VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ondřej Havelka: Hudba má být show. My se o to snažíme

Zábřeh /ROZHOVOR/ – Zámek na Skaličce v sobotu 19. května přivítal výjimečné hosty, Ondřeje Havelku a kapelu Melody Makers. Vystoupili na večerním benefičním koncertu pod širým nebem, jehož výtěžek přispěje na další rekonstrukci zámku. Program připomenul nedožité sté narozeniny významného českého skladatele, klavíristy a textaře, spoluzakladatele českého swingu Jiřího Traxlera. Přestože onemocnění Ondřeji Havelkovi nedovolilo odzpívat původně připravený repertoár celý, alespoň slovem provedl publikum až do konce. Nadšený potlesk potom potvrdil jeho přesvědčení, že tato hudba dokáže oslovit i současné posluchače.

27.5.2012
SDÍLEJ:

Ondřej Havelka. Foto: DENÍK/Luboš Jeníček

Jiří Traxler a vy – kdy a jak jste se setkali?
Poprvé jsme se setkali tuším v roce 1992, byl to jeden z jeho prvních návratů do Čech po dlouhé emigraci v Kanadě. On se do Kanady zase vracel, protože cítil, že tam už má svůj domov, ale několikrát tady byl. Naposledy, v roce 1996 nebo 1998, jsme s ním začali natáčet delší rozhovor, který potom položil základ pro hudební portrét, který jsem o něm natočil. Ten dokument jsme dokončili před třemi lety, když mu bylo 96 let. Na to, že žil víc než padesát let v emigraci, češtinu měl krásnou, kultivovanou. Povídat si s ním byl vždycky zážitek.

Vzniklo mezi vámi něco jako hudební přátelství?
Byl velice rád, že v Čechách existuje takováhle kapela. Samozřejmě věděl i o jiných swingových orchestrech, ale nás (Melody Makers, pozn. red.) měl velmi rád. Vždycky když vyšla nějaká naše nová deska, poslal jsem mu ji, a pak jsme se společně radovali z hudby, kterou on měl taky rád.

Je to hudba osmdesát let stará, a přece v publiku sedí i zástupci nejmladší generace. Čím si to vysvětlujete, že je ten žánr tak populární?
Musím říct, že často je to věc náhody, že se i ti nejmladší na nás dostanou. Protože tato hudba není moc medializovaná, v rozhlase ani v televizi, čili je to obtížné. Ale zároveň kdo ji jednou uslyší takhle naživo, většinou už potom přichází a vyhledává nás. Zážitek z živého setkání s kapelou je mimořádný.

V čem se proměnila profese zpěváka oproti třicátým letům?
Tehdy zpěváci nebyli zdaleka tak populární, nebyli mediální hvězdy. To přišlo až s vynálezem rádia, nebo jeho rozšířením. Taková první hvězda byl Bing Crosby a potom Frank Sinatra, který se prosadil skrze rozhlasové přenosy. Ale jinak byli zpěváci řadoví členové orchestru a pouze ti, kteří vládli všestrannějším talentem, uměli tančit nebo hrát, se prosadili třeba do muzikálů, do filmů. Ti byli populárnější.

Působíte trochu jako zpěvák – šoumen.
Snažím se, protože ta hudba byla vždycky hudbou, která měla bavit. Kapel bylo moc a všechny se předháněly v tom, zaujmout diváka. V Americe se dokonce ve třicátých letech začaly pořádat takzvané swing battles nebo big band battles, což byly takové bitvy mezi dvěma orchestry, které byly umístěny v jednom sále tančírny a hrály na střídačku a soutěžily o přízeň publika. Všichni chtěli, aby to byla skutečně show, aby to bylo zábavné, struhující, a my se na to snažíme navázat. Jestli se nám to daří, je to fajn. Je to těžké dostat se k divákům, ale když se to podaří, tak mám radost, když všichni říkají: no to je něco úplně jiného než v rádiu nebo v televizi!

Navíc na zámku Skalička ještě k tomu pod širým nebem. Je v tom nějaká přidaná hodnota oproti koncertům v sálech?
Samozřejmě je ta atmosféra jiná, něčím zvláštní. Ale z hlediska našeho hraní je to většinou problém, zvláště když jsou večery, jako byl dnešní – v podvečer je ještě relativně teplo, a pak padne zima. Piáno nevydrželo, totálně se rozladilo. Ale když je opravdu letní počasí, kdy temperatura vydrží dlouho do noci, je to bezvadné.

Vy a severní Morava, Šumpersko, Jeseníky. Je tady nějaké pouto?
Severní Morava… Můj táta je ze Slezska, narodil se ve Vrbici u Bohumína. Potom vyrůstal na Valašsku, takže já jsem trávil dětství u babičky a dědečka na Valašsku. Fakt je, že přímo tuhletu oblast moc neznám, ale je to tady krásné, nádherná krajina. Občas jezdíme hrát do Jeseníku, a to je úžasná scenérie.

Kdo je… Ondřej Havelka?

Ondřej Havelka. Herec, režisér a zpěvák, syn herečky Libuše Havelkové a hudebního skladatele Svatopluka Havelky. Vystudoval herectví a operní režii, působil v Originálním pražském synkopickém orchestru. V současnosti vystupuje s jazzovým a swingovým orchestrem Melody Makers, který se zaměřuje na populární žánry meziválečného období.

MARIE ŠTĚRBOVÁ

Autor: Redakce

27.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Náměstí Svobody v Brně ovládli jezdci na koních. Zahájili policejní mistrovství v jezdectví.
13

OBRAZEM: Defilé policistů na koních. V Brně zahájili mistrovství

Návrh, aby švýcarští vegani nemuseli do armády, vláda neschválila.

Bojovat budete, vzkázala švýcarská vláda veganům

Příběhy falešných obětí z Manchesteru. Naletěl i slavný deník Daily Mail

Každá událost přináší nejen opravdové hrdiny a oběti. Už od nepaměti se rodí nepraví hrdinové, vítězové a poražení. Titanic měl své nepravé přeživší i nepřeživší. Sociální sítě umožňují lhářům ucházet se o pozornost. Také výbuch sebevražedného atentátníka v Manchesteru už zrodil na internetu neexistující oběti.

VÍME PRVNÍ

Novým ministrem školství bude Stanislav Štech, náměstek Valachové

Nástupcem ministryně školství Kateřiny Valachové (ČSSD) bude její náměstek Stanislav Štech. Štech je profesorem psychologie a před angažmá v resortu školství působil jako prorektor Univerzity Karlovy. Před třemi lety za ČSSD neúspěšně kandidoval do Senátu. Premiér Bohuslav Sobotka bývalou ministryni pochválil s tím, že se zachovala zodpovědně.

Úsměvy a dojetí. Kvitová okouzlila Paříž a potvrdila velký návrat

Tak je to venku. Druhý tenisový grandslam roku má rázem pikantnější náboj – na oranžové pařížské antuce se bude prohánět i Petra Kvitová. Včera to v dějišti French Open oficiálně potvrdila. „Je krásné, že tu můžu být. Nikdo nečekal, že tady budu. Jsem z toho nadšená, je to splněný sen," prohlásila tenistka, kterou loni v prosinci dosud neznámý útočník přepadl u ní doma v Prostějově a pořezal jí ruku.

Na Sicílii jednají státy G7. Venku je léto, v jednacím sále bude chladno

Všechno je jednou „poprvé". Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa je toho tento týden „napoprvé" dost. První zahraniční cesta, první setkání s papežem, první jednání v NATO. Také setkání osmi světových ekonomických velmocí pod hlavičkou G7 je pro amerického politika první. Tentokrát se na něj vydal do Taorminy na Sicílii.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies