Vltava má za sebou velmi úspěšný rok 2016. Vydali jste desku a oslavili třicáté narozeniny. Jak ho hodnotíte zpětně?

Rok 2016 byl díky našemu působení přelomovým rokem pro lidstvo. Znovu se vysvětluje, proč má být naše kotlina zemí zaslíbenou. Jen lidé v české kotlině mají totiž možnost pobrat naději, útěchu, návod a povzbuzení, které jim nabízí naše CD „Čaroděj". Loňský rok byl pro kapelu rokem sklizně. Užili jsme si ho na šedesáti vystoupeních po republice, ale je to málo. My, co chceme změnit svět, nemůžeme být spokojení.

Vltava vydala k výročí i dvě hudební publikace: zpěvník a knihu vltavské poezie. Co v nich posluchači najdou?

Zpěvník „Hurá písničky" slouží jako pomůcka k provedení našich písní s doprovodem kytary nebo klavíru. Přináší možnost stát se králem malé milé společnosti či dosáhnout svého u vybrané dámy srdce. Na své si však přijdou s kytarou i samotné dámy ty, co Vltavu milují do hloubky a dělá jim dobře splývat s námi na společné vlně v jemnohmotném chvění.

skupina VltavaZdroj: Deník

A co ta kniha vaší poezie?

Kniha vltavské poezie „Já čekám v Čechách" obsahuje všechny texty ze všech alb Vltavy a je doplněna mými obrázky. Tato knížka nachází odezvu u té části publika, která dokáže vnímat poezii samostatně. Je to dárek, který vypoví to nejlepší o dárci a darovaného vyznamenává. Kdybych již neměl doma svých 400 kusů ve fólii, tak si takovou knížku pořídím. Nejraději bych ji chtěl dostat k narozeninám.

Na desce Čaroděj jste se zvukově vrátili ke kořenům. Jaký podíl na tom má hráč na saxofon, klarinet a příčnou flétnu Ondřej Klímek?

Ano, vrátili jsme k zapojení saxofonu a flétny, neboť nám to poskytuje více barevných možností a v kombinaci s občasným akordeonem jde o nástrojové obsazení let předchozích, ale zníme dost jinak.

Zvuk a dojem z kapely zásadním způsobem utváří bubeník a vůbec rytmika. Náš současný bubeník

Ondřej Pomajsl má úplně jinou energii než ten předchozí a úplně jinou energii má i celá kapela. Obohacuje nás, že nejsme z jedné generace. Všichni zpívají a Ondřej Klímek, jehož podíl na našem současném zvuku je lví, má navíc ve dvou písních pěvecké sólo.

V posledních letech obecně se Vltava lehce obměnila, co se týče sestavy. Teď už to vypadá, že je to to pravé ořechové?!

Se sestavou jsem velmi spokojen, ale musím přiznat, že jsem býval spokojen i v jiných obdobích. Mám totiž sklon si „své" lidi zamilovávat. Nejraději bych nic neměnil. Na druhou stranu vím, že nechtěné změny byly často velmi přínosné. Kdybych si ovšem mohl vymýšlet a měl možnost to uživit, chtěl bych obsazení zásadně rozšířit až na malý orchestřík s dechovou sekcí, smyčci a s vokalisty.

Jak publikum vnímá desku Čaroděj? Které hity jsou podle vás nejoblíbenější? Tipuji Amore a Čaroděje. Já osobně jsem si oblíbila nejvíce asi Vrátím se, jupijéé nebo Anděl, princ, hvězdy, plyn.

Jako jediný na planetě vím, že jde o životní dílo a plně pochopeno bude až později. Nicméně přijetí je skvělé. Úvodní píseň „Čaroděj" je na koncertech hodně oblíbená, dá se při ní tančit, a to jsme věděli, že bude fungovat. Stejně tak „Amore" a „Náruč". Jsou však skladby, u kterých je koncertní přijetí mimořádným překvapením. Zejména u písně „Anděl, princ, hvězdy, plyn", která je podle mého trochu náročnější zapeklitý obsah, spousta kontrastů a změn, a ta má i na koncertech frenetický ohlas. Až mám někdy podezření, že nás opravdu poslouchají!

Co je u vás nového na divadle a ve filmu? Děláte na něčem?

Po prosincové derniéře divadelního představení „Milenec" v pražské MeetFactory jsem si ponechal jen sklepovské „Mlýny". Více točím a jsou to vesměs tyto postavy: pachatel, podezřelý, pytlák, policista, vyšetřovatel, velitel ochranky, lékař. Já čekám v Čechách to bude nakonec můj celoživotní koncept. Dám si to i na hrob.