Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Skladatel filmové hudby Jan P. Muchow: Smutné písničky mi náladu zkazit nemohou

O tom, že je Jan P. Muchow jedním z našich nejoceňovanějších a nejpilnějších skladatelů filmové hudby, není pochyb, vždyť se stala nedílnou součástí více než třicítky snímků. Část z jeho tvorby vyšla nedávno u Supraphonu na CD, 2LP a digitálně 25. srpna zazní i živě na festivalu filmové hudby Soundtrack Poděbrady v podání samotného autora a skupiny The Antagonists, navíc s podporou Pardubické komorní filharmonie.

22.8.2017
SDÍLEJ:

Jan P. Muchow, skladatelFoto: ČTK/Fotobanka ČTK/Horázný Josef, Štěrba Martin

Říkám to v opačném gardu, protože první byla idea uspořádat koncertní provedení vašich filmových věcí…

Je to tak. V poslední době se vzedmula vlna světových turné skladatelů filmové hudby, jako jsou Hans Zimmer či Ennio Morricone. Ne že bych se k nim přirovnával, ale říkal jsem si, že zatímco oni tvoří většinou instrumentální skladby, já mám na kontě i dost zpívaných filmových skladeb. Napadlo mě, že by bylo zajímavé uvést je včetně některých instrumentálek koncertně, když z pódia nikdy nezazněly.

Začal jsem o tom komunikovat s lidmi, se kterými jsem na různých filmech dělal, nejčastěji s Václavem Havelkou, a všechny ten nápad zaujal. Na to konto vznikli „Antagonisti“, které dále tvoří Marek Doubrava, Ema Brabcová, Marie Dorazilová, Jenovéfa Boková a Honza Janečka. Až později jsem o rodícím se projektu mluvil s producentem Supraphonu Michalem Mákou, který přišel s návrhem vydat bilanční album mé filmové hudby. Vždyť od té první uplynulo dvacet let.

Nechybí na něm Lucky Boy z filmu Samotáři, Lay Down ze snímku Ve stínu či Cowboy of The River z Teorie tygra. Podle čeho jste při výběru skladeb postupoval?

Do prvotního předvýběru jsem zařadil jen filmové práce a vypadly tak všechny TV nebo divadelní projekty. A jelikož drtivá většina zpívaných skladeb byla v angličtině, vypustil jsem později i česky či slovensky zpívané věci, aby výsledek nepůsobil, jako kdyby ho sestavovali pejsek s kočičkou. Vinylová verze alba nabízela delší stopáž, takže jsem tam zařadil navíc tři instrumentální skladby, včetně 12minutové Is This Normal? z filmu Normal režiséra Julia Ševčíka. Měl jsem radost, že mi dal k dispozici takovou megastopáž. To se možná nepoštěstilo ani Morriconemu.

Zmiňujete ho, je váš vzor?

To říct nemohu, ale miluju mnoho Morriconeho skladeb. I spousty dalších skladatelů. Nicméně mnohem výrazněji mě ovlivnil třeba Angelo Badalamenti jeho hudba k Twin Peaks se do mě zaryla zcela zásadně. Nebo ta z filmů Vertigo či Taxikář od Bernarda Herrmanna.

S každou vaší skladbou si určitě spojujete nějaký příběh…

Přesně tak. Ke každé, co jsem složil, mám trvalou vazbu. Některá šla sama, s jinou se pipláte ale tak, aby to ve finále jako piplačka neznělo. Obecně vzato, nejsem příznivec popisné filmové hudby. Té, která hraje to, co se na plátně děje. Snažím se napomáhat tomu, co má divák cítit. Dodat filmovému vyprávění plasticitu, chcete-li hloubku, a hudbou doplnit, co není vidět.

Když zvažujete, zda přijmete nabídku a složíte hudbu k tomu či jinému filmu, co je pro vás určující? Samotná synopse, nebo jméno režiséra, který bude příběh točit?

Oba faktory hrají roli. Byla i situace, v případě zmíněného filmu Normal, že mě režisér oslovil až poté, co byl hotový střih s původním skladatelem si nerozuměli, a tak se rozešli. Ze záběrů, které mi promítli, jsem byl nadšený a nabídku rád přijal. A samozřejmě i mně se stalo, že jsme se s režisérem „nepotkali“ a z filmu jsem odstoupil. Není to nic ojedinělého.

Mnohé ze snímků, na nichž jste se podílel, se staly kultovními. Musí to být radost.

Určitě to potěší každého, kdo kdy něco vytvořil. A většinou překvapí. Například: mám kamaráda, se kterým hraju fotbal, a ten mi říkal, že jeho sedmnáctiletý syn ujíždí se spolužáky z gymplu na filmu Jedna ruka netleská. Teď, patnáct let po premiéře. Jeho syn nechtěl věřit, že by táta mohl znát autora těch písní. Když mu pak přinesl podepsané DVD, byl pro syna aspoň trochu cool… Ve své době neměl ten film zdaleka tak výraznou odezvu, jako předešlí Samotáři. Proto mě to upřímně i mile překvapilo.

Co vás zaměstnává aktuálně?

Hudba k teenagerské komedii Bajkeři režiséra Martina Koppa (podle scénáře Petra Kolečka, premiéru má mít v říjnu). Je to zase jiná práce než třeba na Václavovi (film režiséra Jiřího Vejdělka), ale příjemná v rámci žánru. Hlavně na tom bylo hezké, že jsem mohl na dvou písničkách spolupracovat s Adamem Mišíkem, který v Bajkerech i hraje. Jeden duet nazpíval se skvělou Celeste Buckingham a ten druhý, Variaci na renesanční téma, s tátou Vladimírem.

Nahrál jste mi, vybíráte si filmy i podle nálady, preferujete drama před komedií?

To ne. V reálném životě nejsem „cíťa“, naopak mám někdy problém brát věci dostatečně vážně. Když se ale s někým bavím o hudbě a řeknu, že mám slabost např. pro Portishead, odpoví, že jejich písničky nemůže poslouchat, protože z nich má depku. Tomu vůbec nerozumím. Asi je to mojí náturou a možná jsem jen blbej fotbalista, mně ale vůbec nevadí, že jsou smutné. Mně se ty skladby prostě líbí, vůbec mi nemůžou zkazit náladu. Naopak, když je skladba dobrá tak, že mě zasáhne, mám z toho radost.

Co čekat od vašeho koncertu s The Antagonists a filharmoniky v Poděbradech?

Věřím, že zvlášť některým skladbám živé provedení s filharmoniky prospěje, protože jsem je už psal s možností natočit je s větším obsazením, na což třeba nakonec při výrobě filmu nebyly peníze. Pro náš koncertní program jsme vymysleli slogan Watch the music, hear the movies, aby si divák poslechem připomněl oblíbený film a podíval se, jak „vypadá“ hudba k němu.

Půjde o světovou premiéru projektu. Máte v plánu ho ještě někdy zopakovat?

Ano, ale s Komorní pardubickou filharmonií to nebude. Na jaře příštího roku chceme připravit turné po divadlech. A koncertní aktivitu pak v létě završit na festivalech.

Autor: Gabriela Kováříková

22.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Tomáš Procházka
9

Komentář Tomáše Procházky: Klíčové volby. Německo hot, Česko čehý

Ilustrační foto.
5

Dálnice se opravují podle plánu. Ale šnečím tempem

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů pořízené během uplynulého týdne.

DOTYK.CZ

Před 79 lety vláda vyhlásila mobilizaci. Lid absolutně pevný, chválil Beneš

Přesně ve 22.20 byla rozhlasem vyhlášena všeobecná mobilizace Československé republiky. Onoho 23. září 1938 bylo řádně horko nejen za hranicemi, kde chřestil zbraněmi Hitler, ale i uvnitř vlasti, v Sudetech. Dobrá polovina sudeťáků mobilizace neuposlechla. A do osudného Mnichovského diktátu zbýval pouhý týden.

Když nemáte máslo, tak tam dejte sádlo. Deník srovnal ceny alternativ k máslu

/INFOGRAFIKA/ Při pohledu na titulní strany deníků či strkanice v obchodech by se mohlo zdát, že Česko zasáhla máslová apokalypsa. Čtvrtkilová kostka se prodává v průměru za 52 korun, za poslední dva roky cena narostla skoro o 15 korun. Výrazně prý proto zdraží i vánoční cukroví.

Soud se zastal „zakleknuté firmy“. Bude Česko platit milionové odškodné?

Daňoví poplatníci by se v blízké budoucnosti mohli „prohnout“ a nechtěně zaplatit stovky milionů korun jako odškodné soukromé firmě za přílišnou horlivost úředníků a celníků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení