VYBERTE SI REGION

Peter Nagy: Češi a Slováci se nikdy hádat nebudou

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Profesor Indigo, Kristýnka iba spí, Sme svoji, Láska je s nami – to je jen zlomek nejznámějších hitů Petera Nagye, které teď posluchači najdou na jeho reprezentativním dvoudiskovém výběru „…more piesní“. Obsahuje i zpěvákovy „srdcovky“ – jako třeba písničku Rozhĺadňa 25 z alba Labute a Havrany. „Zpívá se v ní – ‚postavil som si rozhľadňu, z kameňov mojich rokov, je čas byť vysoko nad vecou, ono je ťažké nezblbnúť, keď všetci idú dvesto, sfetovaní reklamou…‘. Je tedy jednoduchým shrnutím toho, co si myslím o současném světě – že lidé podlehli něčemu, čemu se odborně říká konzum teror. Nechají se vydírat reklamou, berou si úvěry, mění svůj celý životní styl, jen aby vydělali co nejvíc peněz. Často ale zapomínají, že život je strašně krátký. Že kvůli tomu, aby ukázali, jak luxusně si žijí, hazardují s roky, které už nevrátí, “ říká Peter Nagy v rozhovoru, který se také dotýká jeho fotografování, internetu i Noci s Andělem…

10.6.2011
SDÍLEJ:

Peter NagyFoto: archiv VLP

Někde jste uvedl, že vy sám se snažíte žít svobodně, dělat to, co se vám líbí. Je to ale vůbec možné?

Myslím, že ano, pokud člověk najde svoji cestu, která ho činí v životě šťastným. Pro mě je tou cestou svoboda rozhodování. Žádá to samozřejmě své oběti, protože svobodně se rozhodovat znamená nebýt zavázán takřka nikomu. Tím pádem nesmím sám sobě vymýšlet velké projekty, jako je například rodina. Ta je zrovna tím největším, protože celoživotním projektem.

Šťastným vás činí i hudba, které se profesionálně věnujete osmadvacet let a díky níž máte stále širokou posluchačskou základnu na Slovensku i v Česku. To je nesporná výhoda muzikantů vaší generace…

Určitě, vychází to z logiky věci, že jsme se mohli jako rodilí Čechoslováci prosadit v obou zemích současně. A nemyslím si, že se jejich následné rozdělení projevilo na horším vnímání slovenských písniček Čechy a českých Slováky. Viděl jsem například skvělý koncert Olympiku, během něhož Slováci vstali a zpívali společně s ním Osmý den schází nám nebo Slzy tvý mámy… To samé se stává i mně, naposledy na koncertu v Lucerně, kde si lidé pobrukovali Láska je tu s nami, Kristýnka iba spí, Sme svoji… V posledních letech je snahou médií česko-slovenský mediální trh zase sjednotit, což se daří. Ukazuje se, že Češi a Slováci jsou natolik lenivé národy, že se nikdy hádat nebudou.

Dokladem toho, že vaše hudební vztahy mezi oběma zeměmi jsou stejné, je i několik vašich duetů – s Petrem Jandou, Jankem Ledeckým, Petrem Mukem… Všechny jsou mimochodem zařazeny i na vaší výběrové novince.

Na našich vztazích se nic nezměnilo, vzájemně jsme je budovali roky, jsou tedy pevné. Všichni zmínění jsou lidé, kterých si vážím, na tom politika nebo národnostní otázky nic nezmění.

Našim posluchačům je možná ne příliš známé jméno Nicol J McCloud, s níž jste taky nazpíval jeden duet – Flying. Představíte ji?

Nicol pochází z Ameriky, kde vydala šestnáct alb. Její přítel je Rakušan. Shodou okolností zpívala na jedné akci, na kterou jsem byl pozván i já. Záhy jsem jí nafotil velmi pěkné fotky a navrhl jsem jí nazpívat duet. A ona souhlasila. Dokonce jsem měl v sobě tolik drzosti, že jsem pro ni napsal text v angličtině a pak jí ho s velkou obavou poslal ke korektuře. A ona mi odpověděla – „nemáš v něm ani jednu chybu“. Tak to je taková moje slovenská odvaha.

Ve vašich písničkách se odráží výhradně vaše životní zážitky, příběhy?

Měl jsem to štěstí, že jsem vždycky žil v rozporuplné době, která ale byla velmi inspirativní. Takže ano, jde o mé prožitky, ale i poznatky. Sbírám je stále, stačí jen otevřít oči a dívat se kolem. Děje se tu tolik zlého i dobrého najednou… Momentálně skládám píseň o chlapíkovi, který si léčí své komplexy na internetu, kde „má dve prezívky ako muž, štyry ako žena, čím je jeho identita značne posilnená“. Tento jev je novým fenoménem, spousta lidí má prostě problém vystupovat „z očí v oči“ a mimořádné sebevědomí získá tehdy, když zůstává nezpozorována…

Znamená to tedy, že vaše písně, které jsou jakýmsi sociálním pojítkem, tvoříte průběžně?

Ano, je to můj zlozvyk. Průběžně připravuju nejen písničky na další album, ale i knížku Láskave piesne, která vyjde na podzim a po níž toužím od svých dvaceti let. Bude sestavena z mých fotografií, přičemž každou z nich doprovodí básnička. Prostě taková intimní poezie.

Fotografování stále zůstává vaším velkým koníčkem?

Samozřejmě, na rozdíl od hudby se ale uměleckou fotografií, které se věnuji, uživit nedá. A tu komerční odmítám dělat, nefotím zakázky, protože se mi to nelíbí. Nechci být fotograf jako takový, chci být romantik.

Focení a romantika jsou spojeny s cestováním – a ve vašem případě se dá říct, že jste projel kus světa…

Vždycky si tak dvakrát do roka někam „vyběhnu“ – fotil jsme na Kubě, v Singapuru, v Keni, na Kanárských ostrovech… Nikdo o tom třeba ani neví, prostě zmizím, když mám čas. Především se ale snažím věnovat muzice, protože mě velmi baví. Momentálně zažívám takový refrén toho, co hraju, protože lidé už moje písničky znají. Občas se mi ale podaří upozornit je i na ty nové. Na to, jaké jsou časy, se mám luxusně.

Chtěl jste tím říct, že posluchači neregistrují vaše nové věci?

Jak kteří. Obecně vzato, je to možná i tím, že televize dnes věnuje hudbě minimální prostor. Speciálně nemám radost z toho, že zanikl pořad Noc s Andělem, který nejen na hudební novinky upozorňoval, ale zároveň dokázal vyfiltrovat kapely schopné živého hraní. V důsledku toho tu teď máme spoustu „cédéčkových“ zpěváků, ale co s nimi, když jsou mimo studium nepoužitelní… Noc s Andělem jsem poměrně pravidelně sledoval, taky jsem si v ní dvakrát zahrál, ale především jsem jejím prostřednictvím slyšel spoustu úžasných skupin. A taky mojí oblíbenou zpěvačku Suzanne Vega…

Takový „cédéčkový“ zpěvák se může zrodit i ze soutěže SuperStar, ani v ní třeba nemusí dospět daleko… Co si o adeptech na tento titul myslíte?

Získají určitou popularitu, kterou pak ale musejí po skočení soutěže obhájit. Ne každý si to uvědomuje a ne každý to taky dokáže. Přátelím se například s Mirem Šmajdou, protože jsme oba z východního Slovenska, a ten je právě ve fázi onoho obhajování. Zatím se to na plné čáře podařilo Anetě Langerové, která se stala schválenou hvězdou popmusic. Tak snad to vyjde i Mirovi.

Autor: Gabriela Kováříková

10.6.2011
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

EXKLUZIVNĚ

Hit Deep Purple vznikl kvůli Čechovi, který zapálil kasíno

Montreux, ČR /VÝROČÍ, TIP NA VÝLET/ - Díky nešťastné náhodě, která se přihodila 4. prosince roku 1971 nahráli Deep Purple svou nejslavnější skladbu. V neděli uplynulo 45 let od ničivého požáru, který spálil do základů slavné Casino de Montreux. V jeho prostorách se od roku 1967 koná Montreux Jazz Festival. Zahráli si v něm ovšem i zásadní rockové kapely jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Deep Purple nebo Frank Zappa, při jehož koncertě kasíno vzplálo.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies