VYBERTE SI REGION

Pavel Šporcl: Cikánská hudba? Skýtá možnost svobody projevu

Praha /ROZHOVOR/ - Po úspěšném projektu a stejnojmenném CD Gipsy Way, které natočil v roce 2008 a s nímž objel nejrůznější kouty světa, přichází houslista Pavel Šporcl k posluchačům s další deskou na cikánské téma. Nese název Gipsy Fire a proti prvně zmíněné nahrávce se na ní hudebník daleko více angažoval jako aranžér a skladatel. „Tentokrát jsem toho nesl na bedrech více," usmívá se Pavel Šporcl.

24.10.2014
SDÍLEJ:

Houslový virtuoz Pavel Šporcl.Foto: DENÍK/Attila Racek

Kde se vlastně ve vás vzala touha zabývat se cikánskou hudbou?

Dřímala ve mně od dětských let, protože cikánští virtuosové byli vždycky úžasní, jedni z nejlepších houslistů vůbec. Doma jsme měli nějaké desky, později cédéčka s jejich hudbou, kterou jsem moc rád poslouchal. Nevěděl jsem ale, jak se k ní, potažmo kapele dostat. Jak zařídit, aby se kolem mě objevilo několik cikánských muzikantů, s nimiž bych mohl hrát. Přece jen žijí v komunitě, do níž tak snadno nějakého bělocha nepustí.

Stalo se ale, že jsem si jednou do pořadu Noc s Andělem přizval k vystoupení moravskou cimbálku. Na základě toho se mi ozvali kluci z kapely Romano Stilo a pozvali mě na svůj benefiční koncert. Společně jsme si zahráli Montiho čardáš a ještě asi dvě další skladbičky. Proč toho nevyužít a nepozvat je k natočení desky, když už jsem se teda k cikánské kapele mimochodem vynikající dostal? ptal jsem se sám sebe. Slovo dalo slovo, Supraphonu, jmenovitě producentu Matouši Vlčinskému, se můj nápad zamlouval. I když jsme do poslední chvíle nevěděli, jak to celé dopadne, protože repertoár jsme s kapelou ušili horkou jehlou, tlačil nás čas… Říkali jsme si buď to dopadne dobře, nebo to bude strašný malér. Žádná jiná šance nebyla.

A dopadlo to více než dobře.

Nejen k naší radosti, CD Gipsy Way se líbilo i kritikům. Prodalo se ho ke třiceti tisícům kusů, odehráli jsme k němu více než 220 koncertů. Pojmenoval jsem po něm i vlastní kapelu, s níž si každý koncert opravdu užívám, protože i když je pro mě naprosto srdcovou záležitostí klasická hudba, u téhle mám zase možnost určité svobody projevu. Říkám to i přes to, že skladby, které na novém a vlastně i předešlém CD máme, jsou technicky extrémně náročné. Vůbec to není tak, že bych si k nim jen tak odskočil, absolutně o ničem nepřemýšlel, odehrál hodinu a půl koncert a byl po něm odpočatý. Jakožto houslista se za žádnou z těch skladeb neschovávám, musím je nacvičit stejně, jako když se připravuji na koncert klasické hudby.

Myslím, že každému, kdo si desku poslechne, to bude okamžitě jasné…

Ano, taky si to myslím… Samozřejmě jsme mohli vybrat šlágry a jen tak si zahrát chvíli cimbalista, chvíli já a ona by to nepochybně byla taky velice úspěšná deska, protože lidé mají tyhle známé písně rádi. Neukázali bychom v nich ale naši virtuozitu, což jsme nechtěli.

V případě CD Gipsy Fire jste už měli repertoár předem více jasnější?

Koncerty
30. listopadu Olomouc
1. prosince Hradec Králové
2. prosince Praha
4. prosince Ostrava
7. prosince České Budějovice
8. prosince Brno
9. prosince Zlín
18. prosince Plzeň
19. prosince Teplice

Určitě v tom, že s projektem Gipsy Way mám za sebou pět let hraní, takže jsem věděl, do jakých vod zase vstupuji. Repertoár jsme společně diskutovali a díky tomu jsem poznal několik vynikajících houslistů, o nichž jsem do té doby neslyšel. Jeden z nich se jmenuje Béla Babai, jemuž se přezdívalo Král cikánských houslí a který pro sebe napsal nespočet skladeb. Ta, kterou jsme na album Gipsy Fire zařadili, se jmenuje Capriccio. Je tak náročná jako třeba Paganiniho etuda Caprice č. 5.

Dalším z houslistů je János Bihary, kterého obdivoval Petr Iljič Čajkovskij i Ferenc Liszt ten o něm dokonce prohlásil, že když hraje, chce se mu plakat. Jméno dalšího houslisty Jenö Hubay je známé i v klasické hudbě, jeho skladby se hrají i ve školách jako přídavky houslových recitálů. Od něj jsme si vypůjčili skladbu Hullámzó Balaton.

Pro větší pestrost jsme na desku zařadili i klasickou hudbu jako Brahmsův Uherský tanec, přidali jsme také chytlavé melodie z filmů Šumař na střeše, Velký blondýn s černou botou, směs maďarských čardášů, nebeskou Ave Mariu Astora Piazzolliho a krásnou skladbu Aleše Březiny z filmu režiséra Jana Hřebejka Musíme si pomáhat, v níž jsem nahrál houslové sólo a kterou mi Aleš pro toto CD upravil a nazval Píseň pro Chavu (a Pavla). V té a ještě dvou dalších skladbách se mnou hraje můj host, vynikající akordeonista Vojtěch Szabó. Titulní skladbu Gipsy Fire jsem si zkomponoval sám. Snažil jsem si do ní vložit všechny pocity a inspirace, které jsem za oněch pět let hraní s cikánskými muzikanty získal.

Jak jste se s nimi dal vlastně dohromady?

Po rozchodu s kapelou Romano Stilo mi zbyli dva její původní hráči, houslista Nikola Sléz a basista Ján Rigó. Nikola sehnal dva zbývající muzikanty, tedy cimbalistu Tomiho Vontzsemüho a maďarského violistu Zoli Sándora. Vyzkoušeli jsme pár koncertů a zjistili jsme, že nám to půjde skvěle. Dnes objíždíme celý svět. Kluci nejenom, že výborně hrají, což je v tomto případě samozřejmé jsou profesionálové i mimo pódium. Jsou to zkrátka vynikající parťáci, mám od nich výbornou podporu a mohu se na ně spolehnout.

Když se ještě vrátím ke skladbám oněch starých cikánských mistrů, narazil jste v nich na nějaké technické záludnosti?

Taková skladba Bély Babaie se musí hrát, aby měla šťávu, opravdu velice rychle. Musel jsem tomu dát čas, abych se ji naučil a pokusil se ji zahrát tak rychle, jak je to jen možné. Ze začátku jsem s tím měl samozřejmě problémy, teď už se to ale jakž takž vstřebalo.

A co na to vaše housle?

Housle to zvládají. Spíš smyčec trošku trpí, protože mnohdy hraju co do rychlosti až na dřeň, takže žíně jenom létají. Musím je častěji měnit.

Desce Gipsy Fire daly vzniknout dva koncerty v pražské Domovině. Je z ní slyšet, že odezva publika byla velká.

Se Supraphonem jsme debatovali o tom, jestli opět natočit koncert živě, nebo studiově. Osobně jsem se přikláněl k živé nahrávce, protože si myslím, že cikánská hudba má být živelná. A když ji ještě posluchači podpoří svými reakcemi, desce to jedině přidá. Předstoupit před ně s tak těžkým repertoárem, jaký jsme zvolili, bylo samozřejmě riskantní, ale nakonec se všechno krásně podařilo.

Se skladbami z vaší novinky se brzy rozjedete na turné. Zazní na něm všechny?

Měly by. Deska má 72 minut, což je v mé historii nahrávání nejdelší čas, a když skladby z ní přeneseme na pódium k tomu připočteme potlesky a nějaké přídavky , vyjde nám hodinu a tři čtvrtě trvající koncert. Ještě mám v hlavě, že bych složil nějakou pomalejší skladbu, která by se do stávajícího repertoáru hodila, ale nepředbíhejme. Jisté je, že během Generali Tour 2014 odehrajeme devět velkých koncertů včetně toho v pražské Lucerně, který bude natáčet Česká televize. Moc se na to těším.

Autor: Gabriela Kováříková

24.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Policie vyšetřuje učitele, který se ve škole zamykal s žáky

Šumperk – Nestandardní chování pedagoga v Základní škole Sluneční v Šumperku vyšetřují kriminalisté. Učitel se koncem minulého týdne zamkl s několika žáky čtvrté třídy v jedné z učeben. Co se za zavřenými dveřmi dělo, je nyní předmětem dohadů. Údajně si kantor na mobilní telefon fotografoval hochy vysvlečené v prádle. Později měl učitel vysvětlovat, že se jednalo o projekt do hodin anglického jazyka.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Trump pozval Zemana na návštěvu Bílého domu

Praha - Příští americký prezident Donald Trump pozval českého prezidenta Miloše Zemana k návštěvě Bílého domu. Řekl mu to v dnešním telefonickém rozhovoru, sdělil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Návštěva by se mohla uskutečnit v dubnu příštího roku. Zeman zároveň Trumpa pozval na návštěvu České republiky, americký prezident pozvání přijal.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies