VYBERTE SI REGION

Štefan Margita: Bučení diváků bych zažít nechtěl

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Vyhledávaného tenoristu Štefana Margitu si u nás během roku moc neužijeme. Když totiž nezpívá v milánské La Scale, tak je možná zrovna na cestě do londýnské Covent Garden nebo třeba do newyorské Metropolitní opery. Teď se ale posluchačům naskýtá možnost vychutnat si jeho umění v komorním prostředí pražského Divadla Kalich, kde vystoupí se svým recitálem Nápoj lásky už 5. prosince. S tenoristou Štefanem Margitou jsme si povídali o jeho recitálu v Divadle Kalich, mladých talentech i bučení v La Scale…

5.12.2010
SDÍLEJ:

Štefan MargitaFoto: Šíp Plus

Pro naše posluchače je to bezesporu svátek, že s vámi budou moci prožít jeden předvánoční večer…

… a já doufám, že to bude svátek i pro mě, protože komorní koncerty moc nedělám. Uvažoval jsem o tom, že nechám napůl rozsvíceno v hledišti, abychom si byli s diváky co nejblíže a mohli spolu komunikovat, prostě se krásně bavit v tom adventním čase. Moc se na to těším.

Specifickému prostředí přizpůsobíte i repertoár. Jaký tedy bude?

Rozhodně se nechystám zpívat jen těžké operní árie. Spíš budu čerpat z mého poměrně rozsáhlého písňového repertoáru a s přizvanými hosty – Lucií Šoralovou a Janem Křížem – připravujeme několik skladeb z muzikálů Notre Dame de Paris nebo třeba Bídníci.

A Donizettiho Nápoj lásky nemůže chybět.

Ten zazpívám buď hned na začátku, nebo jako přídavek, ještě uvidím. Vynechat jej ale nemůžu, když už jsme podle něj pojmenovali celý pořad.

Myslím, že pro oba zmíněné hosty je vyznamenáním, že jste si je k vystoupení vybral. Zvlášť pro Luciu Šoralovou, která je u nás z mého pohledu nedoceněná.

Taky jsem toho názoru. Sleduju ji už dlouho a nedávno mě coby Mariana v muzikálu Robin Hood naprosto okouzlila. Zpívala výtečně, má úžasné hlasové nasazení. A Honza Kříž, s jehož tátou – operním zpěvákem – jsem kdysi působil ve Státní opeře, se mi také moc líbil. Už když se vlastně o roli Robina ucházel v televizní castingové soutěži. Takže jsem je oba oslovil a oni mé pozvání přijali.

Překvapuje mě, že se díváte na soutěže tohoto typu…

Pokud mi to čas dovolí, podívám se docela rád. Zajímají mě mladí talentovaní lidé, i když musím říct, že doma se jich zrovna pro operu moc nerodí.

Máte čas sledovat i muzikálové dění, když už jste zmínil Robina Hooda?

Jestliže jsem zrovna doma, tak si ho udělám. Ale až na výjimky docházím, bohužel, k závěru, že se ta představení moc nepovedla. V takových chvílích vzpomínám třeba na Bídníky – když se před lety hráli u nás, byli lepší než v Londýně. Jednoznačně.

Takže máte pocit, že všechny ty muzikály, které u nás vznikly záhy po revoluci, byly lepší?

Rozhodně, teď je jich tolik, že se v nich lidé ztrácejí. To by ale ani tolik nevadilo. Horší je, že nezajímavě zpracovávají možná i zajímavá témata od historie až po současnost, což vlastně muzikál jako takový degraduje. Mně se například vedle Robina Hooda v poslední době líbil Jack Rozparovač, a to nejen proto, že v něm hrála moje žena Hanka Zagorová, ale najednou jsem z něj cítil jiný druh muziky, jiný rukopis. A to člověka oblaží.

V jednom rozhovoru jste řekl, že vážná hudba je vlastně šoubyznys. Jak jste to myslel?

Vysvětlím vám to na jednom příkladu. V Mnichově nedávno dávali Dvořákovu Rusalku, o níž kolovaly hlasy, že je to velice kontroverzní inscenace. Šel jsem tedy za vedením divadla, jestli by mě mohli někam usadit, že bych si na ni rád udělal vlastní názor. A už to se ukázalo být problémem, protože získat vstupenku na to představení je téměř nadlidský výkon! Nakonec mě usadili do direktorské lóže. Ale co jsem pak viděl, mě šokovalo. Tanečníci a tanečnice oblečení do krásných bílých šatů měli před sebou v jedné scéně mrtvé srnky, sedli si k nim na zem a začali jíst jejich vnitřnosti… Celý barák začal bučet. A to je ten šoubyznys, o kterém jsem mluvil, protože tvůrcům se podařilo jejich pojetím Rusalky upoutat pozornost, vzbudit vzrušivou debatu, a ještě na té inscenaci šíleně vydělat.

Ono bučení musí být pro umělce strašná věc.

No, nechtěl bych ho zažít. Je třeba si ale uvědomit, že takoví Italové bučí už jenom z principu. Usednou do hlediště milánské La Scaly, do rukou si vezmou partituru La traviaty, ačkoliv je na programu třeba Káťa Kabanová, a důležité otáčí listy. Člověk si v tu chvíli řekne, aha, on je fundovaný, ale kdepak… Nebo třeba stačí, aby v představení nehrála jejich oblíbená italská sopranistka, a okamžitě bučí. A to mi přijde velice nefér.

Když už mluvíte o tom publiku, které máte nejraději?

Výborné je německé publikum a americké je přímo fantastické. Když se mu líbíte, dá vám to téměř automaticky najevo potleskem ve stoje. Naše publikum je taky dobré, ale musíte za ním spíš vyjet ven z Prahy, která je množstvím kulturních akcí velice zhýčkaná. A když potom vidíte, jak vás posluchači v jiných městech přijmou, je to krása.

Ztvárnil jste řadu nejrůznějších rolí, ale zastavme se u těch Janáčkových. Stále podle vás není jeho dílo u nás vnímáno tak, jak by si zasloužilo?

Stále, o Janáčka je naprostý nezájem. Účinkoval jsem asi v osmnácti jeho úžasných inscenacích, které měly ve světě ohromný úspěch. Tak proč jsem vždycky doma zažil ty nejhorší?

Nelíbilo se vám ani nastudování Káti Kabanové a Věci Makropulos americkým režisérem Robertem Wilsonem v Národním divadle?

Věc Makropulos jsem ještě neviděl, ale chci se jít podívat, protože jsem zvědavý na paní Červenou – mám ji rád a velmi si jí vážím. Jaká ta inscenace je, bych ale mohl popsat už teď. Určitě je založená na hře světel a stínů, všichni účinkující stojí na jednom místě nebo se na jevišti pohybují po dané ose, zvedají pravé a levé ruce, jsou nabílo napudrovaní… Taková byla i Káťa Kabanová, takový byl Osud, který jsem s Wilsonem dělal. Právě při jeho zkoušení jsem si uvědomil, že ten pán nepotřebuje na jevišti zpěváky a už vůbec ne emoce. Může na něm mít loutky, pustit nějakou úžasnou nahrávku s Charlesem Mackerrasem a bude slavit ještě větší úspěchy. Jenže právě ty emoce jsou u Káti Kabanové tak důležité!

Máte za sebou náročný pracovní rok, necháte čtenářům nahlédnout do budoucnosti? Co vás výhledově čeká?

V této chvíli už mám naplánovaný rok 2015! Příští rok začínám Lisabonem, poté letím do San Franciska, následně do Santiaga de Chile a pak se vrátím domů na třítýdenní dovolenou. Po ní zamířím do Berlína, do Chicaga, do Mnichova a zase budou Vánoce.

Vaše paní říká, že Vánoce většinou trávíte společně s vaší rodinou ze Slovenska. I letos tomu tak bude?

Ano, moje maminka přiletí před Vánocemi do Prahy. Odtud se všichni přesuneme na svátky do Košic, kde jsme s Hankou už tři roky nebyli. Víc než samotné Vánoce mám ale stejně nejraději jejich přípravu. Adventní období si opravdu velmi užívám.

Autor: Gabriela Kováříková

5.12.2010
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies