VYBERTE SI REGION

Pražský výběr: Peníze v tom nehledejte, dohromady nás zase dalo přátelství

Praha /ROZHOVOR, PROGRAM TURNÉ, HISTORIE/ - Pražský výběr se po šesti letech vrací. Velké turné startuje už v pátek v Praze. Poprvé navíc v klasické sestavě Kocáb, Pavlíček, Čok, Kryšpín, Hrubeš.

9.11.2012 2
SDÍLEJ:

Pražský výběr 2012 Foto: Deník/Dimír Šťastný

Před šesti lety se Michael Kocáb a Michal Pavlíček rozhádali a vypadalo to, že Pražský výběr už nic nedá dohromady. „Bylo to tehdy skutečně ostrý," přiznává dnes Pavlíček, kterému vadilo, že Kocáb prý navzdory vzájemné dohodě o roční pauze založil kapelu Pražský výběr II, svému spoluhráči o tom neřekl a pokračoval s jiným kytaristou. „Pražský výběr II je pro nás taky zakázané slovo," dodává. Ať už to bylo jakkoli, teď společně absolvují velké comebackové turné a jsou zjevně v pohodě. Když jsem vstupoval do místnosti, kde seděla kompletní sestava, která spolu hrála naposledy v polovině 80. let – Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Vilém Čok, Jiří Hrubeš a bubeník Klaudius Kryšpín, který Hrubeše po jeho emigraci v roce 1985 nahradil – nesl se zevnitř hlasitý smích. A v napůl žertovném, napůl vážném duchu se odehrával i náš rozhovor. Chyběly jen barevné brýle, které si Kocáb možná nasadí na pódiu.

Několik let po vašem vzájemném sporu to vypadalo, že se Pražský výběr v této sestavě už nesejde. Co vás usmířilo a svedlo zase dohromady?

Kocáb: Ekonomická krize. Neměli jsme prachy, potřebovali jsme si nějak vydělat, a tak jsme si říkali: Starej dobrej Výběr, to by mohlo něco hodit. (Všichni propukají ve smích)

Pavlíček: U mě zase zvítězila touha obnovit staré přátelské vztahy.

Kryšpín: Když se venku oteplilo, nějak to na nás přišlo.

Nicméně kdybychom to vzali trochu vážněji… Je to tak, že jste si od roku 2006 společně podali ruku až při loňském pohřbu Václava Havla, který se vás kdysi snažil usmířit a v nadsázce říkal, že dříve dá dohromady Palestince s Židy než Pražský výběr?

Kocáb: Tak nějak to bylo řečeno. Ale tím skutečným důvodem opravdu bylo přátelství. To se nedá zabít nějakými mediálními výpady, i když ledasco z toho mělo reálný základ. Strávili jsme spolu celý produktivní hudební život, bylo nepředstavitelné, že bychom se už nikdy neměli sejít.

Média to ale interpretovala tak, že s Pražským výběrem je definitivně konec.

Pavlíček: Ono to taky bylo hodně ostrý. Sám jsem nevěřil, že se ještě Výběr dá dohromady a naše vztahy se zase obnoví.

Hrubeš: Ty nemáš moc víru (dobírá si ho).

Pavlíček: Naštvanost byla příliš velká, ale o to je lepší, že se to podařilo. Celému našemu současnému fungování to dává větší hloubku.

Kocáb: Třeba ta facka, kterou mi dnes Vilém dal na zkoušce, nebyla vůbec kvůli tomu, že bychom měli špatný vztahy. Ale proto, že jsem zahrál špatnej akord.

Čok: Ale pozor, na svou obranu musím povědět: Řekni to mý ruce.

Za ta léta, co jste spolu nebyli, si třeba Michael Kocáb odbyl další politickou zkušenost. Jak často se vám při ní vybavoval text písničky S.O.S.? (v refrénu mimo jiné zní: „Prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají." – pozn. red.)

Kocáb: Ta písnička nikdy nebyla tak aktuální jako dnes. I když jsme ji samozřejmě dělali v úplně jiný době a s úplně jiným záměrem.

Čok: A zase ty prachy!

Však jsme jimi i začali…

Čok: Pokud si někdo myslí, že jsme se dali dohromady kvůli penězům, tak vás ubezpečuji, že o tom to vůbec není. Je to o tom, že pokud se nám povedou pěkný koncerty, můžeme se bavit o budoucnosti Výběru, která by mohla jít dál.

Rozumím tomu tedy správně, že Pražský výběr chce po tomhle comebackovém turné pracovat na nové desce?

Hrubeš: Osobně jsem tady právě kvůli tomu.

Vrátil jste se z Anglie proto, že chcete s Pražským výběrem znovu nahrávat?

Hrubeš: Ano, věřím, že ty koncerty dopadnou dobře a že uděláme novou desku.

Vy jste byl, Jiří, v Anglii od roku 1985 a vrátil jste se prý skutečně až teď. Už jste měl čas projít se po „václavským Václaváku", o kterém zpíváte na Strace v hrsti?

Hrubeš: Ještě jsem tam nebyl.

Čok: Jsou tam nový stánky na buřty.

Hrubeš: Jen před dvěma lety, když jsem se tady ukázal, jsem si všiml, že tam nejezdí tramvaje.

Čok: Nekecej. Když jsi zdrhal, tak ještě po Václaváku jezdily tramvaje?

Hrubeš: (rozvážně) No. A dodneška jezděj. Ale ne na Václaváku.

(Všichni se smějí)

Hrubeš: Překvapilo mě, jak je Praha v podstatě malá. Z Holešovic do Vinohrad, což mi kdysi přišlo jako velká dálka, dojdete za půl hodiny.

Můžeme na potenciální nové desce Pražského výběru čekat zase podobně s nadsázkou glosované písničky, jako byla třeba Na václavským Václaváku?

Pavlíček: Možná tam dáme, že po Václaváku nejezdí tramvaje. (už vážněji říká) V každém případě bychom podle mě neměli moralizovat a měli bychom se spíš vrátit k výběrovskému tajtrlíkování než k nějakým hlubším pohledům. Ale uvidíme, na to je ještě brzy odpovídat.

Kocáb: Je to předčasný, musí to vyšlehnout v jeden okamžik. Sami jsme zvědaví, co z toho bude. Třeba v první polovině příštího roku něco vytryskne. Teď ovšem jde hlavně o ty nejbližší koncerty. Zahrajeme to nejslavnější, co jsme udělali, přesně tak jako kdysi, což není nic jednoduchýho.

A zahrajete i něco z éry Pražského výběru II?

Kocáb: Rozhodně ne!

Pavlíček: To je zakázaný slovo.

Kocáb: Nesmím ho používat.

Pavlíček: Ale jinak celkově jsme dojatý z toho, jak jsme si plácli po zádech.

Jedna kuriozita, která se ke koncertům Pražského výběru váže: Máte na scéně dva bubeníky. Kdo bude hlavní?

Kryšpín: (Táže se Kocába) Můžem to prozradit?

Kocáb: Tak jo.

Kryšpín: Protože Straku v hrsti nahrával Jirka (Hrubeš – pozn. red.), bude hrát celou desku tak, jak je natočená, on. A já zase budu hrát jiné věci. To už si necháme jako překvapení.

Čok: Já bych možná ještě v jinotaji naznačil, že na těchto koncertech budou k vidění i dudy.

A dojde i na tradiční výběrovské kostýmy?

Kocáb: Tuhle stránku podcenit nemůžeme, takže třeba pro mě je to téma, který řeším měsíc. Pražský výběr, to byly opičky, brejličky, srandičky…

Čok: Vždycky jsme se prezentovali v kostýmech. Nikdy jsme nevypadali jako strejcové, co zrovna přišli z práce. Vždycky jsme to brali s nadsázkou, každý z nás byl na pódiu jiný a oblékl se do toho, co mu zrovna pasovalo.

Kocáb: Ale samozřejmě se před koncertem vzájemně pochlubíme, v čem půjdeme.

Čok: A říkáme si, kdo má lepší kostým.

Hrubeš: Třeba já budu mít na sobě vrtuli.

Kryšpín: (směje se) Tos neměl prozrazovat.

Kocáb: Výběr měl ten systém, že byl hodně divadelně a designově laděný, ale nikdy to nebylo ovlivňováno nějakým kostymérem. Každej se vyštaficíruje podle svého gusta a maximálně se radí, co bude prdlejší. Protože tahle prdlost, ujetost, tajtrlíkování, tatrmanství… jsou základní povahou Pražského výběru.

Pro vás to, Michaeli, asi po těch letech mezi politiky, kteří se neustále snaží brát vážně, bude příjemná změna.

Kocáb: Kluci mi taky dali podmínku, že nebudu politicky činný. Chtěl jsem kandidovat do Senátu a normálně mi to zakázali. Napsal jsem Petru Pithartovi, že si té nabídky moc vážím, ale že nemůžu, protože mi to kluci zatrhli. On si o tom samozřejmě myslel své, ale já jsem to vzal vážně.

Pavlíček: Teď si nedělá legraci. Museli jsme mu trochu přistřihnout politický křidýlka. Naše podmínka byla, že nepůjde na Hrad.

Kocáb: Upřímně, ono by se to ani nedalo stihnout, věnovat se Výběru a politice naplno. Tím pádem jsem na to aktuálně rezignoval. Ale musím říct, že politika mě hodně baví, a kdybychom nehráli, zase by mě to do ní lákalo.

Už jste to částečně zmínil. Dá se vůbec dělat dohromady politika a velká rocková kapela? Přijde mi, že jsou to úplně jiné světy.

Čok: Ode zdi ke zdi.

Kocáb: To máte pravdu. S pověstí, jakou dnes většina politiků má, si vůbec nedokážu představit, že by vylezli na rockový pódium. Dřív to šlo, byl jsem tam já, Prokop, Mišík… Ale dneska už je to těžký.

Čok: Pokud si chce současný hudebník zachovat čistotu, měl by být bezpartijní. Nemyslím to tak, aby šlo o lidi bez názoru. Ale nedělat hlasitý agitky politickým stranám. Je to pak pokřivení, protože rock a politika jsou dvě strany ulice.

A kdyby za Pražským výběrem přišla nějaká politická strana s tím, že chce, aby zahrál na jejím mítinku?

Kocáb: To by koukali. Samozřejmě by to nepřicházelo v úvahu. Bude to znít možná nadneseně, ale Pražský výběr byl zvyklý na jinou úroveň politického boje než zapojovat se do těchto současných nechutných žabomyších šarvátek. Byl to boj proti totalitnímu nepříteli, který měl za sebou nejsilnější armádu světa. To byla výzva! Proti čemu chcete bojovat dnes? Máme psát písničku: „Bárto, Bárto, ty kluku, kradeš, kradeš. Nekraď!"

Kryšpín: Jsou to takový žabomyší války. Když jsem se sem po 18 letech vrátil, říkal jsem si, co je to za zpolitizovanou zemi. Otázky Václava Moravce, Události, komentáře, v hospodě Hyde park… Každý téma je zpolitizovaný. A právě to vede k tý naštvanosti a k tomu, že lidi rezignují.

Čok: Když je pak skutečnej problém, vyšumí to. Politici už na to spoléhají. Vláda je zvyklá, že ji opozice pořád kritizuje a lidi to berou jako samozřejmost.

Kryšpín: Pak se koná demonstrace a přijde na ni pár lidí. Přitom jediný, co z té demokracie zůstalo, je to, že můžeš jít svobodně na ulici říct, co si myslíš.

Takže kdybychom z toho měli vytvořit vzkaz na závěr…

Kryšpín: Za sebe bych řekl: Lidi, nebojte se a pojďte aspoň do ulic. Tam máte právo říct jim, co si myslíte.

Kocáb: Já bych nic nevzkazoval! Proč? Došlo k inflaci velkých slov. Politici pořád něco vzkazují, a jsou akorát pro srandu. Řekl bych prostě: Kašlete na ně a bavte se! Třeba na koncertu Pražského výběru.

Turné: Pražský výběr 2012

pátek, 9. listopadu   - Praha - Tipsport Aréna

úterý, 13. listopadu  - Ostrava - hala SARÉZA

sobota, 17. listopadu - Bratislava, AEGON aréna NTC

středa, 21. listopadu - Brno, KAJOT ARENA

sobota, 24. listopadu - Pardubice, ČEZ ARÉNA

Pražský výběr: Nakonec ho nezrušil režim ani osobní spory

Kapelu založil v roce 1976 klávesista a zpěvák Michael Kocáb. Začínala jako jazzrocková formace, ale začátkem 80. let se výrazně proměnila a stala se jednou z vůdčích kapel tuzemské nové vlny. Její tvorba pozoruhodně fúzovala punkovou naštvanost s rockovými kytarami, novovlnnými elektro zvuky a bizarními kostýmy.  Pro strážce totalitního režimu těžko uchopitelná formace pohybující se s nadsázkou mezi texty (část písní zpívá ve „svahilštině") i žánry a sympatizující s lidmi z okruhu Charty 77 je krátce před vydáním kompilace Straka v hrsti v roce 1983 zakázána. To ji ale nezastavilo. Oficiálně se vrací na scénu o tři roky později, tou dobou již emigroval bubeník Jiří Hrubeš. Nahradil ho Klaudius Kryšpín. S Výběrem teď hrají oba. Výraznou postavou pro zvuk Výběru je kytarista Michal Pavlíček a baskytarista Vilém Čok, který přišel v roce 1981 jako náhrada za Ondřeje Soukupa. Ten tehdy odešel k orchestru Karla Gotta, což jeho bývalí spoluhráči ironicky komentovali v písni S.O.S. Od roku 2006 spolu členové kapely nemluvili, letos se dali po šesti letech zase dohromady.

Autor: Ondřej Leinert

9.11.2012 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Jiřičtí vězni se připraví na život bez mříží ve speciální vesnici

Jiřice - Část odsouzených bude žít jako na svobodě. Ovšem stále pod dohledem kamer a za ostnatým drátem.

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

Na Kladensku se zřítilo auto ze třicetimetrového srázu

Kladensko - Kuriozní dopravní nehoda se stala v pondělí po poledni v lesním porostu mezi obcemi Svárov a Podkozí. Auto zde vyjelo ze silnice a mezi stromy se řítilo dlouhým srázem dolů na spodní vozovku pod serpentinou. Vozidlo skončilo pod kopcem na spodní vozovce převrácené na střechu. Starší řidič utrpěl zranění a byl převezen do pražské nemocnice. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies