VYBERTE SI REGION

Michal Pavlíček: Baví mě výlety různými směry

ROZHOVOR - Michal Pavlíček je známý především jako někdejší kytarista slavných kapel Pražský výběr a Stromboli. V poslední době je doslova zahlcený novými aktivitami.

7.9.2007
SDÍLEJ:

Michal Pavlíček.Foto: Deník/Lubomír Stehlík

Brzy vydá společně s Monikou Načevou výsledek jejich originálního projektu, do toho chystá sólové album a musí mu zůstat čas na filmové a divadelní kompozice. Jak ale v rozhovoru pro Olomoucký deník přiznal, jeho nejkrásnější partiturou je v současnosti dvouměsíční syn Matyáš.

Na koncertě v Olomouci jste doprovodil Moniku Načevu, s níž momentálně připravujete vydání společného alba. Můžete tento projekt přiblížit?

Jde vlastně o setkání Moniky, mě a DJ Fivea. Na hudbě se podílí Monika, DJ Side, DJ Five a jiní. Já jsem pro tenhle projekt udělal čtyři věci, které jsou více zamířené do kytarového světa než elektronického. Je to kombinace zdánlivě odlišných světů, ve kterých každý z nás žije po svém, ale uvnitř se to vše nějak zvláštně dotýká. Nedá se říci, co je to vlastně za styl. Propojili jsme elektroniku, moderní hip hop a psychedelické kytary. Má kytara tu rozhodně neplní funkci sólového nástroje, je jedním z barevných odstínů tohoto alba. Baví mě pro Moniku skládat hudbu, vždycky mě přitahuje to zvláštní spojení textů Jáchyma Topola a jejího výrazu, který je ojedinělý a zvláštně inspirativní. Je to výlet do jiných sfér.

Jaký je váš vztah k taneční muzice?

Musím přiznat, že elektronickou muzikou hodně žiju, protože skládám hudbu také pomocí počítačových programů. Před patnácti lety jsem byl do tohoto světa hozený jako malé dítě do vody, musel jsem se naučit plavat a tenhle svět mě pak úplně pohltil. Takže loopy a elektronika vůbec jsou pro mě běžnou součástí skladatelské práce. Taneční muzika má v sobě kosmické rysy, její svět je hodně tranzovní a trochu halucinogenní. Osobně se v něm cítím v poslední době svobodněji, než když jsem sevřený rockovými klišé a vypsanými konzervativními postupy.

Když jsem se minulý rok ptal Radima Hladíka na oblíbené kytaristy, svěřil se, že měl vždycky spíš rád živočišné hráče typu Jimmiho Hendrixe. Jak je tomu u vás?

Myslím, že v současnosti dochází ve hře na elektrickou kytaru k návratu k větší syrovosti. Vyprecizovaná virtuózní hra je svým způsobem úctyhodná – jako když někdo vyskočí skoro čtyři metry do výšky. Člověka to sice oslní, ale s odstupem pak v té hře najde určitou sterilitu. Velcí kytaroví giganti to dokážou vyvážit, umějí zkombinovat tu strhující techniku i syrové sólo postavené jen na pár tónech. Já stojím někde mezi. V Pražském výběru jsem byl spíše zastáncem špinavé „androšovské“ kytary a v mém současném triu jdu spíše víc do té virtuóznější roviny. Nejsem moc zastánce těch kulometných paleb na kytaru a nikdy jsem se nepovažoval za nějakého echt precizního kytaristu. Na tomhle se s Radimem určitě shodneme, i když si myslím, že právě on je spíše představitelem té brilantnější kytarové hry. Mě vždycky zajímá obsah, ne forma. Je mi jedno, jestlimá sólo tři tóny nebo padesát – ale musím z toho cítit zvláštní emoci, která mě unese. Vše stojí na feelingu, ať hraješ rychle nebo pomalu.

Dlouhodobě se věnujete i skládání filmové hudby. Čím to podle vás je, že muzikanti vycházející z rocku jako Karel Holas nebo David Koller rádi zabrousí i do tohoto odlišného žánru?

Pro mě to není až tak odlišný žánr, hudba jako taková má široký obzor. Čím pestřejší má muzikant záběr, tím je svobodnější a vychutnává si hudbu v plné šíři. Pro mě není moc odlišný pocit vkročit na pódium a hrát a nebo skládat doma ve studiu nějakou filmovou kompozici. Každé má něco do sebe. V poslední době se hodně věnuji divadlu, protože tam hudba žije, zatímco ve filmu je zakonzervovaná. Scénická divadelní hudba vlastně může ovlivňovat každé představení. Někdy jsem hodně vytížený a samozřejmě se dostanu taky do presu a pak se stávám otrokema skládám jak zběsilej. Je ale těžké odmítat zajímavé projekty nebo říct „ne“ kamarádům. Teď zrovna se těším na spolupráci s Vladimírem Morávkem pro Vinohradské divadlo, před nedávnem jsem dokončil romantickou muzikálovou kompozici Dáma s kaméliemi pro Báru Basikovou a Lucii Bílou. Tyhle výlety různými směryměprostě baví a to se ještě přiznám, žemámv šuplíku asi deset písniček ve stylu country. (smích)

Zanedlouho budete křtít DVD s výběrem toho nejlepšího z vašeho televizního projektu Na Kloboučku. Jak vlastně tenhle hudební pořad vznikl?

Geneze byla jednoduchá. S režiséremChlumskýmjsme seděli v sále hospodyNaKloboučku a popíjeli pivo.Apři této bohulibé činnosti jsme si říkali, že nás štvou ty falešné playbacky a že bychom mohli zkusit vytvořit nějaký nový pořad. Dívali jsme se na ten sál a nějak senámzalíbil…Aběhemjednoho večera u piva společně vznikla koncepce celého pořadu. Televizi se myšlenka líbila a natočily se první jamy. Odvíjelo se to hlavně od mýchosobních setkání s muzikanty, které jsem ze začátku zval a probíral s nimi, co by si chtěli zahrát. Najednou si spolu zahráli lidé, kteří by se normálně na jednom pódiu nesetkali. Bylo to velmi příjemné období a možnost poznat velkou partu muzikantů.

Na co se z vaší dílny můžeme těšit v nejbližší budoucnosti? Připravujete údajně sólovou desku…

Kromě sólové desky, kterou chci vydat na jaře, ještě hudba k televizním seriálům Dobrá čtvrť a Místo v životě a k několika divadelním inscenacím. Ale nejvíc se teď a v blízké budoucnosti hodlám věnovat svému synovi, to je promě jasná priorita a nejkrásnější partitura. Co se týká nového alba, nebude čistě instrumentální. Jako host se na něm představí Bára Basiková, s kterou také od března příštího roku vyrazím na koncerty.

7.9.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies