VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sex, smrt, jídlo a klarinet

Promluvme si o králi americké komedie Woodym Allenovi jako o muzikantovi. Ať si kdo chce co chce říká, jeho nejlepším výkonem v této oblasti už asi na věčné časy zůstane role violoncellisty hrajícího v pochodové kapele, tahajícího za sebou po celém městě židli a marně se snažícího na ni v klidu usednout.

19.12.2008
SDÍLEJ:

JAZZMAN. Legendární americký herec, scenárista a režisér Woody Allen nikdy netvrdil, že se chce stát druhým Mr. Acker Bilkem. Popravdě řečeno, k jeho nejlepším výrokům patří tento: „Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že neumřu.“ Foto: ©Peter Kollanyi/EPA/isifa.com

Woodyho cellista to zkrátka stíhal hůř než jednoruký basák. Zmíněná scéna pocházela z Allenova prvního ryze autorského filmu Seber prachy a zmiz, který měl premiéru v roce 1969. Tehdy ještě máloco prozrazovalo autorovu náklonnost k tradičnímu neworleanskému jazzu, z něhož se stal postupem času podobně výrazný atribut jeho snímků jako hovory o sexu, smrti a jídle.

Ve skutečnosti však Woody Allen tento žánr poslouchal už od mládí, kdy se ještě jmenoval Allan Stewart Konigsberg. Měl ho stejně rád jako operu, kterou si mimochodem vloni poprvé zrežíroval na žádost uměleckého šéfa operní scény v Los Angeles Plácida Dominga. Že je Woody jazzovým fandou, začalo být veřejnosti jasné v roce 1972, kdy nechal přes titulky svého povídkového filmu Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) poskakovat houf králíků do swingového rytmu. Následoval snímek Spáč, který se sice odehrával v budoucnosti, ale byl podmalován nahrávkami dvou hudebních těles specializujících se na archaickou formu jazzu - dixieland.

První z nich, The Preservation Hall Jazz Band, patří dodnes k nejvýznamnějším dixielandovým kapelám v USA. Druhá, New Orleans Funeral Ragtime Orchestra, odvodila svůj název od staré černošské tradice: když pohřební průvod nese nebožtíka na slavný hřbitov v neworleanské čtvrti Lafayette (točila se zde například marihuanová scéna z Bezstarostné jízdy), hraje pomalu a v ponuré náladě spirituál When The Saints Go Marching In. Zato když se pozůstalí po obřadu odebírají zpět do města, vystřídá smutnou formu funébrmarše veselý „dixík“, jak ho známe z podání Louise Armstronga.

Woody Allen si s oběma soubory na soundtracku k filmu Spáč sám zahrál, čímž prokázal, že je docela obstojný klarinetista. Michael Žantovský si však ve svém příspěvku k allenovským biografiím navíc všiml, že se tu poprvé v režisérově tvorbě jedná o „použití hudby jako samostatné roviny výpovědi, která střídavě ironizuje, romantizuje a poetizuje děj obrazu“. To se naplno potvrdilo u mnohem pozdějšího filmu Prokletí žlutozeleného škorpióna, kde zvuk pikovaného banja charakterizoval náměsíčné scény hlavních postav.

Pondělní jamování

II když by Allenovy filmy mohly existovat bez dixielandu, některé naopak fungují i jako pouhá hudební stopa. Takový soundtrack k filmu Výstřely na Broadwayi lze považovat za skvěle sestavené jazzové album. Je vidět, že ho dával dohromady znalec. Souběžně s dráhou filmaře si Woody Allen od sedmdesátých let tiše a nenápadně budoval reputaci aktivního hráče. Letos je to už pětatřicet let, co začal vystupovat s partou jazzmanů v kavárně hotelu Carlyle na newyorském Manhattanu. Tak jako má někdo jiný ve středu mariáš nebo sex s manželkou, Woodyho najdete každé pondělí na manhattanské jam session. Nevynechal ji ani onoho večera v roce 1978, kdy si měl přijít pro Oscara za svůj snímek Annie Hallová. Nemohl – měl přece
v hotelu své lidi, kteří na něj přišli a zaplatili si lístek.

Hudebníci, s nimiž klasik světové komedie už léta hrává, si říkají jednoduše New Orleans Jazz Band. Na repertoáru mají všechny staré pecky od St. Louis Blues přes Down By The Riverside až po čísla, kterými lehce vybočují z formátu tradičního jazzu a dotýkají se náročnějších stylů (třeba September Song). V roce 1993 vydali album The Bunk Project a roku 1997 vyrazili na své první evropské turné, o kterém režisérka Barbara Koppleová natočila filmový dokument Wild Man Blues.

Woodyho hru popisují odborníci jako styl poučeného amatéra, jenž je sice technicky limitován, ale nepostrádá nápady. Jeho spoluhráči ovšem nejsou žádná „béčka“. V současné sestavě New Orleans Jazz Bandu můžeme slyšet i basistu Grega Cohena, jenž zásadním způsobem ovlivnil jedinečný sound nahrávek barového písničkáře Toma Waitse.

Autor: Michal Bystrov

19.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

První ministryně Skotska (premiérka) Nicola Sturgeonová chce bránit místo, které má Skotsko v Evropské unii, a bude usilovat o to, aby Skotové mohli mít po odchodu Británie z unie i nadále přístup k evropskému jednotnému trhu.
AKTUALIZOVÁNO
5

Skotský parlament souhlasí s novým referendem o nezávislosti

Donald Trump
AKTUALIZOVÁNO
2 4

Trump podepsal dekret, kterým končí Obamovy ekologické regulace

Brečet nebudu, říká sprejer, který poničil hradby

Na místo činu se o víkendu vrátili sprejeři, kteří ve čtvrtek 16. března pomalovali historické hradby a další místa v Klatovech, a způsobili tak škodu za zhruba 45 tisíc korun. Odstraňovali nápisy, které nastříkali. Lítost by u nich ale člověk hledal jen stěží.

Pohledem Davida Vagadaye: Babiš se naštval

Miliardáře a ministra financí Andreje Babiše naštval komentář našeho redakčního kolegy. V reakci pak jeho styl psaní nazval amatérským a přidal hodně dlouhý výčet počinů, které se mu ve vládě povedly.

Se zpěvačkou Špinarovou se příznivci rozloučí 1. dubna v Ostravě

Se zpěvačkou Věrou Špinarovou, která náhle zemřela v neděli ve věku 65 let, se její příznivci mohou rozloučit dopoledne 1. dubna v Ostravě. Smuteční síň krematoria ve Slezské Ostravě jim bude zpřístupněna od 09:00 do 12:00. Odpoledne se poslední rozloučení uskuteční pouze v kruhu rodiny a přátel. ČTK o tom dnes informoval Adam Pavlík, syn Věry Špinarové a vedoucí její doprovodné kapely.

Spartě hrozí kolaps. Fanoušci napsali Křetínskému: Ukončete chaos

Kdyby mohly fotbalové kluby mluvit, Sparta by si asi teď postěžovala: Jsem jako fackovací panák. Ano, bez přehánění se dá říct, ženejúspěšnější celek v české historii dostává jednu ránu za druhou. Neustálé výměny trenérů, krach v Evropě, vzdalující se vidina titulu a také lapálie Tomáše Rosického.Může být hůř? Odpověď zní: samozřejmě. Poslední políček dostala Sparta od vlastních příznivců. Před nedělním derby se Slavií se ozvala nejvěrnější skupina: oficiální fankluby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies