Petr Štěpán: Honosností i balkónky má divadlo v Žatci blíž k Vídni

„Bude to událost, pro všechny zážitek," těší se na koncert do Městského divadla v Žatci Petr Štěpán. Spisovatel, zpěvák i autor písní legendární české gotické kapely XIII. století. To on je její duší.

„Ještě jsme v Žatci nehráli, ale to místo je unikátní. Sál žateckého divadla má pěknou výzdobu, je v dobrém slova smyslu starožitný. Svými krásnými balkónky, svou honosností mi vzdáleně připomíná vídeňský Volkstheater . Čeká nás výjimečná akce, takových po republice moc není," ví. „Nebude to náš první koncert s mosteckou skupinou Carpatia Castle. Už jsme s nimi hráli v divadle v Mostě pro 700 lidí. Bylo vyprodáno, zájem lidí v tomto kraji je velký," ohlíží se dva roky zpět.

V rozhovoru s Petrem Štěpánem nejprve přišla řeč na jeho aktuální sólové 3CD „Horizont události", které loni vyšlo u Parlophone Czech.

„Horizont události" jsou tři různá alba v jedné kolekci. Které z nich vás baví nejvíce?
To se nedá říci, chápu je spíš jako komplet. Je to soubor mé sólové hudební práce za posledních asi osm let.

Točil jsem je sám

První CD z 3CD mě působí i díky hitům Justina i Zodiak jako best of XIII. století v jiných verzích…
Tak to ale není. První CD jsou skladby spíš v romantičtějším tónu, točil jsem si je sám, bez kapely. Většina z nich je na řadových albech, já je sám točil třeba jen s klavírem nebo s kompjůtry. Poskládal jsem z nich mozaiku a jako bonus přidal úplně novou skladbou Faust.

Jak vám zní vlastní hudba třeba jen s klavírem?
Dobře, ale jde o to, čemu má sloužit, proč vznikla. Komplet byl míněn jako tvorba odlišná oproti tomu, co dělám s kapelou XIII. století. Lidi vědí, že skládám i hudbu pro divadlo a mám experimentální projekt „Hindenburg". Nikdy dřív jsem tyto skladby v kompletu nepublikoval. 3CD chápu jako hudbu pro intimní poslech, není to hudba, kterou si člověk pustí třeba v autě.

Která divadla hrají vaši hudbu k inscenacím Shakespeara?
Shakespearovská dramata Komedie omylů, Kupec Benátský a Jindřich V. roky uváděla velká scéna Horáckého divadla v Jihlavě, končilo to před dvěma roky. Pro provedení na 3CD jsem navíc složil hudbu „Přízraky" (2013).
Inscenace režíroval vyhlášený režisér Karel Kříž s překladem profesora Martina Hilského, který přeložil kompletního Shakespeara. Také se účastnil zkoušek a dělal přednášky, na slavného dramatika se specializuje. To na tom bylo zvláštní, výjimečné. A pro mě bohatá zkušenost.

Jak vnímáte rozdíl mezi varováním pro budoucnost, viz vaše kniha „Nový věk temnoty", a příjemným „strašením", jak někdy vnímám XIII. století…
Chápu to jako dvě rozdílné věci. Hudba XIII. století, to je melodickou či uměleckou formou zpracovaný příběh, vyprávění či autobiografie… Zato literatura, ač má stejného autora, mě, vychází z faktů, více se dotýká reálného světa. Ale někdy se tyto věci mohou v některých věcech překrývat. Moje texty pro písničky mohou zpracovávat i témata, o kterých píši v knize.

Zahrajeme novinku

V Žatci zazní „jen" XIII. století, ale určitě nic z nového 3CD, že?
Přesně tak. 3CD je pro trochu jiné publikum. Ale hlavně jsme časově omezeni. Hodina a půl, která bývá k dispozici, je akorát, abychom zahráli věci, které chce slyšet publikum, i ty, které chce hrát my.
Ale abych netvrdil, že tam zazní jen to, co už publikum zná… Na každou sezonu chystáme něco, čím se program pozmění. Takovou novinkou, kterou jsme nedávno začali chystat pro živá provedení, je píseň „Dogma" z posledního alba Dogma. Myslím, že to bude hodně zajímavé, protože to je těžká a delší věc. Na album jsme si ji točil sám se symfonickým syntezátorem, hraju na něj smyčcová tělesa. Ale pro živé vystoupení jsme to celé přearanžovali, hraje to celá kapela. Takže přinášíme i nový pohled na tuto skladbu. Měla by zaznít i v programu, který uvedeme v pátek 18. dubna v žateckém divadle.

Třetím CD kompletu „Horizont události" je váš projekt Hindenburg. Bude se ještě měnit? Ptám se proto, že tu není mnoho zpěvu, který je pro vás typický.
Hindenburg je pro mě dost osobní, dost hravá věc. Jen ještě nemám úplně jasno, jakým směrem se bude vyvíjet.

Skladba Nostromo tu má blízko k elektronické legendě Front 242, následující Tank´s not dead či Black Helicopters až ke Skinny Puppy. I to ukazuje, jakým vývojem XIII. století prošlo?
Myslím si, že ne. Poslouchám hodně muziky, vstřebávám jí do sebe a při jejím dokončování se nechám vést vlastní inspirací, ať už počátek či nápad pro písničku byl kdekoli. Vlajkovou lodí celého projektu je píseň Bohové na strojích. Ta jediná je na albu zpívaná, proto ho otevírá.

Zvažujete obrazovou podobu Hindeburgu? Pomohlo by mu to.
Zvažuji, je to správný odhad. Už jsem i podnikl některé kroky, ale zatím je to v nedokončené formě. Chybí peníze, navíc dokončovat k tomu obrazové grafiky není tak jednoduché. A když už to chcete veřejně uvádět, musíte na to mít odpovídající techniku, projektor, plátna, techniky…

Zahrajeme v Polsku

Co plánuje vaše skupina XIII. století na letošní rok?
Plánujeme především živé koncerty, něco bude do léta, ale většina od září do prosince. Jednáme s Polskem, měly bychom hrát ve Wroclawi a v Katowicích.

Pobavil mě váš loňský koncert na festivalu Benátská noc ve Vesci u Liberce. Jak vám to tam vyhovovalo?
Abych byl upřímný, moc se nám tam nelíbilo. Ale to nemělo vliv na výkon XIII. století; když jdeme na pódium, kapela odevzdá vždycky maximum. S bratrem jsme se ale shodli, že nám tam chybí ta velká muzikantská soudržnost. Jsou tam samé bary a herny, laserové show a podobně, tedy ne to, co by tam podle nás mělo být. I když někomu to možná vyhovuje…

Dá se tedy říci, že jednodenní festival Gothic Theatre III., který čeká Žatec, je dost unikátní záležitost? Těšíte se, ač jste tam nikdy nebyli?
Víte, to není důležité, že jsme tam ještě nehráli. Hráli jsme už v podobných divadlech nebo v amfiteátrech, starých tvrzích, v rozvalinách… A tady je zajímavé, že to bude i docela výjimečná událost pro celý tento region.

Tušíte, ze kterých míst na vás přijedou fanoušci do Žatce?
Přijedou určitě i z Polska nebo ze Slovenska, z velkých dálek. Tak to prostě je, do Prahy nebo do Brna se na nás sjíždí fanoušci z různých regionů. A nás těší, když o nás mají fanoušci dál zájem. Jsou zvědaví, jaký náš koncert bude. To je to nejlepší, o tom se musí zdát každé kapele.

A není to i tím, že méně často hrajete? Že jste vzácnější?
(smích) Tak to víte, že když hrajete méně, tak se lidem zdáte vzácnější. Ale oni vědí, v jaké věkové kategorii se s bratrem pohybujeme, a tak si říkají: „Radši pojedeme, dokud je ještě můžeme vidět".

Co vy na to, že kamarádi z Kutné Hory přijedou na vás do Žatce, místo aby dali ten den v Praze přednost kultovní slovinské skupině Laibach?
To je pěkná pozvánka! Laibach jsou moje srdeční, oblíbená kapela a když jsme viděl, že se kříží naše koncerty, tak jsem si řekl: „No tak nic, holt až příště." Ale na Laibach jezdím pravidelně, měl jsem i možnost se s nimi potkat, tak si to užiju zase někdy příště.