VYBERTE SI REGION

Petr Janda: Žena i syn mi zemřeli na rakovinu a dodnes jsem se s tím nesmířil

Praha /ROZHOVOR/ - Za charitativní organizací Dobrý anděl stojí množství neznámých tváří. Jedním z těch, kteří pomáhají, je však i populární člen Olympiku zpěvák Petr Janda. Frontman kapely Olympic Petr Janda v rozhovoru pro Deník vyprávěl, co ho vede k tomu pomáhat lidem, proč je mu líto dětí ulice, nebo jak vnímá slávu.

23.6.2012
SDÍLEJ:

Petr Janda z Olympicu.Foto: Radek Pavlík

Pomáháte charitativní organizaci Dobrý anděl, která podporuje lidi s onkologickou diagnózou. Co vás k tomu přivedlo?

Abych byl upřímný, stála za tím naše manažerka. Znali jsme Petra Sýkoru ještě z doby, kdy se věnoval podnikání. Odebírali jsme od jeho firmy kancelářské potřeby. Strašně jsme ho obdivovali, jak se dokázal vypracovat. Pak jsme se dozvěděli, že se pustil do projektu Dobrý anděl a ohromně nás to nadchlo. Jeho plány jsou ohromné a my jsme moc rádi, že můžeme pomoci.

Co vás ještě přesvědčilo, abyste se s kapelou zapojili do tohoto projektu?

Mám v sobě sociální cítění hodně zakódováno, protože mi žena i syn zemřeli na rakovinu a dodnes jsem se s tím nesmířil. Hodně se mě takové věci dotýkají. Pokud je tu možnost nějakého prodloužení života nebo uzdravení, je třeba pomáhat.

Dnes medicína dokáže téměř zázraky. Tedy pokud jsou peníze.

Bylo by fajn, kdyby si lidé uvědomili, že počítačové vyšetření nestojí stokorunu, ale stojí tisíce. Přístroje jako CT nebo magnetická rezonance jsou strašně drahé, takže pak je nákladná i ta péče. A některé lhůty na vyšetření jsou kvůli tomu opravdu šílené. A člověk, který má bolesti, pak trpí, jen proto, že to zdravotnictví ty peníze skutečně nemá. Proto bych třeba neviděl takový problém v poplatcích. Byli jsme zvyklí z bolševismu, že jsme měli všechno zadarmo, i když to kolikrát stálo za prd. Jenže pokud porovnáte statistiky, kolik lidí umřelo na rakovinu tenkrát a kolik jich umírá teď, najdete přece propastný rozdíl. A to nemluvím o zahraničí, kde se zdravotnická péče pohybuje v neuvěřitelných cifrách. Tohle kdyby zavedli u nás, tak by lidé vyšli do ulic. Tam lidi kolikrát nemají ani na pojištění. My se tu máme ještě dobře.

Rozdíl v poskytované péči před rokem 1989 a dnes je patrný i v jiných oblastech, například v citlivějším přístupu personálu nebo vybavenosti nemocničních oddělení. Vnímáte to tak?

Dřív bylo všechno tajné. Doktor se s vámi moc nebavil a byl absolutní pán. Teď lidé po doktorovi žádají, aby byl usměvavý, vstřícný a neustále k dispozici. Jenže ono to někdy prostě nejde, poněvadž ho ve stejné chvíli potřebují tři pacienti současně. A to je někdy opravdu o kriminál, protože se přece nemůže rozkrájet. Ale na druhé straně se musím sebekriticky přiznat, že to asi nedokážu objektivně posoudit. Mám známej ksicht a lidé se mi snaží vyhovět. Asi mají strach, abych to nepráskl do nějakého bulváru. (smích)

To jsou chvíle, kdy je výhoda mít slavný obličej, ale občas to může být i na obtíž.

No, někdy bych se nejraději propadl, že jsem tak známej. Musím říct, že je pro mě velmi osvobozující, když se procházím někde mimo Česko nebo Slovensko, třeba v Americe na Floridě nebo v Austrálii. Cejtím se úžasně svobodně, mnohem líp než tady. Tady jsem pořád trošku ohrožený, protože si na mě neustále někdo ukazuje. I když se lidé ke mně chovají moc hezky, takže si vlastně nemohu stěžovat.

Jak moc se věnujete charitě?

Myslím, že splňuji obecnou představu o tom, jak se má pomáhat. Sem tam daruji nějaké částky nebo někde zadarmo hraji. Vedle toho se věnuji i dalším soukromým iniciativám. Přestože se nemusejí zdát důležité, spatřuji v nich velký smysl. Jedná se třeba o staré barokní varhany, které jsem si dal za úkol dát dohromady v jednom románském kostelíčku, na ty jsem přispěl poměrně velkou sumou. V červnu už by měly být opravené.

Těch organizací, které se prezentují, že někomu pomáhají, existuje v dnešní době velké množství. Ne u všech je jejich činnost transparentní. Máte nějaký recept, jak nenaletět?

Samozřejmě, že jsou nadace, které prohlašují, že dělají všechno zadarmo. Jenže pak jezdí s auty, která byla koupena ze sponzorských darů či příspěvků, mají poměrně drahé kanceláře a reklamní materiály. To je pro mě signál, že se v jejich počínání nechci angažovat. Já mám radši takové nadace, jež si na nic nehrají. A to je právě Dobrý anděl. Na něm je mi sympatické to, že vše je zaštítěno penězi člověka, který to všechno provozuje. Jde o fenomén, který zde ještě nikdo neudělal, aby člověk, který zbohatl na určité činnosti, vydělané peníze investoval ve prospěch lidí, kteří mu vlastně mohou být ukradení. Velký klobouk dolů. A více takových projektů.

Co vás ještě musí přesvědčit, abyste se pustil do podpory nějakého charitativního projektu? Vybíráte si cíleně nějakou skupinu, třeba děti nebo seniory?

V podstatě mi je to jedno. Je fakt, že děti jsou prioritní v tom, že mají celý život před sebou. Je třeba jim pomoc i kvůli tomu, aby se v dospělosti podílely na chodu společnosti. Vedle Dobrého anděla spolupracuji s projektem Šance.

To je ten projekt, který pomáhá dětem z ulice?

Ano, to je ono. To je pro takovou totální spodinu, nic horšího být nemůže. Mladí kluci nebo holky, kteří utečou, protože se nepohodnou doma a ocitnou se bez prostředků. Přijedou do Prahy, poněvadž kam jinam by také měli jet, a zjistí, že nemají co jíst a kde spát. Vyhoví tak prvnímu úchylákovi, kterého potkají. A už se to s nimi vleče. Každý den spí v jiné posteli nebo v parku, nemají žádnou budoucnost, natož civilizační návyky. To je peklo. A stát od toho dává ruce pryč. Já jsem jim koupil sušičku na prádlo do azylového domu. To je ten dům, když člověk neví kam, tak zamíří tam. Vypere si, vysprchuje se a nabere trochu sil, než vyrazí zpátky do toho pouličního života. Dokonce si tam mohou kluci a holky vydělat. Vyrábějí propisky a učí se i další věci.

Ocitnout se na ulici nebo v situaci, kdy potřebujete pomoci od druhých, od společnosti, přece není nic mimořádného.

Já si dokonce myslím, že ta hranice není zas až tak silná. Že se to může stát i slušnému člověku. Jde o to, jak se člověk tomu poddá, jestli rezignuje. Někomu to může i vyhovovat.

Měl jste i vy sám v životě někdy chvíli, kdy jste o nějaké podobné rezignaci uvažoval?

Rezignace má asi i takový katarzní účinek člověčenství. Prostě, kašlu na vás, vlezte mi na záda a nechtějte ode mě nic! Myslím, že jim rozumím. Možná i proto, že mám takové pomahačské sklony, které souvisejí se silným sociálním cítěním. Občas mě až překvapuje, jak je to silné. Tyhle věci mě opravdu trápí a přál bych si, aby těch zoufalých lidí bylo u nás co nejméně. Ideální by bylo, aby měl každý nějakou práci a byl zachycen sociální sítí a mohl důstojně žít.

Dobrým andělem může být každý

Nezisková organizace Dobrý anděl za půl roku své existence pomohla už přes 180 rodinám, pro které vybrala více než tři miliony korun.

„Pochopili jsme, že když jednomu z rodičů či dítěti „oznámí" onkologickou diagnózu, rodič okamžitě přestává pracovat. Je se svým dítětem v nemocnici a velmi těžko organizuje chod domácnosti, zvláště pokud není rodina kompletní nebo když je v rodině více dětí. Je to velmi těžké. I zdánlivě dobře finančně zabezpečená rodina se tak dostává velmi rychle do napjaté finanční situace," popisuje podnikatel Petr Sýkora, co jeho a jeho dva společníky, Jana Černého a Andreje Kisku, přimělo k založení Dobrého anděla.

Systém pomoci je založen na příspěvcích registrovaných dárců, kteří přes Andělský účet mohou kontrolovat svůj finanční příspěvek a dále na webu sledovat, kdy a jakým příjemcům byla tato částka rozdělena.

Vše je maximálně transparentní a peníze jdou do posledního halíře na pomoc rodinám, jejichž profily si lze prohlédnout. Chod nadace financuje Sýkora z vlastních zdrojů, protože má pocit, že peníze umožňují realizovat užitečné věci a na charitu se dívá jako na podnikání, které uspokojuje potřeby lidí. Peníze na provoz pocházejí z prodeje jeho firmy Papirius.

„Chceme Čechům ukázat, že pomáhat může každý z nás. A chceme jim hlavně zprostředkovat radost z dávání, z toho, že mohou pravidelně malou částkou pomoci. Někdo si myslí, že je „cool", když má nový mobil nebo nablýskané auto. My si myslíme, že mnohem více „cool" je stát se Dobrým andělem a pomoci druhému," myslí si Petr Sýkora.

Projekt přitahuje pozornost nejen samotných dárců, kterých je nyní v registru již přes dva a půl tisíce, ale též mnoha známých tváří, například Jana Hřebejka a kapely Olympic.

„Je to krásný pocit, když budeme vědět, že v České republice žije spousta lidí, kteří pravidelně pomáhají druhým. A mají z toho radost," uzavírá Sýkora.

Autor: Soňa Kacerovská

23.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies