„A my jsme hráli na cimbály a všichni myši tancovaly," zněl vyprodanou O2 arenou druhý největší hit a přídavek Chvastoun. A realita se písni dosti podobala. Taktovku držel orchestr, u kterého už zvukař stihl vyladit zvuk, a na pódiu řádila většina účinkujících. Konečně se pohnulo i publikum. Chyběli snad jen Monkey Business, kteří si na jednu píseň v začátku odskočili z Lucerna Music Baru, aby si na této velké hudební události české scény zahostovali.

Když pak kapela zopakovala hitovku number one Pražákům, těm je tu hej, jež už jednou zazněla v polovině večera, bylo jasné, že se show chýlí ke konci.

Nedotažený koncept

Divák se nemohl zbavit pocitu, že největší vrcholy má za sebou. Koncert zkrátka přirozeně negradoval.

Docházelo tak k nedorozuměním a objevovaly se propady. Michael Kocáb se například rozloučil s publikem a vystřídal ho DJ a řada diváků to považovala za přestávku, ba dokonce konec.

Za pár chvil ovšem přišly na řadu silné momenty – píseň Slušný člověk v podání Ondřeje Soukupa a slovenské operní pěvkyně Gabriely Beňačkové či roztomile ztřeštěná Jana Kratochvílová s nenapodobitelným kostýmem i líčením připomněly nejlepší výběrovské časy.

Český národní orchestr řídil světově proslulý dirigent Steven Mercurio, který u Tatrmana vyměnil taktovku za elektrickou kytaru a sólovým duelem s Michalem Pavlíčkem se postaral o jeden z vrcholů večera.

Dykovo jódlování

Z pěveckých hostů se nejvíce blýskl svým jódlováním ve Strace v hrsti Vojtěch Dyk.

Skvělé výkony předvedli i tři vokalisté a nová členka skupiny Iva Pazderková, jak ji tituloval Michael Kocáb. Tatam je její image hloupé blondýny. S Výběrem je za čistokrevnou rockerku.

Nejsilnější okamžik večera přišel s písní Stín, již Michal Pavlíček věnoval před několika dny zesnulému Radimu Hladíkovi.

„Myslím, že Radim má v nebi mnoho andělů, kteří naslouchají jeho krásnému kytarovému vyprávění." Hala emotivní gesto odměnila ovacemi ve stoje.

Pražský výběr se při svém nejvelkolepějším vystoupení představil v několika kabátech. Večer rozdělil na třetiny. Až se mohlo někomu zdát, jestli svou dramaturgii trochu nepřekombinoval. Záleží na vkusu pozorovatele. Stále se bylo na co dívat a přicházela další a další překvapení.

Show začala v muzikálovém až kabaretním duchu. Hlavní aktéři vpluli na rozvětvené pódium, kterému dominoval obří Ropotámo, jako „štramáci" v kloboucích a bílých oblecích. Střední část akce byla syrově rocková a nejpřirozenější. Na závěr koncert sklouzl opět k větší teatrálnosti.

Nabízí se otázka, jestli by kapele více neslušela běžná rocková podívaná bez pompézností a kýče, jakou servírovala při comebacku 2012 nebo na festivalech.