Pokolikáté si zahrajete na šternberském hradě?
Možná vás to překvapí, ale úplně poprvé. Bude to moje premiérová návštěva a moc se na ni těším. Myslím, že můj pořad se tam bude perfektně hodit. Přivezu si s sebou spoustu kytar a zahraji jak svoje písničky, tak pár lidových. Společně se mnou vystoupí ještě pianista Jindra Koníř a na akordeon a irskou harfu zahraje Sean Barry. Bude to takový multižánrový pořad, v němž zahraji kus z klasiky a spolu se Seanem si dáme i pár keltských balad.

S harfistou Seanem Barrym hrajete už dlouhá léta. Jak vás tato spolupráce napadla?
Kdysi jsem přijala pozvání na natáčení skupiny Irish Dew, ve které Sean Barry hrál. Zazpívala jsem si s nimi pár skladeb, padli jsme si do oka a už jsme spolu zůstali. Díky jeho harfě se do mých písní dostává krásný keltský nádech.

Říkala jste, že s sebou přivezete spoustu kytar. Kolik jich vlastně máte?
Mám jich šest, ale vzhledem k tomu, že jedeme na dlouhou šňůru, musím jich pár nechat doma. Jinak bychom se nevešli do auta. Vím určitě, že přivezu klasickou i folkovou a další výběr přizpůsobím volnému prostoru ve voze.

Máte nějakou svou oblíbenou?
Nejvíc jsem spojena s klasickou kytarou. Hraji na ní od devíti let a studovala jsem ji na hudební škole. Na klasické kytaře jsem vytvořila první písničky. Držím ji nejdéle a je to takové pěkné spojení. Postupem času jsem samozřejmě zjišťovala, jaké výhody i nevýhody mají další kytary, učila se různé techniky hraní pro pravou i levou ruku, jak se liší struny či hmatníky. Každý nástroj je jiný a zvládnout tak širokou škálu je velmi náročné. Když je na jevišti střídám, lidé jsou z toho docela překvapení. Moc ženských to neumí a troufnu si říct, že jsem v tomhle celkem unikát.

Cvičíte na ně pravidelně, nebo už to nepotřebujete?
To víte, že cvičím. Musím. Každý den alespoň hodinu, dvě. S klasickou cvičím asi nejvíc, protože hrát na ní třeba Bacha je docela náročné.

Přes léto tedy vyrážíte na turné. Jak náročný program vás čeká?
Vybrala jsem si koncerty na samých krásných místech a šternberský hrad je jedno z nich. Kromě toho budeme hrát třeba v jeskyních na Macoše nebo na jiných starých hradech, zámcích či amfiteátrech. Taková prostředí hudbu krásně dokreslují, nebo naopak hudba doplňuje ta místa. Je to zajímavá symbióza. Pak si dám prázdniny a v srpnu mě čeká ještě jedna báječná akce. Budu hrát na velké louce v Třeboni, kde mě doprovodí symfonický orchestr a má dcera Lenny.

Jak se vám s Lenny hraje?
Krásně. Je moc šikovná a navzájem se doplňujeme. Funguje mezi námi určité střídání energií. Ona už je jiná generace a když mě doprovází v mých písničkách, cítí je jinak. Proto jsme pro starší skladby vytvořily novou podobu pro dva hlasy, kytaru a klavír. Zní to velmi dobře a aktuálně.