VYBERTE SI REGION

Pavel Šporcl: Natočit Bachovo veledílo byla obrovská výzva

Praha /ROZHOVOR/ – Populární houslový virtuos Pavel Šporcl přichází k posluchačům s dalším unikátním projektem. Během léta nahrál Bachovy skvosty – Sonáty a partity pro sólové housle, které před pár dny vydal na 2CD Supraphon. Umělec teď s nimi vyjede na speciální koncertní turné Bacha na Šporcla, v Brně a Praze navíc podnikne takzvaný Bach maratón.

21.10.2015
SDÍLEJ:

SPECIÁLNÍ KONCERTY. Stejně jako natočit Paganiniho capriccia, Bachovy sonáty a partity patří opravdu k tomu nejzásadnějšímu a nejtěžšímu v houslové literatuře vůbec. Foto: Supraphon/Lenka Hatašová

„Loni, když jsem dotočil druhou desku na cikánské téma s názvem Gipsy Fire, přemýšlel jsem, co budu dělat dál. A protože jsem už dlouho toužil natočit právě Bachovy Sonáty a partity pro sólové housle, které naposledy z velkých českých houslistů vydal na deskách před pětačtyřiceti lety Josef Suk, řekl jsem si, že k tomu nazrál pravý čas, že už jsem možná dospěl do správného houslového věku a že už bych se na ně mohl konečně i cítit," říká Pavel Šporcl.

Natočit toto Bachovo veledílo je pro houslistu určitě velká výzva…

Obrovská, stejná jako natočit Paganiniho capriccia. Bachovy sonáty a partity patří – co se interpretace týká – opravu k tomu nejzásadnějšímu a nejtěžšímu v houslové literatuře vůbec.

O jak náročnou práci tedy šlo?

Práce to byla krásná a, pravda, také hodně těžká, protože ony sonáty a partity patří k nejsložitějšímu nejen po technické, ale i po stylové stránce. S tou jsem se musel trošku „poprat", protože barokní díla se dnes hrají takzvanou autentickou interpretací, což pro moderního interpreta znamená vnořit se do toho stylu, na druhou stranu ale není možné hrát jako na barokní nástroj. Při natáčení mi dost pomohlo i to, že jsem se nechával inspirovat urtextem, Bachovým zápisem, který je sám o sobě náročný jenom k přečtení. S výsledkem jsem velmi spokojený, dal jsem do něj celé své srdce a ty nejniternější pocity. Nahrávka se mi zdá meditační, relaxační, hudba na ní prostě krásně plyne.

Je pravda, že Bachovo dílo bylo ve své původní podobě víc než staletí neznámé?

Bach byl jeden z nejlepších varhaníků, jaké kdy svět měl, jeho hudba však byla uznávaná až dlouhá léta po jeho úmrtí, kdy ji objevil Felix Mendelssohn-Bartholdy. Mnoho z jeho skladeb se taky ztratilo. Konkrétně Sonáty a partity pro sólové housle se našly asi sto dvacet let po Bachově smrti v Sankt Petersburgu v obchodě, kde se prodávalo máslo, které se do nich mělo balit. Což se naštěstí nestalo. Pan prodavač byl natolik duchaplný, že je úplně nezničil. I díky tomu Bachovy skladby od té doby hrajeme, jejich intepretace se ale proměnila. Je na nich krásné, že je opravdu každý houslista může pojmout po svém – i přesto, že jsou tak staré a měl by na nich určitý interpretační nános zůstat.

Je nějaká část ze zmiňovaného materiálu, kterou jste neznal?

SPECIÁLNÍ KONCERTY. Stejně jako natočit Paganiniho capriccia, Bachovy sonáty a partity patří opravdu k tomu nejzásadnějšímu a nejtěžšímu v houslové literatuře vůbec.     Nehrál jsem dlouhé fugy ze sonát. Asi jako spousta jiných kolegů a studentů jsem ve škole hrál Sonátu č. 1 g moll a Partitu č. 3. Ty jsou často frekventované. Pak jsem se naučil Partitu č. 2, která obsahuje slavnou Ciacconu, a Partitu č. 1. Ale Sonáty č. 2 a 3 mají (stejně jako ta první) čtyři věty a tou druhou je vždy ona fuga – ta ze Sonáty č. 3 v C dur trvá skoro dvanáct minut. Takže to je opravdu velký oříšek, nejen technický, ale i paměťový, protože její téma se zkrátka a dobře opakuje mnohokrát. Navíc je ve dvou třech místech úplně totožné s předchozí fugou a moll trvající téměř devět minut, takže ještě než člověk začne hrát, musí si opravdu pečlivě rozmyslet, kam jednotlivé místo jde. Protože už se mi mnohokrát stalo – naštěstí jenom doma –, že jsem najednou z C dur fugy skončil v a moll fuze. A tam odsud už se zase do C dur stupnice špatně vrací…

Bachova díla teď budete hrát živě na turné Bacha na Šporcla, jak bude vypadat?

Jeho perličkami budou koncerty v Praze (v kostele svatého Šimona a Judy) a v Brně (Besední dům). Tam se – jak už bylo řečeno – odehrají speciální vystoupení, která jsme nazvali Bach maratón, kdy ve třech dnech jdoucích po sobě zahraju kompletní Bachovo dílo pro housle. Na prvním večeru uvedu kompletní Sonáty a partity, na druhém kompletní Koncerty a na posledním Sonáty pro housle a cembalo. Celkově je ale koncertů z turné Bacha na Šporcla třináct, co do programu nebudou úplně stejné – do některých koncertních sálů zavítám pouze se svými modrými houslemi, jinde mě doprovodí soubor dobových barokních nástrojů The Czech Ensemble Baroque Orchestra. S jejich koncertní mistryní Elen Machovou zahraju Bachův koncert pro dvoje housle d moll. Ke spolupráci jsem přizval ještě skvělého hobojistu Viléma Veverku a jednoho z nejlepších cembalistů světa iránsko-amerického původu Mahana Esfahaniho, který se shodou okolností nedávno přestěhoval do Prahy, což je teď pro zkoušení daleko jednodušší. Celkově vzato – půjde o velký svátek Bachovy hudby a také určitě o velký interpretační počin, protože předpokládám, že zatím nikdo nic takového – minimálně u nás – neudělal.

Jaké očekáváte publikum?

Posluchači mohou přijít na jednotlivé koncerty, ale budou moci využít i jakýchsi abonentek právě pro Bach maratón. Projekt sám o sobě je hodně specifický, a byť nepředpokládám, že půjde o nějakou super masovou záležitost, mohu se plést. Každopádně si myslím, že část publika budou tvořit lidé, kteří jsou zvyklí chodit na koncerty klasické hudby. Je ale taky možné, že přijdou i posluchači, kteří prostě budou zvědaví, protože takový projekt tady ještě nebyl.

Počítáte s tím, že když se koncerty setkají s úspěchem, tak je zopakujete? Zažít onen maraton musí být něco výjimečného.

Určitě je budeme nabízet i na různé festivaly jak naše, tak zahraniční. Ve skrytu duše doufám, že se koncerty podaří, protože jde skutečně o něco nebývalého. Nejdřív to ale musím zahrát…

Budete se nějak speciálně připravovat?

Bohužel ne, protože mám zrovna v tomto období tolik práce. Do toho všechno začínám zkoušet v Jihočeském divadle, kde můj tatínek padesát let hrál, baletní inscenaci Pas de trois, která má premiéru 27. listopadu, tedy těsně před Bach maratónem. Budu v ní nejen hrát a improvizovat a na mou hudbu budou tanečníci tančit. Čas na zkoušení maratónu si ale samozřejmě najít musím, už tak koneckonců činím.

Předpokládáte, že budete pokračovat i ve vašich předchozích projektech?

Ano, projekt s cikánskou kapelou stále běží. Věřím a doufám, že se to natolik líbí, že by byla škoda, kdybychom ho nehráli. Dokonce se ve Francii chystá i turné, což by bylo dobře. A taky oprašuju můj crossoverový projekt Sporcelain. Hlavně teď doufám, že budu hrát hodně zmiňovaného Bacha, protože je to krásná hudba a moc často se nehrává.

Termíny koncertů:
21. 10. Hradec Králové
22. 10. Pardubice
23. 10. Kostelec nad Orlicí
26. 10. Ostrava
27. 10. Litoměřice
1. 12. Plzeň
2. – 4. 12. Praha/Bach Maratón
6. 12. České Budějovice
7. – 9. 12. Brno/Bach Maratón

Autor: Gabriela Kováříková

21.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Co bylo cílem razie armády a policie na skládce u Lovosic? Šlo o bifenyly

Lovosice – Na začátku listopadu jsme čtenáře Deníku informovali o zátahu, který probíhal na skládce patřící firmě Ladeo u Lukavce. Na místě zasahovali policisté, pyrotechnici, vojenské síly, ale také Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která skládku prověřovala několik dní. Kriminalisté si od Městského úřadu dokonce k prověření vyžádali dokumentaci o skladování odpadu. Nyní má celá situace rozuzlení.

Pošta vypsala tendr na vedoucího inspekce, hlásí se prý i Laube

Praha - Česká pošta vypsala výběrové řízení na funkci vedoucího odboru inspekce. Odbor inspekce má na starosti záležitosti spojené s ochranou České pošty před trestnou činností. Potvrdil to mluvčí podniku Matyáš Vitík. Podle Lidových novin se na místo, které v září opustil Jiří Brázda, přihlásilo pět uchyzečů, mezi nimi i bývalý náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, uvedl server lidovky.cz.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies