VYBERTE SI REGION

Pavel Šporcl: Bouřka mě tak vyděsila, až jsem zapomněl hrát

Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ - Pestrý koncertní program Gipsy Way představí slavný český houslový virtuóz Pavel Šporcl ve čtvrtek 21. března od 19.00 hodin v Severočeském divadle v Ústí… CD i živé DVD točil virtuóz s kapelou Romano Stilo. S ní už není, jejich cesty se rozešly. I o tom byla řeč v rozhovoru s Pavlem Šporclem.

16.3.2013
SDÍLEJ:

Na Smětoanově Litomišli vznikl také záznam koncertu Pavla Šporcla Gipsy Way pro DVD.Foto: www.pavelsporcl.cz

Čím je pro vás hraní s Gipsy Way? Lze říci, že vám s cikánskou kapelou „narostla křídla"?

To se asi říci nedá. Ale projektem Gipsy Way si plním svůj sen. Cikánská hudba je plná emocí a vášně a právě to mě fascinuje. S projektem Gipsy Way koncertuji již čtyři roky a za tu dobu jsem odehrál na 180 koncertů doma i v zahraničí. Mám radost, že se program tak povedl.

Hodně se uvolnit

Je to tak, že jste se ponořil do jiného hudebního světa? A přenesl jste na pódium to, co máte rád, co vám vyhovuje?

Ano, to co mám rád a co mám v sobě. Projekt Gipsy Way mi umožňuje hodně se uvolnit. Cikánská hudba je v mnoha případech improvizací, nejsou k ní noty, mnohdy vlastně nemá ani skladatele. Interpretace skladeb není tak striktní jako u hudby klasické. Pro interpreta v ní je hodně prostoru a svobody.

Říkáte uvolnit, já bych řekl, že možná až odvázat se…

Přesně tak. Ale můžu se odvázat jen v rámci určitých pravidel. I takový program se musí pečlivě připravit a nazkoušet.

Máte ze zahraničí díky projektu Gipsy Way i zážitek, který byste s klasickou hudbou nezažil?

Líbí se mi, že jsme na všech koncertech zažili standing ovation, ať jsme hráli doma nebo kdekoli ve světě. Všude na závěr diváci tleskali ve stoje, a to i tam, kde by to člověk vůbec nečekal. Bravo křičeli po prvních skladbách i v německém kostele a pěkné pocity jim zůstaly až do konce koncertu. To je opravdu velká radost vidět, že se baví i publikum, od kterého bych očekával, že bude studenější. Na vlastní kůži zažíváme okamžiky, kdy hudba opravdu spojuje národy, jak se říká. Koncertovali jsme na Slovensku, v Německu, Anglii, Francii i v Číně. Letos máme před sebou turné po Francii a Portugalsku.

Čím to, jak si to vysvětlujete?

Myslím, že je velice zajímavé spojení bílého muzikanta s cikánskou kapelou. Určitě to má nádech netradičnosti, možná i exkluzivity. Jsem rád, že mě kluci jako bílého přijali mezi sebe.

Stalo se vám už, že jste společně publikum roztančili? Hudba cikánů je temperamentní…

Samozřejmě. Já totiž hned v úvodu koncertu vyzývám posluchače, aby se uvolnili, aby dupali, tleskali, křičeli, tančili a zkrátka si tu muziku s námi svobodně užili. Emoce jdou nejen od nás k publiku, ale i od publika k nám. Na našich koncertech pro stojící publikum se tančí běžně. Převážnou část koncertů hrajeme v kamenných sálech pro publikum sedící. I tam je ale pokaždé úžasná atmosféra.

S hudbou Romů mám zážitek. Ústecký balet hrál své Thálií oceněné taneční představení „Cikánské kořeny/í" v předlickém ghettu, mezi nejchudšími. Ti, kteří by do divadla nikdy sami nešli. Máte podobnou zkušenost?

(rozpačitě) Nemám. Je pravda, že na koncerty Gipsy Way Romové většinou nechodí. Romové byli v publiku na romském festivalu Khamoro v Praze. Vzpomínám si také, že v Moskvě se na náš koncert přišel podívat jeden z nejlepších ruských cikánských zpěváků, který dlouhá léta působil ve slavném moskevském cikánském divadle a byl úplně nadšený. Ale abychom jeli hrát přímo romské komunitě do čtvrti, to se ještě nestalo.

Když jsem si po čase opět pustil vaše úžasné DVD „Gipsy Way", uměl jsem si představit, že by někdo při některé skladbě řekl: „Tu znám. A to je Brahms?" I takové reakce slýcháte? Že „hity" klasiky mají lidé v podvědomí, ale třeba nevědí přesně, o co jde?

Ne, u Brahmse jim neříkám: „Teď vám zahrajeme Brahmse, Uherský tanec." A Šavlový tanec, který také hrajeme, každý zná…

Bylo to dost lehké

Jak moc patří do vašeho koncertu na DVD „Gipsy Way" Smatanova „Má vlast"? Cítil bych ji jinde, ale na DVD jí to sluší… Bylo těžké postavit koncert, aby byl pestrý a zajímavý? Abyste tam měl i úryvky muziky, kterou sám máte rád?

Vše vyplynulo přirozeně. Skladbu „Skřivan" z Mé vlasti, kterou na koncertech hrajeme, jsem do programu zasadil speciálně kvůli dvěma vyprodaným koncertům na Smetanově Litomyšli. Koncerty natáčela Česká televize. Byla to událost a já si řekl, že by se hodilo vtipně Smetanu zařadit. Lidé ten úryvek poznávají a vždy na něho s úsměvem reagují. Byl to tedy momentální nápad. Původně jsme skladby vybírali ještě s kapelou Romano Stilo. Kluci pomáhali, nosili návrhy, já zase chtěl, aby zaznělo i něco z klasické hudby s cikánskou tématikou. Teď hrajeme Uherské tance, které romské kapely běžně hrají, v programu zazní i filmová hudba.

Co lze říci k vašemu rozchodu s Romano Stilo. Byl dramatický? Mezi muzikanty jsou vášně důležité, zvlášť u těch romských. Jednou jsem byl u toho, když se na festivalu v zákulisí poprali…

(smích) Když to budete brát takhle, tak to drama nebylo. Prostě jsme se dohodli, kluci šli svojí cestou a snaží se hrát vlastní koncerty. A já si dal dohromady kapelu s novými vynikajícími muzikanty a nazval ji podle projektu Gipsy Way.

Romano Stilo hrají na DVD také vlastní skladby. Stejný koncept lze očekávat také od Gipsy Way?

Ano, i v Ústí nad Labem dám šanci naší kapele, aby si zahrála. Romano Stilo hrávala ukázku dvou cimbálistů na jednom nástroji. To my nemáme. Takže zazní nějaká skladba, v níž se vystřídají všichni muzikanti.

Zatáhněte nádvoří!

Krásný sál Smetanovy Litomyšle je otevřený prostor, amfiteátr? Z nahrávky to není moc poznat.

Je to venkovní prostor II. nádvoří renesančního zámku. Pro festival se již několik let každoročně staví speciální konstrukce se zatahovací střechou, která chrání publikum před deštěm i sluncem. A díky této vymoženosti není ani na nahrávce slyšet, co se venku zrovna dělo. Byla šílená bouřka. Jednou zahřmělo dokonce tak, že jsem leknutím málem zapomněl hrát.

Podařilo se vám s touto partou hrát i jindy pod širým nebem?

Tak koncertujeme na letních festivalových koncertech. Krásný zážitek jsme měli jednou ve Francii, kde jsme hráli v romantickém místě na břehu jezera.

Autor: Radek Strnad

16.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Neomezený tarif za hubičku! Nemocnice dohodla extrémně levné volání

Olomouc – Zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc mohou telefonovat bez obav o provolané minuty. Vedení nemocnice se totiž podařilo uzavřít s operátorem O2 mimořádně výhodnou smlouvu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies