Publikum nepřitahují pouze jeho hráčské schopnosti. Má i zajímavou image, vyzařuje z něj duše rockové hvězdy. Díky tomu se mu daří zaujmout i mladší publikum. Samozřejmě značnou část fanoušků tvoří ženy. Poprvé se v Česku představil v květnu 2015, loni premiérově zahrál i v Brně. Nyní se po roce opět vrátí a odehraje svůj klasický i moderní repertoár v pražském Divadle Hybernia a v Sono Centru v Brně. Pražský koncert se uskuteční 8. dubna a brněnský o den později.

Překvapila mě vaše vizáž, nevypadáte jako klasický klavírista. Zakládáte si na své image?

Pro mladé lidi je image důležitá. Více mě uznávají a naslouchají mi, když se odlišuji. Takže je to důležité i pro mě. Snadněji pak toto publikum zaujmu.

Dočetla jsem se, že díky skladbě Flight of the Bumblebee (Let čmeláka) jste považovaný za nejrychlejšího klavíristu světa. To musí dát zabrat i fyzicky. Trénujete svou fyzičku také mimo hraní na piano?

Člověk to musí mít v sobě, druhá část je pak trénink. Mám svého trenéra. Chodím do posilovny každý den. Dále dělám jógu, plavu a běhám. Během turné odehraji i 70 koncertů, takže musím být v kondici.

Zdroj: Youtube

Musíte cvičit hru na klavír každý den? Vypadá to, že na sobě opravdu tvrdě makáte, sport také zabere hodně času.

Když je před turné, cvičím pět až šest hodin. Během tour tělocvična padá. Nesmím dělat nic riskantního, co by oslabovalo ruce. Kdybych například tahal těžké kufry, mohly by mi ztuhnout svaly a odrazilo by se to na výkonu. Během koncertní šňůry musím být extrémně opatrný na svoje prsty. V tu dobu hraji na klavír prakticky pořád.

Začal jste hrát na klavír v devíti letech. Kolem 15. až 16. roku vašeho života nabourala studium občanská válka v Jugoslávii. Jak moc se dotkla vás samotného a vaší kariéry?

Válka trvala čtyři a půl roku. Ovlivnila celý můj život. Zasáhla prakticky do všeho, nejenom do mého studia hry na klavír. Ale s profesorem jsme se rozhodli cvičit dál, přestože naše město bombardovali i tisícem granátů denně. Školu zavřeli, takže jsme cvičili v suterénu. Byla to pro nás doslova oáza. Směli jsme se uchýlit někam, kam nikdo jiný nemohl, a nehrozilo nám nebezpečí. A navíc jsme tolik nevnímali, co se děje okolo.

Vaši kariéru do značné míry ovlivnila spolupráce s producentem Melem Bushem, který spolupracoval například s McCartneym, Philem Collinsem nebo Eltonem Johnem. Kdy jste se prvně setkali?

Seznámili jsme se před patnácti lety a stále jsme přátelé. Mel hledal pianistu a prvně jsme se setkali díky našemu společnému známému z Paříže. Když tato spolupráce končila, oslovil mě, abych se stal jeho pianistou. Samozřejmě to bylo pro mě velmi důležité nejenom profesní setkání.

Spolupracujete spolu ještě?

Ano, například teď je tu se mnou v Česku.

Kdy jste začal kombinovat klasickou hudbu s popem a filmovými melodiemi?

Právě díky Melu Bushovi jsem začal experimentovat s žánry. Ještě než jsme se potkali, jsem se snažil dělat klasickou hudbu pro 21. století. Prezentace na pódiu vždy obohacovala umělá mlha nebo lasery. Ale pořád jsem hrál klasiku, například Rachmaninova a další. S příchodem Mela Bushe se můj repertoár dramaticky změnil.

Jak vypadá dnes váš repertoár? Jaké žánry v něm najdeme?

Dělám dvě podoby hudby. Mám své recitály klasické hudby. Táhne mě to více k ruským skladatelům. Zřejmě je to ohlas mé slovanské duše, například: Sergej Prokofjev nebo Igor Fjodorovič Stravinskij. Co se týče crossoveru, tak tam natáčím svou dvanáctou desku a experimentuji s jinými styly.

Sledujete popové klavíristy nebo vás zajímají spíše klasičtí? Například Elton John?

Když poslouchám popové album, tak mě zajímají úplně jiné věci než klasického posluchače. Zkoumám produkci, rozvrstvení, a jak vznikala. U Eltona Johna poslouchám spíše zpěv, než že bych se soustředil, jak je skladba vystavěná. Hudebně se snažím o komplikovanější strukturu, která má blíž ke klasice.

Kolik koncertů máte do roka?

Zhruba šedesát až sedmdesát, ale letos jich bude méně, protože si chci udělat pauzu.

Zbývá vám ve volných chvílích čas a chuť na poslech hudby? Zajímá vás i jiná než klavírní?

V klasické hudbě je nepřeberné množství muziky, kterou mohu poslouchat. Pak mě také zajímá elektronická hudba, která s tím nemá nic společného, ale hodně mých přátel jsou DJové. Rád chodím do klubů.

Vracíte se někdy do Chorvatska nebo přebýváte hlavně v Anglii?

Nejvíce času strávím v Záhřebu. Hodně času jsem strávil také v Británii, kde mám management a hodně tam jezdím.