mattoni se na pódiu objevil Litvínovan. A rovnou mezi vítězi. Radek Karko převzal hlavní cenu v kategorii videoklip roku. Jako režisér se podílel na klipu k populární písni Cesta. To je ale jen jeden počin z mnoha. Karkys, jak si nechává říkat, před několika lety založil filmovou společnost Lip Production, která se věnuje natáčení hudebních klipů, reklam nebo spotů pro sportovce i světoznámé firmy. Dnes patří mezi tuzemskou špičku a na seznamu klientů se to jen hemží celebritami.

Karko, jenž vyrostl v Janově, se vedle komerčních projektů soustředí také na filmy o Snowboardingu a je podepsaný pod značkou oblečení Life is Porno. Na vavřínech ale neusíná, otevírá další dveře oboru a snaží se stoupat výš. „Nic jsem neplánoval, neměl jsem cíl, všechno přišlo samo," říká v rozhovoru pro Mostecký deník.

Začněme těmi Slavíky. Jaký to byl pocit stát na pódiu?

Trochu jsem měl trému.

Z toho obrovského počtu známých tváří a televizních kamer?

Spíš z toho čekání, kdy už půjde na řadu kategorie videoklipů. Samozřejmě šla asi jako poslední nebo předposlední. Kvůli těm lidem ani ne, protože s některými z nich pracuji a snažím se s nimi mít kamarádský vztah. Naučil jsem se z takových lidí neposrat. Jsou totiž úplně normální.

Na kolik jste věřil tomu, že vyhrajete?

Měl jsem trochu zvýšenu pravděpodobnost, protože v nominaci byly dva klipy, co jsem režíroval. Co se týká vítězné Cesty, byla neskutečně oblíbená. Jsem si jistý, že klip s tou písničkou svezl, lidé hlasovali právě kvůli písničce. Takže se to dalo trochu očekávat. Zároveň jsem ale neplánoval přijet na předávání. Den po něm jsem odlétal do Thajska. Už jsem byl v Bratislavě, když mi den předtím volali z televize, že by bylo dobré, kdybych se dostavil. Tak jsem jel zpátky do Prahy, pak zase do Bratislavy a druhý den letěl do Thajska.

Přiznám se, že mě by třeba lákal raut. Zašel jste na něj?

Šel jsem. Najedl jsem se, vzal jsem jednu láhev vína a odešel za kamarády do druhého patra. Tam je to jiný svět, taková prazvláštní smetánka. Kdyby tam byli jen ti umělci, oukej, ale tam byli lidé… Něčím asi významní, nevím čím. As z byznysu, politiky a dalších odvětví. Neměl jsem si tam s kým povídat. Kluci z kapely Kryštof nedorazili kvůli povinnostem.

Působíte na mě hodně uvolněně, volnomyšlenkářsky. Nepřipadá vám Slavík jako komerční, pardon, sračka?

Ne. Když nebudeme dělat komerční záležitosti, tak nebudeme žít. Mít z čeho žít. Slovo komerční nemám rád. Já si vždycky ve svém projektu najdu to, co mě baví. Slavíka beru jako splnění nějakého kreditu, který se přičítá našemu jménu a pomáhá nám růst. Je to pro mě dobré ocenění. Je super vědět, že se lidem vaše práce líbí.

Co jste vystudoval?

Mou největší školou je samozřejmě škola života. Jinak jsme absolventem stavební školy na Meziboří. Mám výuční list.

Živil jste se tím někdy?

Rok jsem tu pracoval jako zámečník konstruktér s vidinou toho, že si potřebuji koupit pořádnou kameru a zmizet. Pak jsem ještě odjel na nějakou dobu pracovat do Londýna. Jako dělník jsem tam renovoval byty.

Kdy vás napadlo, že byste mohl dělat to, co nyní děláte?

Nikdy mě to nenapadlo. Nic jsem neplánoval, neměl jsem cíl. Všechno přišlo samo. Cíl nemám ani teď. Pořád se přede mnou otevírají nové dveře a já pořád někam jdu. Co se natáčení týká, začal jsem s tím na základce, asi v devítce. Byli jsme v Janově taková skateová parta a mně najednou vběhlo do hlavy, že začnu natáčet. Tehdy ještě skoro nebyl ani internet. V životě bych neřekl, že bych se tím mohl živit.

Neměl jste představy. Tak jste aspoň doma neposlouchal, že jste blázen, že?

Všechno opravdu přišlo samo. Dneska je možná v módě začínat s touhou, že budu tím a tím, ale já to dělal jinak. Točil jsem pro sebe, pak pro kamarády a šlo to dál. Moje práce se zalíbila. Pak už to jelo. Najednou tu bylo rozhodnutí, že odejdu do Prahy. Doma mi akorát říkali, že si tu kameru budu kupovat zbytečně, že mě to určitě bude bavit jenom chvíli. Teď je, doufám, mamka ráda, že jsem neposlouchal.

Pamatujete si na první kšeft?

Moc ne. Asi to byla práce pro Red Bull.

Pro Red Bull? To na první fakturu docela ujde.

To určitě. Tehdy tu něco chtěli natočit s Davidem Coulthardem, jenž tehdy ještě jezdil ve Formuli 1. S ním jsme pak spolupracovali i pro značku Hugo Boss.

Musel jste se obklopit týmem. Sehnat spolehlivé lidi asi není úplně jednoduché.

Já měl takovou nemoc, že jsem hledal svoje dvojníky, klony. Dnes je v Lip Production deset kvalitních lidí. My sedíme v Litvínově, oni natáčejí v Praze a já vím, že na ně můžu spolehnout. Je super, že můžeme třeba pracovat na dvou paralelních projektech. Obklopit se dobrými lidmi je to nejtěžší.

Na vašich stránkách jsem si prohlížela seznam těch, s nimiž jste pracovali a stále pracujete. Je tam Michael Kocáb nebo třeba Adam Mišík. To je obrovský věkový rozdíl. Je rozdíl i v práci?

S Adamem jsme točili klip k písni Tvoje světy, kdy já byl kameraman a spoluautor námětu. Adam o té práci nic moc nevěděl. Udělal to, co jsme mu řekli. U Michaela je to tak, že najednou máte před kamerou nesmírně zkušeného člověka, který má dost velkou představu. I když musím říct, že hodně věcí nechával na nás. Byl tam velký vzájemný respekt. Největší rozdíl byl u finálního střihu. Adamovi jsme to nastříhali a on byl spokojený, s Michaelem jsme to měsíc ladili. Chtěl tam za každou cenu dostat něco halucinogenního, něco, co známe z Pražského výběru, ale ten song byl balada, takže to nebylo jednoduché.

Jak dlouho se zhruba natáčí videoklip?

První je příprava, pak práce na place, a jako poslední jde na řadu střižna. Třeba když jsme dělali první klip s Richardem Krajčem, tak jsme si dali schůzku a on řekl: Hele, za jedenáct dní potřebuji zapnout kameru. Nemám nic, nechám to kompletně na tobě. V českých poměrech se klipy točí třeba jen jeden den, dva až tři dny už je docela hodně. Je to intenzivní práce. Trans. Jenom jedete, nepijete, nejíte. Záleží také na lokacích, počtu míst. A na penězích, když je jich méně, je to potřeba smrsknout. Se vším všudy deset až třicet dní.

Zdaleka ale nejde jen o zpěváky. Na seznamu je i Miss World z roku 2006 Taťána Kuchařová nebo někdejší hvězda mezi topmodelkami Daniela Peštová.

Popravdě řečeno, u Táni už si nepamatuji, o co šlo. S Danielou Peštovou jsme dělali skvělý projekt pro Avon. Jednalo se o pět spotů ke kampani proti domácímu násilí.

Takový mladý chlap a nepamatuje si Kuchařovou? Teď vážně: Mobil vám pořád bliká. O práci asi fakt nouzi nemáte.

Pracuji hodně. Bohužel, nemám už moc času jezdit do Litvínova za rodinou. Teď jsem ho chvíli měl, tak jsem ho hned využil a přijel alespoň na jeden den. Ale pro mě je to zábava. Když mě to přestávalo bavit, tak jsem musel rychle něco změnit, protože kreativní povolání vás prostě bavit musí.

Jak často vyrazíte někam na dovolenou?

Já ji nepotřebuji. Když jedu na měsíc do USA natáčet snowboarding, beru to jako dovolenou. Teď jsme byli deset dní v Emirátech s kajakářem Vávrou Hradilkem, kde jsme v poušti na uměle vybudovaném kanále natáčeli nějaký jeho materiál, a já si také odpočinul. Vrátil jsem se a za čtyři dny jsem udělal to, co předtím ani za tři týdny. Pro mě je i škoda jet na dovolenou a nezachytit to. Kam bych také měl jet? Už jsem dost procestoval. A navíc jsem mladý, budu dovolenkovat později. Za pár let se snad dostaneme na takovou úroveň, že se budu moct kdykoli sebrat a odjet. Pak si, doufám, vyberu odměnu za tu část života, kdy odpočívat moc nemohu.

Nějaký volný čas se ale snad najde.

To jo. Pořídil jsem si psa, abych dostal nějaký režim, a vyrážím s ním do přírody, kterou miluji. Začal jsem také sportovat, běhat. Někam zajdu s přáteli, vyrazím za rodinou nebo jedu na výlet.

Máte rád Prahu?

To je jako, když vezmu projekt a lidi se zeptají: A tobě se tohle líbí? Jasně, že se mi to líbí. Já si tam najdu to své. To samé lze říct o Praze. Někdo pořád říká, jak je tam přelidněno. Jo? Tak nelez do metra a nechoď do centra. Jeď tramvají, tam těch lidí tolik není. Choď víc pěšky. Baví mě, že můžu říct: Tam je koncert, jdu tam. Když nechci být mezi lidmi, jsem doma. Ve volném čase ale nezůstávám v Praze. Ani bych tam jednou nechtěl žít. Jednou je pro mě záchytným bodem dům v přírodě v krátké vzdálenosti od Prahy. Ale možná jednou expandujeme do zahraničí.

Láká vás prorazit s Lip Production v zahraničí?

Chtěli bychom se tam dostat. Ale máme za sebou například mezinárodní projekt pro Red Bull a víme, že ta cesta je složitá. Ale snažíme se. Na druhou stranu bychom na to ale asi neměli kapacitu a zároveň tu máme takové projekty, že nepotřebujeme za každou cenu utíkat ven.

Ještě jsme nemluvili o Life is Porno.

To je značka oblečení. Jsme čtyři já a David jsme majitelé Lip Production a pak je Tino a Dodo, což jsou majitelé Life is Porno. Tvoříme to sice spolu, ale máme rozdělené úkoly, protože práce je hodně. Já jsem primárně kameraman, střihač, režisér, majitel firmy.

Často musíte vymyslet celý námět klipu. Dá se říct, že vlastně pořád přemýšlíte?

Třeba teď jo, protože chvíli před rozhovorem jsem se dozvěděl, že budeme točit akci Kryštof Kempy a blíží se i natáčení pro Metaxu

Zmínil jste snowboarding. Ten vás provází celou dobu.

Prakticky jsem začal na něm. Natáčet ve velkých horách, velkém údolí po tříhodinovém výstupu. Je to náročné, ale když se večer skončí, tak je z toho ten úplně nejkrásnější pocit. Já miluji hory. Není to byznys, ale srdcovka. Nikdy nám za to nikdo asi platit nebude, ale my to stejně budeme dělat. Ona je to i dobrá zkouška týmu.

Vaší častou rolí je post režiséra. Vždycky jste měl sklony vést lidi?

Přišlo to s kamerou. Myslím, že vím, jak lidi navést, aby udělali takový výsledek, jaký chtějí i oni. Teď se mi moje přítelkyně dost směje, že když jí něco vysvětluji, dělám to režisérsky. Říkám jí: Zlato, nediv se. Když někomu v práci neřeknu přesně, jak to má udělat, tak to udělá tak, jak to cítí on a ne tak, jak bych to chtěl já. Teď mám ty sklony fakt velké.

Jaká je konkurence ve vašem oboru?

Nedávno jsme se chtěli spojit s člověkem, co půjčuje filmovou techniku, a ten nám řekl, že si od něj jiní tu techniku přestanou půjčovat, protože se paktuje s námi a my jsme konkurence. My na takové lidi kašleme, jedeme si svoje. Máme svoje pravidla a těch se držíme. Chceš něco od někoho za méně peněz, co ti to zmrví, odevzdá pozdě a ty bude naštvanej? Oukej. Tohle není náš problém. Zatím ale nějak konkurenci necítíme. Chceme šplhat dál a samozřejmě víme, že tam má někdo obsazeno to své. Nechceme s nikým bojovat, chceme být v pohodě.

Máte nějaké vysněné projekty?

Ty, které si sami vymyslíme a někdo nám je zaplatí. A ne takové, do kterých nám někdo bude kecat. Pomalu k tomu snad směřujeme. Připravujeme akci 7Dayz Film Contest, což je soutěž sportovních filmů a klipů. Už se blíží nominační večer. Rozjeli jsme projekt One Day, což je internetový seriál o celém dni stráveném z osobností z určitého oboru. Jinak ale vysněné projekty nemám. A navíc jsem realista.

A já myslela, jak se rozjedete a řeknete třeba Rolling Stones.

Já jsem realista a vím, že se to nikdy nestane. Ale víte co? Kdyby se ozvali, řekli bychom si: Do prdele, ale jo, my to dáme. Jako když napsal poprvé Richard Krajčo. Koukal jsem na to jako blázen. Dali jsme si schůzku a začali spolupracovat. Prostě se z nich hlavně neposrat.

Autor: Monika Gordíková

9.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies