VYBRAT REGION
Zavřít mapu

No Name: Nemáme sny, všechny se nám splnily

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Sice už je to dva roky, co slovenská kapela No Name absolvovala „V rovnovahe tour“, ale teprve před pár dny vyšlo DVD, které zachycuje autentickou a neopakovatelnou atmosféru koncertu z Prahy. Ten byl vyvrcholením měsíční slovensko-české šňůry, která se uskutečnila při příležitosti oslavy první dekády existence No Name v „profi branži“. „Za vše se patří poděkovat šéfdramaturgovi hudebního vysílání České televize Radimu Smetanovi. Jednoho dne nám zavolal, říkal, že miluje naši písničku Čím to je. A že pokud se dohodneme, že ji napsal on (což myslel samozřejmě v nadsázce), tak nám Česká televize natočí DVD. No uznejte, že se taková nabídka neodmítá,“ říká v rozhovoru mimo jiné frontman kapely No Name Igor Timko, který dorazil v doprovodu svého bratra Dušana, a podle něhož projekt dostal zelenou i díky cyklu ČT-LIVE. Teprve až skončila jeho roční exkluzivita pro Českou televizi, zamířil na trh.

26.12.2010
SDÍLEJ:

SLAVNÍ SOUROZENCI. Dušan a Igor Timkovi říkají, že teď už jen budou nasávat vánoční atmosféru. Foto: Deník/Martin Divíšek

Je třeba říct, že jste vlastně na cestách stále…

Dušan Timko: V podstatě nonstop. Jen pro zajímavost, 7. května jsme hráli v Košicích na naměstí, což byl náš tisící „živák“. Od té doby jsme absolvovali kromě mnoha vlastních koncertů a vystoupení na festivalech i firemní akce a plesy. No a v příštím roce nás čeká další velké turné na podporu připravovaného al­ba.

Ani jste si nestihli vyzvednout Slavíka bez hranic, kterého jste v rámci naší divácké ankety získali už potřetí.

Igor Timko: Nestačili jsme si ho převzít ani doma. U vás nám ho ale vyzvedla Jana Kirschner, která v té době vystupovala v Praze v rámci turné s Tomášem Klusem. Zavolal jsem jí, jestli by to pro nás udělala, že jsme pracovně zaneprázdnění. Slíbil jsem jí, že jí pak za to coby nastávající matce pohlídám dítě, když už s nimi mám dvojnásobné zkušenosti.

Čím to podle vás je, že máte u českého publika tak velkou oblibu?

I. T.: Tak, jsme nejlepší kapela na světě, nebo ne? Podle našeho soudu je to tím, že u vás hrajeme poměrně hodně, chodíme často na promo rozhovory do rádií po celé vaší republice, snažíme se být s posluchači v kontaktu. A fanynkám v Čechách a na Moravě se možná líbí slovenský libozvučný jazyk… Uvědomujeme si, že kterákoliv slovenská skupina nebo interpret by za to, aby měli v České republice dobré jméno, dali všechno. Stále si pamatujeme na naše začátky, kdy jsme hráli za párek a za naftu. Dnes zíráme, když si skupina, která nemá žádné zkušenosti a v rádiu jí hrají jednu jedinou písničku, stanovuje finanční hranice. Je holt jiná doba… Ale nechceme si stěžovat, proč taky. V letech 1999 – 2000 nám všichni doma říkali, že Češi jsou konzervativní, že nás nepřijmou, protože milují Team a Elán. Ale opak byl pravdou. Už nějakou dobu máme poměr koncertů sedmdesát procent v Čechách vůči třiceti na Slovensku. Což je logické, vzhledem k tomu, že vás je jednou tolik.

Co vám říkají vaše manželky a děti, když vás věčně nemají doma?

D. T.: Osobně mám zatím přítelkyni. Všichni, ať už ženáči či svobodní, se ale snažíme šetřit čas pro soukromí, jak to jen jde. Využíváme k tomu leteckou, vlakovou i automobilovou dopravu, i když není v noci po odehraném koncertu zrovna bezpečná.

I. T.: Každý muzikant nemusí být sukničkář, opilec a nevím co. My máme nastavený jednoduchý princip – když chceme být s rodinou, tak s ní jsme mnohem častěji než běžně zaměstnaný člověk, který jde na devátou ráno do práce a přijde v šest večer. Na rozdíl od něj „pracujeme“ ve čtvrtek, pátek a v sobotu. V neděli ráno se vracíme a jsme doma zase do dalšího čtvrtku. Pro příklad – před třemi týdny jsme hráli v pražském klubu SaSaZu a hned druhý den ráno jsem měl mít v Košicích televizní rozhovor. Takže jsme se v půl desáté na jevišti poklonili, na mě už mezitím čekalo auto, které mě odvezlo na Hlavní nádraží. A ve 22.04 jsem už seděl ve vlaku. Ráno jsem se probudil odpočatý a zamířil do televize. Miluju využívat takzvaně mrtvé časy pro naše přesuny. Nebo – předminutý týden jsme hráli po sobě v Ostravě, v Košicích, v Maďarsku, v Praze a nakonec v Luhačovicích. Za skoro devětadvacet hodin strávených v autě jsme ujeli 2330 kilometrů. Myslím, že kdybyste jela s námi, tak byste po třech dnech řekla, že nám nezávidíte ani korunu a nechcete nás vidět ani v televizi minimálně dva měsíce. Jednou jsem vzal manželku a měla toho plné zuby.

Nezávidím vám, naopak představa, že bych se nemohla pořádně vyspat, mě děsí.

I. T.: Vždyť my si ten spánek ve dny, kdy jsme doma, vynahradíme. Vychutnávám si třeba, když si můžu s dcerou v poledne tak na dvě a půl hodinky zdřímnout, to je nádhera.

Svátky už prožijete v klidu?

D. T.: Poslední koncert jsme odehráli 21. prosince v rodných Košicích. Do té doby jsme se v Česku snažili využít čas na nákup dárků. Pořizovat na poslední chvíli na poslední benzinové pumpě plyšáky a jiné zbytečnosti není náš styl. Teď už můžeme plně nasávat vánoční atmosféru.

Už jste řekli, že se zamýšlíte nad novou deskou. Co dalšího vás v příštím roce čeká?

I. T.: Lichotivé pro nás je, že už máme zabukované koncerty na rok 2012. Jinak profesní sny už nemáme žádné, všechny se nám splnily tím, že jsme svědomitě pracovali a stali jsme se prototypem neprotekční a úspěšné kapely z Košic. Teď chceme motivovat ostatní talentované lidi, aby šli za svým cílem, protože je to lepší než marnit čas. Náš otec se nás nedávno zeptal – tak jak to s vámi vypadá, chlapci, jak se cítíte a dokdy to ještě potáhnete… Říkám mu – tatínku, dokud nebudeme leniví vstávat v noci a díky múze si okamžitě zapisovat nápady. Do té doby budeme slavná kapela.

Kariéru jste vlastně odstartovali vítězstvím v soutěži Košický zlatý poklad.

I. T.: V rámci ocenění jsme dostali možnost nahrát pět písní a deset tisíc korun k tomu, to bylo úžasné, v roce 1996….

Dnes jsou jiné soutěže, jako třeba SuperStar. Mají pořád smysl?

I. T.: Kdyby nebylo SuperStar, tak nemáte Anetu Langerovou, Martina Chodúra, a my zase Katku Koščovou, Petera Cmoríka, Zdenku Prednou. Ti všichni se určitě uživí, i když mají nálepku oné soutěže. Být ale nějaká druhá a třetí SuperStar, po které za půl roku neštěkne ani pes – takovou situaci bych nechtěl zažít. A nikomu ji ani nepřeju. Ale jak už jsem říkal, kdo chce své štěstí zkusit, ať neváhá, protože každý má šanci.

Autor: Gabriela Kováříková

26.12.2010
SDÍLEJ:
Majáles v Praze.
28

První máj pohlídají těžkooděnci i policisté se psy a na koních

V jednom cyrušském domě si na balkoně nezapálíte
4 10

Bytové družstvo v Curychu zakázalo nájemníkům kouřit. I na balkoně

Trump úspěšně útočí. Soud pozastavil platnost Obamovy čistší energetiky

Americký odvolací soud definitivně vyhověl požadavku prezidenta Donalda Trumpa, aby byla pozastavena platnost Obamových regulací emisí oxidu uhličitého v tepelných elektrárnách nebo omezení těžby černého uhlí.

Učitel neunesl hajlování romského žáka, teď má obavy z jeho rodiny

Rodina školáka chce veřejnou omluvu. Případ řeší policie, na kterou se obrátil pedagog, jenž se bojí vydírání ze strany příbuzných školáka.

AKTUALIZOVÁNO

Tým kampaně Emmanuela Macrona vykázal ze svých akcí ruská média

Rusko obvinilo francouzského prezidentského kandidáta Emmanuela Macrona z diskriminace poté, co jeho volební štáb zakázal přístup na své akce agentuře Sputnik a televizní stanici Russia Today.

Čeští opraváři zemědělských strojů pojedou na dva roky se Zetorem do Zambie

/VIDEO/ Zambie je novou zemí na africkém kontinentu, kamspolečnost Zetor Tractors bude dovážet své stroje. Značka Zetor nově navázala spolupráci s partnerem Agriserve Agro. K symbolickému stvrzení spolupráce došlo na veletrhu Agritech EXPO 2017 konaném koncem dubna v zambijské Chisambě, kde byly předány první stroje novým majitelům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies