VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sex, smrt, jídlo a klarinet

Promluvme si o králi americké komedie Woodym Allenovi jako o muzikantovi. Ať si kdo chce co chce říká, jeho nejlepším výkonem v této oblasti už asi na věčné časy zůstane role violoncellisty hrajícího v pochodové kapele, tahajícího za sebou po celém městě židli a marně se snažícího na ni v klidu usednout.

19.12.2008
SDÍLEJ:

JAZZMAN. Legendární americký herec, scenárista a režisér Woody Allen nikdy netvrdil, že se chce stát druhým Mr. Acker Bilkem. Popravdě řečeno, k jeho nejlepším výrokům patří tento: „Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že neumřu.“ Foto: ©Peter Kollanyi/EPA/isifa.com

Woodyho cellista to zkrátka stíhal hůř než jednoruký basák. Zmíněná scéna pocházela z Allenova prvního ryze autorského filmu Seber prachy a zmiz, který měl premiéru v roce 1969. Tehdy ještě máloco prozrazovalo autorovu náklonnost k tradičnímu neworleanskému jazzu, z něhož se stal postupem času podobně výrazný atribut jeho snímků jako hovory o sexu, smrti a jídle.

Ve skutečnosti však Woody Allen tento žánr poslouchal už od mládí, kdy se ještě jmenoval Allan Stewart Konigsberg. Měl ho stejně rád jako operu, kterou si mimochodem vloni poprvé zrežíroval na žádost uměleckého šéfa operní scény v Los Angeles Plácida Dominga. Že je Woody jazzovým fandou, začalo být veřejnosti jasné v roce 1972, kdy nechal přes titulky svého povídkového filmu Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) poskakovat houf králíků do swingového rytmu. Následoval snímek Spáč, který se sice odehrával v budoucnosti, ale byl podmalován nahrávkami dvou hudebních těles specializujících se na archaickou formu jazzu - dixieland.

První z nich, The Preservation Hall Jazz Band, patří dodnes k nejvýznamnějším dixielandovým kapelám v USA. Druhá, New Orleans Funeral Ragtime Orchestra, odvodila svůj název od staré černošské tradice: když pohřební průvod nese nebožtíka na slavný hřbitov v neworleanské čtvrti Lafayette (točila se zde například marihuanová scéna z Bezstarostné jízdy), hraje pomalu a v ponuré náladě spirituál When The Saints Go Marching In. Zato když se pozůstalí po obřadu odebírají zpět do města, vystřídá smutnou formu funébrmarše veselý „dixík“, jak ho známe z podání Louise Armstronga.

Woody Allen si s oběma soubory na soundtracku k filmu Spáč sám zahrál, čímž prokázal, že je docela obstojný klarinetista. Michael Žantovský si však ve svém příspěvku k allenovským biografiím navíc všiml, že se tu poprvé v režisérově tvorbě jedná o „použití hudby jako samostatné roviny výpovědi, která střídavě ironizuje, romantizuje a poetizuje děj obrazu“. To se naplno potvrdilo u mnohem pozdějšího filmu Prokletí žlutozeleného škorpióna, kde zvuk pikovaného banja charakterizoval náměsíčné scény hlavních postav.

Pondělní jamování

II když by Allenovy filmy mohly existovat bez dixielandu, některé naopak fungují i jako pouhá hudební stopa. Takový soundtrack k filmu Výstřely na Broadwayi lze považovat za skvěle sestavené jazzové album. Je vidět, že ho dával dohromady znalec. Souběžně s dráhou filmaře si Woody Allen od sedmdesátých let tiše a nenápadně budoval reputaci aktivního hráče. Letos je to už pětatřicet let, co začal vystupovat s partou jazzmanů v kavárně hotelu Carlyle na newyorském Manhattanu. Tak jako má někdo jiný ve středu mariáš nebo sex s manželkou, Woodyho najdete každé pondělí na manhattanské jam session. Nevynechal ji ani onoho večera v roce 1978, kdy si měl přijít pro Oscara za svůj snímek Annie Hallová. Nemohl – měl přece
v hotelu své lidi, kteří na něj přišli a zaplatili si lístek.

Hudebníci, s nimiž klasik světové komedie už léta hrává, si říkají jednoduše New Orleans Jazz Band. Na repertoáru mají všechny staré pecky od St. Louis Blues přes Down By The Riverside až po čísla, kterými lehce vybočují z formátu tradičního jazzu a dotýkají se náročnějších stylů (třeba September Song). V roce 1993 vydali album The Bunk Project a roku 1997 vyrazili na své první evropské turné, o kterém režisérka Barbara Koppleová natočila filmový dokument Wild Man Blues.

Woodyho hru popisují odborníci jako styl poučeného amatéra, jenž je sice technicky limitován, ale nepostrádá nápady. Jeho spoluhráči ovšem nejsou žádná „béčka“. V současné sestavě New Orleans Jazz Bandu můžeme slyšet i basistu Grega Cohena, jenž zásadním způsobem ovlivnil jedinečný sound nahrávek barového písničkáře Toma Waitse.

Autor: Michal Bystrov

19.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Požár pergoly a části rodinného domu ve Veselí nad Moravou.
AKTUALIZUJEME
3

Střílel na ženu a zapálil dům. Nebezpečného muže dopadli policisté

Exploze na koncertě v Manchesteru
9

Prach a mrtvá těla: svědci popisují útok v Manchesteru

V Jižní Koreji začíná soudní proces s bývalou prezidentkou

Bývalá jihokorejská prezidentka Pak Kun-hje je obviněna z korupce, zneužívání státní moci a úniku státních tajemství.

Zpěvačka Špinarová byla uvedena do Síně slávy cen Anděl

Do Síně slávy hudebních cen Anděl byla dnes in memoriam uvedena zpěvačka Věra Špinarová. Majitelka nenapodobitelného hlasu zemřela letos v březnu ve věku 65 let. 

Slovenský symbol okupace 1968 vyjde na známce

Muž, který si před hlavní sovětského okupačního tanku v centru Bratislavy odhaluje hruď a kterého zachytil fotograf Ladislav Bielik, se objeví na známce i na pamětní minci. Příští rok se známka, kterou vydá Slovenská pošta, objeví pro zájemce přesně 21. srpna 2018 při 50. výročí srpnové invaze do Československa.

Čeští politici vyjadřují soustrast obětem exploze v Manchesteru

Premiér Bohuslav Sobotka i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (oba ČSSD) vyjádřili soustrast pozůstalým po obětech noční exploze v anglickém v Manchesteru. Věří tomu, že se podaří brzo dopadnout a potrestat pachatele. Při útoku během koncertu v manchesterské multifunkční aréně zemřelo 19 lidí a několik desítek utrpělo zranění.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies