VYBERTE SI REGION

Petr Kolář: Našel jsem normální lidi s obrovskou pokorou k hudbě

Praha /ROZHOVOR/ – Spolupráci s renomovanými americkými muzikanty, která mu otevřela nové obzory a vyústila v album Čas nás naučí, má za sebou Petr Kolář. Teď se může těšit z jeho úspěchů, protože písnička Navzdory hříchům je už několik týdnů druhou nejhranější v tuzemských rádiových hitparádách. Nejen ji, ale i několik dalších skladeb ze své novinky představí zpěvák na blížícím se vánočním akustickém turné, které čítá čtrnáct koncertů v Čechách i na Moravě. „Koncipovali jsme jej většinou do divadelních a koncertních sálů, abych mohl s posluchači komunikovat. Věřím, že si společně vytvoříme příjemnou atmosféru, jakou má takový předsváteční mejdan mít,“ říká Kolář. V rozhovoru Petr Kolář hovoří o svém novém albu Čas nás naučí, spolupráci s americkými muzikanty i vánočním turné…

15.11.2011
SDÍLEJ:

Petr Kolář pokřtil 24.10. v Praž­ském Hard Rock Café album Čas nás naučí. Foto: Deník/Vladimír Šťastný

Turné bude vlastně vyvrcholením vašeho pracovně nabitého roku, během něhož jste v létě v Los Angeles nahrál zmíněnou desku. Tak pojďme od začátku – jak vůbec vaše spolupráce s muzikanty, kteří tvořili s umělci hvězdných jmen (např. Alanis Morissette, Michael Jackson, Bruce Springsteen, Christina Aguilera, Seal, Elton John, Madonna, či Santana) vznikla?

První impuls vzešel od agentury BrainZone, která mě oslovila s nabídkou vydat CD. V dnešní době je to něco nevídaného, takže jsem mohl jen těžko takovou výzvu odmítnout. Souběžně s tím jsem ale slyšel v rádiu písničku, která prostě zněla trošku jinak než všechny ostatní, přitom se v ní zpívalo česko-slovensky, a začal jsem se pídit, kdo za ní stojí. A dostal jsem se ke klukům z BrainZone. Takže jsme na popud jedné skladby navázali spolupráci, která se pro mě od samého začátku rýsovala až moc pozitivně, ani jsem tomu nechtěl věřit. Od té doby jsem se ocitl ve víru událostí. Americký producent přijel do Prahy, sedli jsme si a řekli si, jak bych chtěl, aby moje deska vypadala. Ne tedy, jak by měla vypadat podle něj, což pro mě byla další neuvěřitelná věc. Přál jsem si, aby na ní bylo víc kytar, ale aby to pořád byly moje písničky, což se i podařilo. Vlastně všechno, co se řeklo, se i udělalo.

Takže se vám splnil jeden takový sen…

O kterém jsem ale nikdy ani nesnil.

Dá se říct, že vaše novinka je kosmopolitní. Podíleli se na ní nejen američtí, ale i angličtí tvůrci, jednu česko-slovenskou věc – Ano či nie – dodali hudebníci Ivan Tásler a textař Petr Šiška. Přesto drží příjemně pohromadě.

Ano, myslím, že se to vzhledem k řečenému povedlo. Možná je to také tím, že jsme s Viktorem Dykem napsali texty, které mají určitou kontinuitu, že do sebe všechno zapadá. Romantickou polohu střídá bigbít, který mám rád, prostě žádná jednotvárnost, plytkost nebo nuda.

Texty jste psali až na hotové hudební podklady?

Obráceně to neumím. Znám autory, kteří napřed píšou slova a pak je zhudebňují. My se ale pořád držíme pravidla, že nejdřív má vzniknout hudba a pak teprve text. Hudba je totiž pro mě tou zásadní inspirací k napsání slov, k příběhu, který chci lidem vyprávět.

Většina těch skladeb pochází ze světových databází, dokonce skandinávských, jak se k nim člověk dostane?

Je to zajímavá věc – kdysi jsem odjel s Petrem Bělohlávkem do Turecka na pěveckou soutěž, jakýsi Eurosong v menším měřítku, jehož se účastnili lidi z celé Evropy, a vyhrál jsem ji. Napadlo mě, že po čase Petrovi zavolám a zeptám se ho, jestli náhodou nezná autora, který by měl k dispozici zajímavou skladbu. A ono se to povedlo – dokladem toho je právě singl Navzdory hříchům. Díky tomu jsem zjistil, že lidi, kteří dělají hudbu, jsou po celém světě. A že je jich docela dost šikovných, ale většinou píšou do šuplíku. Když se k nim něčí zásluhou propracujete, můžete objevit skvosty.

Říkám si, když jste tu hudbu pak nahrával v Americe s tolika persónami, nepadaly na vás mdloby?

Vůbec ne, protože jakmile jsem mezi ně přišel, od začátku mě brali za rovnocenného hráče. Uvědomil jsem si, že jsou to naprosto normální lidé s obrovskou pokorou k hudbě. Když jim člověk ukáže, že ho muzika zajímá, něco umí a může nabídnout nějaký potenciál, tak oni to ocení, až moc. Všechno je to pak strašně příjemné. Moc jsem jim děkoval, že s nimi můžu spolupracovat, a oni mi říkali – ne, my děkujeme tobě, bylo to strašně pozitivní.

A vzájemně určitě inspirativní – kolik času jste vlastně přípravě desky věnovali, jak dlouho jste na ní pracovali?

Byl jsem v Americe dohromady jedenadvacet dní, ale nadvakrát – poprvé v červenci a pak hned v srpnu. Takže jsem přes prázdniny strávil v letadle tolik času, jako nikdy před tím. A měl jsem toho dost, protože mám z letadla velký respekt, vždycky jsem byl rád, když jsme přistávali.

Měl jste čas něco z té Ameriky i vidět?

Ve volném čase jsem se snažil projít losangeleské bulváry, vylezl jsem na kopec, kde je nápis Hollywood, byl jsem u oceánu, který byl ale příliš studený. Především jsme ale řešili hudbu. A s týmem lidí, kteří na desce pracovali, jsme chodili na večeři, někam si posedět. Přivezl jsem si tedy zážitky nejen muzikantské, ale i lidské.

Co s vámi ta zkušenost udělala, je na to ještě brzo ji vyhodnotit?

Ne, vůbec ne. Hodně mě překvapili právě lidi a jejich přátelský přístup, takže bych celou tu zkušenost shrnul do jednoho slova, a to je pokora. U nás ji máme taky, ale ne tak obrovských rozměrů. Je to možná kvůli tomu, že v Americe je velký tlak, velká konkurence, v níž se prosadí opravdu jen ti nejlepší. Nehrají si přitom na hvězdy, i když by mohli, zůstávají normálními lidmi, prostě nezblbnou z toho, že jsou zrovna v kurzu. Což tady neznáme. Hodně mladých lidí, kteří třeba prošli různými soutěžemi, má u nás pocit, že právě těmi hvězdami jsou, přitom toho ještě moc nedokázali a neukázali. Takže bych jim aspoň trošku té pokory doporučil.

Jedním ze zpěváků, který ji měl naopak velkou, byl Petr Muk, jemuž jste v přebalu CD věnoval poděkování…

Nesu si v sobě jména lidí, se kterými jsem zažil velké zážitky, kteří mě posunuli a inspirovali. A Petr je jeden z nich. To je přesně jeden z těch lidí, kteří v sobě pokoru měli. Hodně jsme si spolu povídali, měli jsme hodně podobné názory na práci i život, pořád na něj myslím.

A určitě se vám v hlavně rodí další plány. Jaké to jsou?

Amerika mě strašně nakopla. Uvědomil jsem si, že musím zamakat na své angličtině, abych si s lidmi, se kterými se budu setkávat v rámci agentury, která vydává světové interprety, mohl sdělovat své vlastní pocity. Dostal jsem šanci odjet do Londýna na intenzivní jazykový kurz, takže asi leden a únor strávím místo lyží tam. V mém věku je to teda velké dobrodružství, a jdu do něj s obavami, ale chci jej využít.

Vánoční akustické turné Petra Koláře 2011

15. 11. Klatovy, 19. 11. Prostějov, 20. 11. Brno, 23. 11. Tábor, 25. 11. Turnov, 27. 11. Praha, 29. 11. Jihlava, 30. 11. Zlín, 8. 12. Hradec Králové, 9. 12. Karlovy Vary, 11. 12. České Budějovice, 13. 12. Kolín, 18. 12. Plzeň, 21. 12. Ostrava

Autor: Gabriela Kováříková

15.11.2011
SDÍLEJ:

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies