VYBERTE SI REGION

Josef Štefan: Stát na pódiu vedle Urbanové je neuvěřitelný zážitek

Domažlice /ROZHOVOR/ –  Hvězdy velikosti Petera Dvorského nebo Evy Urbanové vás berou jako kolegu, nikoliv jako jako nějakého malého kluka, co tam vedle nich bude stát a o něco se pokoušet, říká Josef Štefan – mladý muzikant z Domažlic, který studuje Pražskou konzervatoř a v roli dirigenta účinkuje ve Figarově svatbě na prknech Národního divadla.

26.3.2013
SDÍLEJ:

Zpěvák Josef ŠtefanFoto: MKS Domažlice

V ZUŠ Domažlice jste studoval klavír, klarinet a zpěv. Táhlo Vás to od počátků k sólovému zpívání, nebo se dá říci, že i hra na hudební nástroje Vás hodně ´chytla´?
Od malička jsem byl vedený k hudbě. Vždycky se u nás doma zpívalo, čili zpěv mi nikdy nebyl překážkou. Ale také se mě maminka snažila vést ke hře na klavír, který jsem od 6 let studoval na ZUŠ u pí. uč. Aleny Svobodové. Tenkrát jsem si neuvědomoval, jak je klavír pro muzikanta důležitý. Určitě každá hra na nějaký nástroj je vždy dobrá, i přesto se domnívám, že klavír je pilíř všech nástrojů. Hra na klavír mě vždy bavila, ovšem ne hra podle not. Improvizace mi byla bližší a noty vzdálenější. Ale nějak „čas oponou trhnul a změněn svět" a k notovému zápisu jsem se zkrátka musel dostat. Poté jsem se začal věnovat ve 4. třídě klarinetu, nejprve u pana učitele Josefa Stočese a poté u Vlastimila Konrádyho. Mým snem bylo vždy hraní v dudácké muzice, k čemuž mě vlastně přivedl pan Konrády. Zpěvu jsem se do té doby příliš nevěnoval, účinkoval jsem pouze ve folklorním souboru ZUŠ Domažlice, až přišla nabídka zúčastnit se krajské soutěže Lidová píseň v Rokycanech. Začal jsem tedy docházet na konzultace k panu učiteli Kamilu Jindřichovi, který mě připravil, a tu soutěž jsem pod jeho vedením vyhrál. Od té doby zpěv začal být aktuální.


Byl jste velmi úspěšný v mnoha pěveckých soutěžích. Kterých úspěchů si vážíte nejvíce?
Vážím si každého úspěchu, ať už je větší či menší. Největší úspěch byla pro mne celostátní soutěž Zpěváček, kde jsem se stal v roce 2006 Stříbrným zpěváčkem a dostal jsem Cenu starosty Velkých Losin. Pro mě, jako pro Čecha, to bylo takové rozbourání Moravské brány, protože do té doby byla první dvě místa udělována Moravským zpěváčkům a českým se dostávalo spíše až třetích pozic. Tuto soutěž ještě v té době zaštiťoval Peter Dvorský, který poté vybrané laureáty pozval k sobě do Košic. Následovaly koncerty v paláci Žofín, v Národním domě na Vinohradech apod.


Jaké je to stát na pódiu vedle Petera Dvorského či Evy Urbanové? Bývá to pro vás radost, inspirace či spíše tréma?
Samozřejmě je to neuvěřitelný zážitek. Tito umělci jsou profesionálové, mají velkou zkušenost, jsou velmi vstřícní a ochotní. Je to vždy velká inspirace, obrovská radost a samozřejmě pokud by nebyla tréma na místě, jistě by nebylo něco v pořádku. Ke spolupráci s Evou Urbanovou mě přizvala paní Jaroslava Seidlmayer, která koordinovala vánoční koncert ve Furthu im Wald.


Dá se během poměrně krátké chvíle, kterou s těmito pěveckými hvězdami trávíte na pódiu, něco od nich profesionálně pochytit, inspirovat se jejich přístupem k vystoupení?
Myslím, že čím se dá určitě inspirovat, je skromnost. Tihle lidé by jistě měli nárok být nějakým určitým stylem vychýleni ze života běžných lidí, ale ono tomu naštěstí tak není. Chovají se naprosto normálně a vstřícně. Co je na tom nejlepší, že vás berou jako kolegu, nikoliv jako nějakého malého kluka, co tam vedle nich bude stát a o něco se pokoušet.


Věnujete se i dirigování. Od dubna 2012 vystupujete v činohře Národního divadla jako sbormistr na scéně v představení Figarova svatba. Mohl byste popsat své pocity, když jste poprvé vstoupil na jeviště Národního divadla jako účinkující?
Dirigování je pro mě zcela nově otevřený svět. Vždy jsem se chtěl dirigování věnovat. Přišlo to sice trošku dříve, než jsem plánoval, ale co se má stát, to se stane. Vystoupení na jevišti Národního divadla je tak rychlý pocit, že si možná ani v ten moment neuvědomíte, že tam stojíte. Ale i když je nějaká 20. repríza, vždy jsem trošku v očekávání. Hlavně v divadle je dobré to, že nikdy nevíte, co se vlastně může stát.


Co považujete na dirigování za nejobtížnější?
Pokud pominu základní parametry, které jsou v dirigentské profesi třeba, dle mého názoru je nejobtížnější stát se dobrým psychologem. Tím mám na mysli kvalitní spolupráci se členy orchestru, umět je tzv. strhnout a dovést je k nejlepším výkonům. Když člověk není dobrým psychologem a nemá vztah k lidem, myslím, že to není úplně ta nejlepší cesta.  Pak samozřejmě nastává studium. Studium je dlouhé, obtížné, ale když se vám vše podaří, je to krásný a nepopsatelný zážitek. Také záleží na osobnosti člověka. Dirigent by měl být člověk otevřený, chtějící něco předat dál.


Rýsuje se nějaký další projekt, do kterého vstoupíte ať už jako zpěvák či dirigent?
Teď připravuji s ansámblem, který jsem založil společně s mým dědečkem v listopadu 2011 a zároveň ho diriguji, dva koncerty pro festival Tóny ode dna.  Bude to pro nás výzva. První koncert zaměříme spíše na komorní skladby, prostor bude dán především sólistům. V druhém koncertu se připravujeme na Beethovenovský program. Zazní třeba 2. Beethovenova symfonie či slavná předehra Egmnot. Ve zpěvu se tento půlrok vydávám do Německa s Plzeňskou filharmonií, kde se spojí zpěv i s dirigováním. Vytváříme hudební složku pro film Piráti z Karibiku, kde mám zpívat a mám na starosti sbor, protože při té nezvyklé produkci je třeba  sbor i nějakým způsobem ohlídat, byť tam máte dirigenta. Na konci března jedu zpívat do Španělska a v květnu do Drážďan.


Kam byste se rád ve své profesi vypracoval?
Jistě se budu snažit na sobě co nejvíce pracovat. Měl jsem velké štěstí na skvělé kantory, již od ZUŠ Domažlice – dnes vlastně ZUŠ Jindřicha Jindřicha – především na již zmíněného učitele zpěvu Kamila Jindřicha, který mě dovedl až na Pražskou konzervatoř k vynikajícímu profesorovi Jiřímu Kotoučovi. Na dirigování mám to štěstí studovat u dirigentky Miriam Němcové a slavného českého sbormistra Miroslava Košlera. Tihle lidé ví a předávají tolik, že se snažím co nejvíce pochytit.


Jak často se vracíte do Domažlic?
Do Domažlic se snažím vracet pravidelně, každý týden, ale ne vždy se to daří. V Domažlicích každoročně vystupuji na Pódiu mladých talentů, Chodských slavnostech. Občas jsou i mimořádné projekty, jako třeba koncert k poctě Jindřicha Jindřicha apod.


Získal jste vztah k hudbě díky někomu z rodiny? Jsou v ní aktivní muzikanti či zpěváci?
Své rodině děkuji za velkou podporu, kterou mi věnovali a stále věnují. Sice to občas jiskřilo, ale vždy nakonec zvítězila hudba. Moje maminka je učitelka, vždy mě vedla k hudbě a k lidové písni. Hudby u nás nikdy nebylo málo, stále zpíváme dvojhlasně lidové písně na rodinných oslavách. V rodině máme i aktivní muzikanty, blízké příbuzenstvo, které máme v Plzni. Samozřejmě v mládí jsem byl také žákem ZŠ Msgre B. Staška, kde ke mně byli kantoři nesmírně shovívaví a dostávalo se mi od nich velké podpory.


Zbývá vám čas i na jiné koníčky než je muzika a zpěv?
Veškerý čas mi vlastně zabere hudba, s ansámblem mám taky dost práce. Vše vždy připravit a zorganizovat není úplně lehké, ale dělám to rád, navíc mám k sobě pár schopnějších spolužáků, kteří mi s tím také pomáhají. Vyhledávám hlavně kulturní život, posezení s přáteli, hodně navštěvuji koncerty, divadla. Považuji za velké životní štěstí a jsem rád, že se mi podařilo skloubit koníčka s mou  pracovní profesí.

Kdo je… Josef Štefan

Narodil se v Domažlicích v r. 1993. Po ukončení ZŠ a ZUŠ Domažlice byl přijat v roce 2009 na Pražskou konzervatoř jako nejúspěšnější uchazeč v klasickém zpěvu do třídy profesora Jiřího Kotouče. Zúčastnil se krajské soutěže Lidová píseň, kterou pod přípravou Kamila Jindřicha třikrát vyhrál, a zároveň jako absolutní vítěz postoupil do celostátní soutěže „Zpěváček" ve Velkých Losinách, kde si v roce 2006 vyzpíval „Stříbrného zpěváčka" a obdržel Cenu starosty Velkých Losin. V červnu 2006 byl pozván Peterem Dvorským na koncert vítězů soutěže Slavik Slovenska do Košic, v říjnu účinkoval na pražském Žofíně v programu Zpíváme pro radost  s Peterem Dvorským a také v Národním domě na Vinohradech. V roce 2007 vystoupil s Evou Urbanovou ve Furthu im Wald. Od dubna 2012 účinkuje v činohře Národního divadla v Praze, jako sbormistr na scéně v představení Figarova svatba a působí jako 2. sbormistr ve sboru Univerzity Karlovy a sboru Rosa. V září 2011 vykonal přijímací zkoušky do vyššího ročníku v oboru dirigování. V listopadu 2011 založil Český komorní ansámbl mladých, který diriguje. S úspěchem vystoupil s ansámblem v srpnu 2012 na Mezinárodním hudebním festivalu Petera Dvorského. Nyní je studentem 3. ročníku Pražské konzervatoře v oboru dirigování u dir. Miriam Němcové a Miroslava Košlera a 3. ročníku klasického zpěvu.

Autor: Josef Babor

26.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies