VYBERTE SI REGION

Ian Gillan: Vlastně jsem plachý romantik

Zpěvák Deep Purple Ian Gillan se na sólových albech vymaňuje z macho pózy drsného rockera.

12.3.2009
SDÍLEJ:

Ian Gillan, zpěvák legendární hardrockové skupiny Deep PurpleFoto: DENÍK/Jan Handrejch

Kdo zná Iana Gillana pouze v roli zpěváka kapely Deep Purple a neslyšel jeho sólové desky jako Cherkazoo And Other Stories (folk-rockové nahrávky z let 1973 až 1975), může být novým albem One Eye to Morocco překvapen. Je na něm pár ostřejších rockových kousků, ale čekejte také soul, uvolněné, houpavé blues, křehké orientální koloratury, smyčcová aranžmá a ozdůbky jazzujícího saxofonu. Proč tomu tak je, vysvětlí nejlépe sám Gillan, při osobním setkání vždy skromný a vyrovnaný.

V tiskové zprávě uvádíte, že název alba One Eye to Morocco vyjadřuje nesoustředěnost a nemá vazbu ke konkrétnímu místu. Přesto na nahrávce slyšíme i orientální vlivy. Byl jste v Maroku – a inspirovalo vás?
Ano, v Maroku jsem byl a nikdy nezapomenu na jeho vůně, barvy a nálady, na Berbery v tradičních oblecích, šok z úplně jiné kultury… Inspirovala mě nejen hudba, ale třeba cesta pohořím Atlas. Nicméně podobné inspirace jsem posbíral i v Indii, Japonsku, Jižní Americe, v Austrálii u Australců… Cestování obecně je velmi inspirativní. Zároveň se ke mně inspirace dostávají zprostředkovaně. Například se mi vždy líbilo, jak George Martin s využitím orientálních stupnic aranžoval smyčce na deskách Beatles, a chtěl jsem vyzkoušet něco podobného.

Musíte mít „východní“ inspirace pod kůží už od mládí. Vždyť s kapelou Episode Six, ještě před nástupem do Deep Purple, jste hráli v Libanonu, je to tak?
Můj děda byl operní zpěvák, strýc jazzový klavírista, jako kluk jsem žral rokenrol a blues, to byly prvotní inspirace… Když jsme jeli s Episode Six hrát do Bejrútu, vezli jsme tam rockovou hudbu. Ale protože jsme tam působili v polovině 60. let poměrně dlouho, měli jsme šest singlů v libanonské Top 10, pravděpodobně mi něco zůstalo v podvědomí. Studoval jsem především blues z Delty i Chicaga, ale vždy jsem poslouchal také spoustu další muziky. Flamenco, cikánskou hudbu, orchestrální kompozice, swing. V mých formativních letech se mě dotýkala spousta vlivů. Když jsem pak v dospělosti našel svůj hlas a styl, nedokázal bych už rozlišit, co pochází odkud, ale všechny zkušenosti tam někde jsou. Stejným způsobem píšu i texty. Vytanou z nasbíraných zkušeností, z toho, co jsem zažil, zaslechl na ulici, četl v novinách. Nejsilnější inspirace jsou pochopitelně ty přímé, jako když jsem pil v čajovně čaj z koky a pozoroval revoluci v bolivijských ulicích, divil se, přemýšlel o důvodech, snažil se pochopit.

Na albu i na předchozím sólovém turné s vámi hrála řada výborných, ale nepříliš známých muzikantů. Jak jste je našel?
Všichni jsou ze stejného města, Buffala, stát New York. Našel jsem je v jazzových a bluesových klubech. Mám rád Buffalo. Je to příjemné univerzitní město, pravděpodobně nejvíc cool město v Americe. Mám tam spoustu přátel.

Pro nové album jste napsal 38 písní. Co se stane s nepoužitým „zbytkem“?
Nemám tušení. Napsal jsem ty písně pro radost, ve smutku i v hněvu. Kdykoliv se něco dotklo mého srdce. Je to stejné jako u každého jiného umělce, ať už je to malíř, básník nebo muzikant. Potřeboval jsem ty písně napsat, protože jsem chtěl vyjádřit nějakou životní zkušenost. Pokud budu někdy cítit stejné emoce, mohu je použít, pokud ne, svůj účel už splnily a mohou být zapomenuty.

Vaše sólová alba, pokud nepočítáme hardrockový Ian Gillan Band z dob, kdy jste nebyl členem Deep Purple, jsou překvapivě „tichá“, relaxovaná. Je to proto, že potřebujete vyvážit účinkování v rockové kapele něčím křehčím?
Sólová alba jsou prostě taková, jaký jsem já. Ne že bych v sobě neměl rockovou duši, ale ta se projevuje v interakci s kapelou. Vlastně jsem ve skutečnosti dost plachý a romantický. Takový je i můj soukromý život. Rád chodím na dlouhé procházky a když jdu na pivo, tak kvůli dobré konverzaci. Ale zároveň jsem týmový hráč. Jakmile předstoupím před dav posluchačů a cítím energii jiskřící v kapele, jako bych zešílel. (smích) Stanu se někým jiným, je to dominový efekt předávaný mezi muzikanty a fanoušky.

Momentálně je váš kalendář nabitý koncerty Deep Purple. Stihnete turné k sólové desce?
Spíš než klasické turné bych rád udělal sérii koncertů v divadlech ve velkých městech. Žádné haly a kluby, ale vždy pár večerů s „kavárenskou atmosférou“ v nějakém pěkném prostředí v Paříži, v Berlíně, ve Varšavě. Možná v Praze, nevím. Ne jen písně přehrát, ale opravdu je interpretovat. S alespoň dvanáctičlennou kapelou, magickým, náladovým osvětlením, imaginativními kostýmy, tanečním ztvárněním písní… Uvidíme, jestli se to podaří.

Tomáš S. Polívka

12.3.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies