Hudebně a především textově strčí do kapsy naprostou většinu českých kolegů, ale počet lidí na jeho koncertech málokdy překročí stovku. Xavier Baumaxa si zkrátka dělá věci po svém. A právě tento ojedinělý úkaz české hudební scény vystoupil v sobotu večer v moravskobudějovickém Pogo baru.

Baumaxa žije v severních Čechách a na Vysočinu zavítá jen zřídkakdy. Například v Třebíči se naposledy objevil před třemi lety. To tu vystoupil v rámci své Totálně ujeté cyklotour, při které na kole objel půl republiky a skoro každý večer při ní odehrál koncert. Zdejší fanoušci a fanynky tak museli na kvalitní severočeský folk zajet na jih.

První nedočkavci se v Pogo baru začali scházet hodně před osmou, kdy měl koncert začít. Samotný Baumaxa se ve dveřích objevil až zhruba o půl deváté a záhy zmizel o patro výš. Právě tam se později odehrál koncert a právě tam se na něj umělec vylaďoval skrz barové zásoby. Než upadl do koncertního módu, stačil vyřídit jednu neodkladnou záležitost. Baumaxa totiž při natáčení poslední desky jako jeden z prvních českých umělců využil crowdfunding. Funguje to tak, že interpret nastaví částku, kterou potřebuje vybrat k úspěšnému zrealizování projektu, vymyslí odměny, jeho příznivci si pak mezi nimi mohou vybírat a tím na projekt přispívat. Xavier na Dawntempo žádal 200 tisíc, získal o polovinu víc a pár stovkami za CD a vstup na koncert přispěl (a odměnu si dosud nevyzvedl) i autor.

„Jsi jeden z posledních, co si odměnu ještě nevybrali," konstatoval Baumaxa (ono se taky po více než roce od vydaní desky není čemu divit).

„To bys mi mohl na oplátku dát krátký rozhovor, ne?"

„A na co se mě budeš ptát? Stará deska, nová deska a proč si říkám Baumaxa?"

„Jasně, copak se tě někdo ptá i na něco jiného? Spíš mě zaujal celý crowdfunding, ty jsi vlastně český průkopník. Třeba taková Mňága teď vybrala skoro 600 tisíc a jede natočit desku do Číny."

„Nekecej, fakt? Ty jo, to je dobrý. To bych mohl zkusit taky. Vyberu od fanoušků 150 tisíc, pojedu nahrát desku do Thajska. A na ukulele. Jo, to tam napiš, to bude dobrej scoop, neboli sólokapr." Jestli z Xavierových thajských plánů a případného sólokapra něco bude, se teprve uvidí, každopádně z rozhovoru nebylo už nic. Zato začal koncert, který dal záhy odpověď na to, proč se Pogo bar jmenuje tak, jak se jmenuje. O poněkud punkovou zábavu se postaralo pár zpitých fanoušků, kteří v pravidelných intervalech upadali do publika, sem tam se vypravili na pódium a jednomu z nich se dokonce podařilo usnout přímo na bednách s odposlechy.

Baumaxa je ale na podobné týpky očividně zvyklý. Nerozhodilo ho neustálé spáčovo vykřikování „Asi těžko, Xaviere," a ani asi tisíc proseb o Pažitku, jeho největší hit, který on sám nemá rád a skoro ho nehraje. Z těch známějších předhodil zpěvák publiku například Nazijazz otírající se o Daniela Landu nebo romské Romale rap. Nechyběly ani písně z Dawntempa, které, jak sám název alba napovídá, opravdu snížily tempo koncertu. Ale to neznamená, že by ho nějak degradovaly, spíše naopak. Xavier Baumaxa totiž také stárne a vyvíjí se. A ono je to dobře. Kdyby celý život zůstal zaškatulkovaný jako bard úchylů, první, koho by to přestalo bavit, by byli právě oni.

TADEÁŠ MAHEL