VYBERTE SI REGION

Pocta skupině Minnesengři vrcholila na forbíně při Nezacházej slunce

České Budějovice /REPORTÁŽ, FOTOGALERIE/ - Výjimečný koncert věnovaný skupině, která vznikla před 45 lety, byl v českobudějovickém DK Metropolu dojemný a silný. Křtila se dvě alba a kniha… Byla to nostalgie. Nikoli ale z rodu těch, kdy hasnoucí hvězda objede sály, by bankovní konto narostlo, a umělecký 'výklek' pamětníci odpustí. V českobudějovickém Metropolu, kde se 14. listopadu vzpomínalo na 45 let od vzniku Minnesengrů, bylo silně nostalgično, ale hrálo se naplno. 


18.11.2013
SDÍLEJ:

Pocta skupině Minnesengři, kteří vznikli před 45 lety, se odehrála 14. listopadu 2013 v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku Pavel Žalman Lohonka.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

A kdyby se volila královna koncertu, publikum by korunovalo Lídu Pouzarovou.

Pocta skupině Minnesengři, kteří vznikli před 45 lety, se odehrála 14. listopadu 2013 v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku Žalman.Písní Čekej malá Gréto zahajoval Žalman a jeho spol. Logicky, protože on večer z velké části připravil. „Jsem velmi šťastný, že se koncert uskutečnil, plánovali jsme ho s Andělem už před pár lety. Je to 45 let, co jsme se na chatě na Stropnici dali dohromady,“ připomněl Žalman, který vzápětí poprvé dojal sál při Dej mi tón, slavné minnesengří  verzi Kristoferssonova Why me Lord.

Moderátor Pepa Štross, který především recitoval a vyprávěl lechtivé vtípky, překlenul problém s prasklou strunou a diváci se dozvěděli, že první zásadní písní, kterou Žalman pro Minnesengry napsal, byla Ho, Ho Watanay. Zpěvačka Michaela Hálková skvěle trefila náladu balady Padly vody, do večera zapadl i Nápis na štítu domu, inspirovaný v jedné vesnici na Blaťácku.

Pak přišel Vojta Zícha (z poslední sestavy Minnesengrů), 
s ním banjo, dobro, bluegrass, Irsko a kapela Druhá míza. Instrumentálka Trhanec patří 
k jeho chloubám, stejně jako Jedenkrát.

Pět písní zazpívaly Pavlína Jíšová a její dcera Adéla Jonášová. Té sedlo sólo v Žábě: má živel v těle i hlase, jako maminka zamlada. Poslední byla Já, písnička, podle níž se jmenují zpěvníky, byť, jak ironicky podotkla Jíšová, v žádném 
z nich tato píseň není.

Pak se křtilo šampaňským…

Poté se křtilo. Šampaňským Žalman polil dvojalbum Minnesengři 45 ke 45…, knihu To byli Minnesengři 1968 – 1990, kterou napsala Hanka Hosnedlová, a Bílé místo, léta očekávanou desku nahrávek se zpěvačkou Pavlínou Braunovou, která na stopu ze Strakonic do Českých Budějovic 6. srpna 1988 záhadně zmizela.

Pocta skupině Minnesengři, kteří vznikli před 45 lety, se odehrála 14. listopadu 2013 v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku Pavlína Jíšová a její dcera Adéla Jonášová.K přestávce dovedli koncert Nezmaři. Třikrát zminnesengřili: nejdřív při písni  Hej, člověče boží, k níž složil hudbu Pavel Anděl Pokorný, který předloni v září zahynul při 
autonehodě. Z repertoáru Minnesengrů vybrali Slunný den 
a  Spoustu divnejch přání, která se zpívala v hodějovické hospodě. V Ráno bylo stejný se přidal Žalman a s ním většina  pětisethlavého publika.

Hlediště budiž zmíněno samostatně. Sedělo v něm hodně pamětníků a těch, kteří dnes již na koncerty nechodí. Do velké míry právě oni dali večeru jedinečně dojemný rozměr. 
I ten uvaděč v saku, který bušil do gongu, aby ukončil pauzu, jako by vypadl z minula.

Do druhé části vtáhla posluchače parta kolem Jiřího Smrže, dalšího bývalého Minnesengra. Ten s sebou přivedl hned tři minnezpěvačky. Monika Vodičková zazářila v songu Mladý pán v klobouku, ovšem jeden z vrcholů přinesly společně s Lenkou Jakschovou a Lenkou Halamovou: Otevři deštník nad mým srdcem. Jedno z nejpůsobivějších vyznání českého folku, které Jiří Smrž napsal pro Pavlínu Braunovou. Sám způsobil známý pocit v zádech písní pro Anděla: počkej na mě/ chci ti ještě zítra ráno/ něco říct. „Když odejde kamarád, je to přerušený rozhovor.“

Pocta skupině Minnesengři, kteří vznikli před 45 lety, se odehrála 14. listopadu 2013 v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku zpěvačky Lída Pouzarová a Jana Vejvarová (zleva).

Největší aplaus měla Lída Pouzarová

Blížilo se finále. Žalman, Jana Vejvarová a Lída Pouzarová. Sbor publika při Kdyby tady byla taková panenka, dvojhlas zpěvaček v Krajino, Krajino a pak Venkovanka, kterou proslavila Lída Pouzarová: sametový hlas bez manýr, ohromně muzikální projev 
a největší aplaus sólistovi za celý večer. „Byla to krásná tři léta a splnění mého snu,“ řekla při vzpomínce. „Na konkursu nás zaujala svou bezprostředností, laskavostí a byla naše,“ shrnul její přijetí do kapely Žalman. Velmi příjemně se ale poslouchala i Jana Vejvarová, třeba při české verzi Bright Eyes od Arta Garfunkela.

Svižný závěr zařídili Žalman a spol. Rána v trávě a divácké dlaně do rytmu, temperamentní Michaela Hálková v Za ruku mě vem. A po Tymiánu tleskal 
i Žalmanův manažer. Společné loučení načala Všech vandráků múza, a když na forbíně všichni zazpívali Nezacházej slunce (které se zpívá i v Rusku), vstávalo se ve 22.40 díky síle okamžiku ze židlí.

Téměř čtyřhodinová pocta Minnesengrům, kterou v Metropolu luxusně nazvučili Petr Michal a Karel Dřínek, se zapíše do dějin folku. A to i proto, že se při ní sešli všichni důležití jihočeští folkaři, z nichž někteří o sobě navzájem ještě před pár lety říkali, že si spolu na jedno pódium už nestoupnou… Minnesengr je ten, kdo zpívá 
o lásce.  Nomen omen?

Autor: Václav Koblenc

18.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies