Koncert Kafka Bandu zkraje listopadu v Hraničáři skvěle vyšel. Tamtéž se ve čřvrtek vystoupí Švejdíkova kapela Priessnitz. I proto jsme se ho zeptali:
Věděl jste, že ve stejném sále ústecké Činoherní studio hrálo na velké scéně Kafkův Zámek s výborným Janem Jankovským v hlavní roli? Vše se tak pěkně propojilo…
To jsme netušili. V Hraničáři jsem byl, znám ten prostor, byl jsem tam na akci Pecha Kucha a moc se mi to tam líbilo. Myslel jsem, že to bylo jen kino…
To dřív, ale předloni tu ústecké Činoherní studio udělalo Kafkův Zámek. Byl výborný i díky Zeměměřiči, hrál ho Jan Jankovský.
To jsem nevěděl. Tak to se na to podívám, jestli to dali někam na YouTube. My děláme Zámek v Brémách…Mně se na tom koncertě ke Kafkovi v Ústí líbilo, že to bylo takový mezinárodní, že přijeli lidi i z Drážďan a dál z Německa a že to jako zahájení Dnů česko-německé kultury bylo takový „napůl", symbolický. Že i to město je německý, původně… jestli se nemýlím.
TĚŠME SE NA PROJEKCE
V čase filmu Alois Nebel koncerty Priessnitz doplňovaly animované projekce. Uvidíme je i tentokrát?
Uvidíte, jen už ne černobílé. Najali jsme Veejaye Tadeáše Hagera, je to víc abstraktní, jako jsou abstraktní čmáranice na našem CD „Beztíže". Dnes to jedeme už pátý den, máme to vyzkoušený, docela to funguje. Tadeáš je šikovnej kluk… Původně to byl DJ Clad, ten dělal ty černobílé věci z Nebela. Tak jsme jeli celý Aloisovský turné…
To bylo pěkný, rád vzpomínám na váš koncert ve stanu na festivalu v Panenském Týnci. Škoda že už zanikl. Ty projekce jsou předzvěstí animovaného klipu?
Ten klip už tam je, dělal ho taky Tadeáš, je to lyric video „Tam na poli". A Tadeáš už pracuje na dalším. Dělají se vlastně dva klipy. Jeden jsme natáčeli u nás v Jeseníkách, je na 360°, octnete se s námi v takovým zatopeným lomu, kde my s Péťou jako dva čundráci hrajeme písničku „Daleko". Ten je na spadnutí, i na dalším se pracuje.
Co mi odpovíte, když se zeptám, jestli je vaše písnička „Na kraji města" steskem po světě, který mizí?
To je spíš pocit z toho, co se dělo, když začali zavírat fabriky kolem těch našich malých měst. V Ústí to asi máte stejný… Začalo to tam chátrat, takový ten pocit z opuštěnosti. U nás v Jeseníkách vidím obraz jednoho takovýho opuštěnýho prostoru… bývalých továren, kasáren a tak…
Je to ideální místo pro koncert?
To ani ne, tam už ani ne. Tam už jsou to jen ruiny.
Přijedete bez předkapely?
My předkapely nemíváme už hodně let. Vždycky máme předčítače, začínal s námi Jára Rudiš, pak jsme spolupracovali s Janem Těsnohlídkem, básníkem, a teď nám předskakuje performer Bohdan Bláhovec.
Co vám ta spolupráce dává?
Má to několik důvodů. Předkapela je vždy technický problém, vždycky musíme zvučit málem znova a básníci nebo performeři osvěží naši partu. Jsou to lidi, které máme rádi, jejich tvorba nás baví.
O nové desce „Beztíže" mluvíte, že jste se zacyklili, ale ona je pěkná, pestrá, příjemně potemnělá. Uslyšíme v rámci koncertu i vaše starší hity „Na sever", Sluníčko", „Děláže", „Kam se podějem" či „Sny" a „Jeremiáš"?
Hrajeme dvě a půl hodiny, takže se tam vejde nová deska i starý věci.
Jeseníky jsou pro vás dál místem inspirace, odpočinku i k vyčištění hlavy?
Inspirace určitě, a všechno další, to tam je. Jsem tam čtyři měsíce v roce, máme tam chalupu, jezdíme tam na léto a samozřejmě se tam hodně tvoří písničky, texty. Jeseníky jsou strašně důležitý, pro nás.
Je nové CD hlavně o nich?
Je. Když jsem psal texty, myslel jsem většinou jen na Jeseníky, městské příběhy tam moc nejsou.
VRACÍM SE DO DĚTSTVÍ
Vracíte se tak i do dětství?
Jo, tam je hodně věcí z dětství. Jsou to vlastně takový povídky, naše písničky, já to vidím jako povídkovou desku z dětství. Některé ty texty jsou vyloženě z dětství a třeba i obal CD s tím souvisí. Naše beztížné čmárání, mně se líbilo, že to vychází z podobného principu jako hra. Jmenovala se Inspiro, jako dítě jsem s ní kreslil. Je to takovej oblouk, návrat trošku do dětství.
Co by pro vás u Priessnitz bylo jinak, nebýt kytaristy Petra Kružíka?
My jsme spolu od začátku, na nás to stojí a padá. Péťa přichází s hudebními nápady, já s textovými a tak to dáváme dohromady. Já vymýšlím linky kytar, někdy přinesu písničku celou, hotovou. Je to o nás, z téhle party jsme tam za těch pětadvacet let, nebo kolik už to je, zbyli my dva.
Pro kamaráda-muzikanta je album „Beztíže" deska roku. Pro vás je to která?
Hodně se mi líbila nová Katarzia. Ta si myslím že obstojí, je hodně dobrá.