Dramaturgie přivezla do Brna jako první účinkující skupinu s názvem Staří psi, jejichž vůdčí osobností je kytarista Miroslav Sova, známý také z účinkování ve skupině Progres/Pokrok. Hlavní hvězdou této bluesrockové kapely ovšem byla americká zpěvačka Juwana Jenkins. Ta si získala zaslouženou pozornost svým živočišným interpretačním způsobem, kdy spojovala blues s rock and rollem a soulem a navíc navazovala nejen ústní, ale i fyzický kontakt s publikem pod pódiem, což jí vyneslo velké sympatie. Kytarista Sova se ovšem etabloval spolu s hráčem na foukací harmoniku Charlie Slavíkem velmi přesvědčivým stylovým pojetím. Na to, že tohle hudební společenství odehrálo společně teprve třetí koncert (!), byla překvapivá jejich vzájemná souhra a soudržnost…

Dalšími účinkujícími byla již léty prověřená kvalita kapely ASPM (Amatérské sdružení profesionálních muzikantů), vedená Janem Spáleným. Tato parta nabídla blues v jazzové poloze, v níž exceloval hráč na vibrafon Radek Krampl svou čtyřpaličkovou technikou, ale i výtečný trumpetista Michal Gera. Instrumentální dovednost dokázal i Filip Spálený na baskytaru a tubu, kterou převzal po svém slavném otci. Jan Spálený nabídl chraplavou a přiškrcenou interpretaci blues v jeho zemité poloze a mj. zazněly jeho slavné písně Asi v tom bude nějakej háček, Blues o zrzavé kočce a Špitál u svatého Jakuba, stejně jako známý evergreen od Ray Charlese I Believe To My Soul.

Po předešlých účinkujících jazzmanech ovšem přišla na pódium oblíbená plzeňská skupina Burma Jones v čele se svým frontmanem – zpěvákem Bohušem Josefem, jenž je známý z účinkování v různých muzikálech uvedených na pražské scéně. Burma Jones přivezla melodicky dravý odpichový rock, který byl dokořeňován disc-jockeyem Marcelem „Mersi" Markem scratchingovou exhibicí a rovněž rapováním, což oslovilo zejména mladší tanečně založené publikum. Zazněly jejich prověřené hity Cesta je dlouhá nebo Nebe, peklo, ráj za mnohé další nejmenované. Kapela působila sehraným a odhodlaným dojmem, navazujíce na svou dřívější slávu v devadesátých letech.

Asi nejočekávanějším účinkujícím byla skupina Roman Dragoun And His Angels. Tohle uskupení natočilo přednedávnem v brněnském Sonocentru nové album a tak byli fanoušci zvědaví, jak se podaří přenést atmosféru z živého alba na pódium Semilassa. His Angels tvoří vesměs méně známí, ale instrumentálně velmi erudovaní hráči, což dokázali při živé prezentaci Dragounových skladeb z různých období jeho umělecké dráhy. Že patří frontman tohoto sdružení mezi uznávané brněnské hvězdy potvrdila bouřlivá odezva publika. Skladby, které posluchači znají buď v podání Progres 2 nebo Futurum, či v akustickém komorním pojetí získaly pojednou nový hudební rozměr a aranžmá, kde nechyběla trubka a saxofon.

Závěrečný prostor dostala brněnská kultovní hardrocková kapela z takzvané Tuřanské rockové líhně Dogma Art. Pořádnou porci dravé melodické hudby vedené kytaristou a zpěvákem Ladislavem Škaroupkou, doplnil kreativní hráč na flétny Zdeněk Němeček a klávesový hráč Borek Nedorost podpořeni rytmickým motorem baskytaristou Jaroslavem Rakušanem a bubeníkem Miroslavem Kernem, čímž se zavděčili především pamětníkům osmdesátých let.

Nutno podotknout, že se zvukovému mistrovi nepodařilo nazvučit všechny vystupující kapely odpovídajícím způsobem, což do značné míry handicapovalo například His Angels, kdy byl příliš předimenzován zvuk bicích na úkor srozumitelnosti zpěvu a tato nerovnováha poměrně citelně ovlivňovala vyváženost a srozumitelnost. Obecně řečeno je však třeba říci, že šestý ročník Beafestu se podařil, ke spokojenosti posluchačů i dramaturgie. Můžeme tedy zvolat známý historický citát: Šestý ročník brněnského Beatfestu je mrtev, ať žije sedmý ročník!

PETR GRATIAS
Autor je nezávislý publicista.