Jak často koncertujete? Kolik koncertů za rok odehrajete?
To vůbec nevím, nepočítám to. Někdy je to třeba padesát koncertů ročně, jindy méně. Není to ale otázka pro mě, protože jak to nesleduji, neznám ten počet.

Spolupracoval jste s mnoha předními hudebníky, s kým se vám dělalo nejlépe?
Asi nejlépe se mi spolupracuje s mou současnou kapelou. Jsou to skvělí hudebníci a navíc i skvělá parta. Samozřejmě se mi za časů divadla Semafor spolupracovalo skvěle i s jeho protagonisty. Ale dnes už je to minulost a jsem rád za kapelu, kterou mám. Říkám, že to není doprovodná skupina, ale tvořivá.

Chystáte nějaké nové písničky? A skládáte také?
Já osobně jsem v životě nesložil téměř nic, jen asi dvě písně. Nechávám to na fundovanějších. Ale právě chystám další album dvanácti písní, které mají americký původ.

Na kdy toto album plánujete?
Až to vyjde. Ale předpokládáme, že třeba na jaře by se to mohlo povést.

Asi máte dost zajímavých zážitků z vašich cest… Na které z nich nejraději vzpomínáte?
Koncertoval jsem s kapelou hlavně po Čechách a Slovensku. Tenkrát nepřipadalo v úvahu vyjet někam do zahraničí. Zážitků mám samozřejmě hrozně moc, ale na každé cestě je něco krásného, a tak si každé cesty považuji stejně. Třeba téhle do Kralup nad Vltavou si považuji stejně, jako té do Bratislavy a do dalších míst. Prožívám to vždycky.

Co vás přivedlo ke country hudbě?
Přivedl mě k ní rock and roll. Protože ten je to samé, co country muzika. A když rock and roll skončil svou první fázi, která se mi opravdu líbila, přešel ke druhé fázi, která byla určovaná taktovkou Beatles. To už se mi tak moc nelíbilo. Všichni američtí velikáni, kteří měli v rock and rollu co říci, pak přešli tím správným směrem ke country, ke kořenům rock and rollu. Je-li možné to takto říci, byla to logická cesta.

A co vás přivedlo k hudbě jako takové?
Jako dítě jsem se učil hrát na piáno, trochu jsem se to naučil. A moji  rodiče byli oba muzikální, i když jejich povoláním nebyla ani v jednom případě hudba. Ovlivnil mě poslech radiové stanice pro americké vojáky v Mnichově. Tam jsou poslouchal ty nádherné písně, které komunisté zadržovali.

Jaké je vaše životní krédo?
Nikdy jsem nebyl příliš bohat a nikdy se mi nestalo, že bych nemohl pár dobrých přátel pozvat na pár lahví dobrého vína.