VYBERTE SI REGION

No Name: Nemáme sny, všechny se nám splnily

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Sice už je to dva roky, co slovenská kapela No Name absolvovala „V rovnovahe tour“, ale teprve před pár dny vyšlo DVD, které zachycuje autentickou a neopakovatelnou atmosféru koncertu z Prahy. Ten byl vyvrcholením měsíční slovensko-české šňůry, která se uskutečnila při příležitosti oslavy první dekády existence No Name v „profi branži“. „Za vše se patří poděkovat šéfdramaturgovi hudebního vysílání České televize Radimu Smetanovi. Jednoho dne nám zavolal, říkal, že miluje naši písničku Čím to je. A že pokud se dohodneme, že ji napsal on (což myslel samozřejmě v nadsázce), tak nám Česká televize natočí DVD. No uznejte, že se taková nabídka neodmítá,“ říká v rozhovoru mimo jiné frontman kapely No Name Igor Timko, který dorazil v doprovodu svého bratra Dušana, a podle něhož projekt dostal zelenou i díky cyklu ČT-LIVE. Teprve až skončila jeho roční exkluzivita pro Českou televizi, zamířil na trh.

26.12.2010
SDÍLEJ:

SLAVNÍ SOUROZENCI. Dušan a Igor Timkovi říkají, že teď už jen budou nasávat vánoční atmosféru. Foto: Deník/Martin Divíšek

Je třeba říct, že jste vlastně na cestách stále…

Dušan Timko: V podstatě nonstop. Jen pro zajímavost, 7. května jsme hráli v Košicích na naměstí, což byl náš tisící „živák“. Od té doby jsme absolvovali kromě mnoha vlastních koncertů a vystoupení na festivalech i firemní akce a plesy. No a v příštím roce nás čeká další velké turné na podporu připravovaného al­ba.

Ani jste si nestihli vyzvednout Slavíka bez hranic, kterého jste v rámci naší divácké ankety získali už potřetí.

Igor Timko: Nestačili jsme si ho převzít ani doma. U vás nám ho ale vyzvedla Jana Kirschner, která v té době vystupovala v Praze v rámci turné s Tomášem Klusem. Zavolal jsem jí, jestli by to pro nás udělala, že jsme pracovně zaneprázdnění. Slíbil jsem jí, že jí pak za to coby nastávající matce pohlídám dítě, když už s nimi mám dvojnásobné zkušenosti.

Čím to podle vás je, že máte u českého publika tak velkou oblibu?

I. T.: Tak, jsme nejlepší kapela na světě, nebo ne? Podle našeho soudu je to tím, že u vás hrajeme poměrně hodně, chodíme často na promo rozhovory do rádií po celé vaší republice, snažíme se být s posluchači v kontaktu. A fanynkám v Čechách a na Moravě se možná líbí slovenský libozvučný jazyk… Uvědomujeme si, že kterákoliv slovenská skupina nebo interpret by za to, aby měli v České republice dobré jméno, dali všechno. Stále si pamatujeme na naše začátky, kdy jsme hráli za párek a za naftu. Dnes zíráme, když si skupina, která nemá žádné zkušenosti a v rádiu jí hrají jednu jedinou písničku, stanovuje finanční hranice. Je holt jiná doba… Ale nechceme si stěžovat, proč taky. V letech 1999 – 2000 nám všichni doma říkali, že Češi jsou konzervativní, že nás nepřijmou, protože milují Team a Elán. Ale opak byl pravdou. Už nějakou dobu máme poměr koncertů sedmdesát procent v Čechách vůči třiceti na Slovensku. Což je logické, vzhledem k tomu, že vás je jednou tolik.

Co vám říkají vaše manželky a děti, když vás věčně nemají doma?

D. T.: Osobně mám zatím přítelkyni. Všichni, ať už ženáči či svobodní, se ale snažíme šetřit čas pro soukromí, jak to jen jde. Využíváme k tomu leteckou, vlakovou i automobilovou dopravu, i když není v noci po odehraném koncertu zrovna bezpečná.

I. T.: Každý muzikant nemusí být sukničkář, opilec a nevím co. My máme nastavený jednoduchý princip – když chceme být s rodinou, tak s ní jsme mnohem častěji než běžně zaměstnaný člověk, který jde na devátou ráno do práce a přijde v šest večer. Na rozdíl od něj „pracujeme“ ve čtvrtek, pátek a v sobotu. V neděli ráno se vracíme a jsme doma zase do dalšího čtvrtku. Pro příklad – před třemi týdny jsme hráli v pražském klubu SaSaZu a hned druhý den ráno jsem měl mít v Košicích televizní rozhovor. Takže jsme se v půl desáté na jevišti poklonili, na mě už mezitím čekalo auto, které mě odvezlo na Hlavní nádraží. A ve 22.04 jsem už seděl ve vlaku. Ráno jsem se probudil odpočatý a zamířil do televize. Miluju využívat takzvaně mrtvé časy pro naše přesuny. Nebo – předminutý týden jsme hráli po sobě v Ostravě, v Košicích, v Maďarsku, v Praze a nakonec v Luhačovicích. Za skoro devětadvacet hodin strávených v autě jsme ujeli 2330 kilometrů. Myslím, že kdybyste jela s námi, tak byste po třech dnech řekla, že nám nezávidíte ani korunu a nechcete nás vidět ani v televizi minimálně dva měsíce. Jednou jsem vzal manželku a měla toho plné zuby.

Nezávidím vám, naopak představa, že bych se nemohla pořádně vyspat, mě děsí.

I. T.: Vždyť my si ten spánek ve dny, kdy jsme doma, vynahradíme. Vychutnávám si třeba, když si můžu s dcerou v poledne tak na dvě a půl hodinky zdřímnout, to je nádhera.

Svátky už prožijete v klidu?

D. T.: Poslední koncert jsme odehráli 21. prosince v rodných Košicích. Do té doby jsme se v Česku snažili využít čas na nákup dárků. Pořizovat na poslední chvíli na poslední benzinové pumpě plyšáky a jiné zbytečnosti není náš styl. Teď už můžeme plně nasávat vánoční atmosféru.

Už jste řekli, že se zamýšlíte nad novou deskou. Co dalšího vás v příštím roce čeká?

I. T.: Lichotivé pro nás je, že už máme zabukované koncerty na rok 2012. Jinak profesní sny už nemáme žádné, všechny se nám splnily tím, že jsme svědomitě pracovali a stali jsme se prototypem neprotekční a úspěšné kapely z Košic. Teď chceme motivovat ostatní talentované lidi, aby šli za svým cílem, protože je to lepší než marnit čas. Náš otec se nás nedávno zeptal – tak jak to s vámi vypadá, chlapci, jak se cítíte a dokdy to ještě potáhnete… Říkám mu – tatínku, dokud nebudeme leniví vstávat v noci a díky múze si okamžitě zapisovat nápady. Do té doby budeme slavná kapela.

Kariéru jste vlastně odstartovali vítězstvím v soutěži Košický zlatý poklad.

I. T.: V rámci ocenění jsme dostali možnost nahrát pět písní a deset tisíc korun k tomu, to bylo úžasné, v roce 1996….

Dnes jsou jiné soutěže, jako třeba SuperStar. Mají pořád smysl?

I. T.: Kdyby nebylo SuperStar, tak nemáte Anetu Langerovou, Martina Chodúra, a my zase Katku Koščovou, Petera Cmoríka, Zdenku Prednou. Ti všichni se určitě uživí, i když mají nálepku oné soutěže. Být ale nějaká druhá a třetí SuperStar, po které za půl roku neštěkne ani pes – takovou situaci bych nechtěl zažít. A nikomu ji ani nepřeju. Ale jak už jsem říkal, kdo chce své štěstí zkusit, ať neváhá, protože každý má šanci.

Autor: Gabriela Kováříková

26.12.2010
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Největší nákupní centrum v USA najalo prvního černošského Santu

Washington - Prvního černošského Santa Clause ve své historii najalo největší obchodní centrum ve Spojených státech Mall of America v Minnesotě. Na svém serveru o tom informoval list The Washington Post. Profesionálního Santu Larryho Jeffersona vybral na srazu Santů organizátor akce Santa Experience (Zážitek se Santou), jejíž součástí je focení se Santou v obchodním centru.

V Praze končí kongres evropských socialistů

Praha - V Praze dnes končí třídenní kongres Strany evropských socialistů. V rámci jednoho z diskusních panelů v Kongresovém centru promluví k účastníkům mimo jiné lídr britských labouristů Jeremy Corbyn. Jednání by mělo uzavřít přijetí deklarace.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies