VYBERTE SI REGION

Štefan Margita: Povedlo se něco, co u nás není úplně běžné

Praha /ROZHOVOR, VIDEO/  - Mix muzikálových melodií s popovou klasikou i se šansonem nabízí novinkové album Melancholie Štefana Margity, které vyšlo před pár dny u firmy Supraphon. Uznávaný operní pěvec některé z nich nazpíval s hvězdnými hosty Lucií Bílou, Martou Kubišovou, Evou Urbanovou, Hanou Zagorovou, Karlem Gottem a Danielem Hůlkou.

18.10.2013
SDÍLEJ:

Slovenský operní pěvec Štefan Margita.Foto: DENÍK/ Martin Divíšek

Slavnostní náladu albu dodává repertoár v několika jazycích, ale především bohaté aranže využívající zvuk symfonického Epoque Orchestra i Kühnův smíšený sbor.

Uznávaný operní pěvec Štefan Margita hovoří o své novince, kterou nahrál s hvězdnými hosty, plánovaném turné s Dagmar Peckovou i o nedávné situaci v Národním divadle

Jak se vůbec zrodila myšlenka nahrát album Melancholie, které je vaším prvním titulem věnovaným hudbě na pomezí žánrů? Slyšela jsem, že jste se inspiroval při procházkách New Yorku, kde jste v obchodech viděl spoustu podobných desek svých kolegů…

Je to tak. Jednou jsem zašel do shopu, v němž Metropolitní opera nabízí CD mnohých pěvců, kteří tam zrovna účinkují. Zaujalo mě, že se nejedná o alba operní, ale o populární mimochodem velmi zdařilá. Říkal jsem si, že se jejich nahráváním kolegové asi odreagovávají, nebo jimi spíš chtějí publikum nalákat na jinou svoji hudební polohu. Když jsem pak přiletěl domů, zavolal mi Honza Adam, který úzce spolupracuje s Karlem Gottem, a učinil mi po předchozí domluvě se Supraphonem podobnou nabídku. V té chvíli jsem vůbec neuvažoval, že bych ji nepřijal.

Takže jste se vlastně v nápadu nahrát populární album sešli.

Přesně. Myslím, že telepatie a osud sehrály svou roli v pravou chvíli.

Nakolik jste zasahoval do výběru samotných písní?

Honza Adam mi jich přinesl snad sto, z nich jsem pak upřednostnil ty, které mi nejvíc sedí. Důležité je říct, že hned od začátku jsem měl v úmyslu natočit duety, dokonce tercet z muzikálu Notre-Dame de Paris.

Konkrétně jde o píseň Belle, kterou jste nazpíval s Karlem Gottem a Danielem Hůlkou. Okamžitě se spoluprací souhlasili?

Ano. Karel Gott je úžasný profesionál a navíc má rád francouzštinu, takže jsem ho ke společnému nazpívání tohoto muzikálového hitu v původním jazyce nemusel přemlouvat. Dan Hůlka prozradil, že má francouzskou přítelkyni, tudíž ani on neměl s naučením textu problém. Muzikál Notre-Dame de Paris jsem viděl asi v roce 2000 během hostování v Paříži. A moc se mi líbil. Už tehdy jsem si říkal, že bych písně z něj chtěl jednou nahrát. Zvlášť mě zaujala árie Le temps des cathédrales, kterou jsem pak premiérově uvedl v roce 2001 na Koncertě hvězd na pražském Žofíně. Od té doby se stala součástí mých koncertů a recitálů. Teď k ní tedy přibyla píseň Belle. Trošku máme štěstí v tom, že muzikál Notre-Dame de Paris do Česka nikdy neprorazil. Lidé jej možná slyšeli, ale málo, takže věřím, že s písní Belle máme šanci uspět i v rozhlase.

Mimořádní jsou i ostatní interpreti, které jste k nahrávání přizval.

Není u nás lepších! Jsem pyšný na to, že se díky mým hostům povedlo přivést na svět něco, co u nás není běžné. Každá ta píseň je něčím zvláštní  - třeba Lux Aeterna (Eternal Light), kterou jsem nazpíval s Luckou Bílou, jsem zaslechl v jednom obchodním domě v Amsterodamu. Bylo tehdy před Vánocemi a já jsem se tam poohlížel po dárcích. Nemám ve zvyku říkat, jaké mám zaměstnání, ale tenkrát jsem šel za prodavačkou a řekl jsem jí, že se moc omlouvám, že tady zpívám v opeře, ale neznám ten krásný duet, který právě zní éterem. Jestli by mi mohla nějak pomoct… Vím, že dnes existují speciální programy, díky nimž lze prostřednictvím iPhonu rozpoznat neznámou písničku, jenže jsem neměl signál, takže to nešlo. A představte si, ta paní mi její název zjistila. Přiběhl jsem domů, hned jsem ji vyhledal na internetu a zavolal Lucce, aby si duet poslechla. „Líbí se mi, ráda jej s tebou natočím," volala mi pak zpátky. S Evou Urbanovou na desce zpíváme árii z muzikálu West Side Story, který je po letech stále moderní, s Martou Kubišovou zase píseň věnovanou původně Enricu Carusovi Jaká to nádhera  - český text totiž napsal Zdeněk Borovec původně pro ni. Marta se jí mimochodem zhostila přímo geniálně.

S vaší paní, Hanou Zagorovou, jste si zazpíval písně hned dvě Ave Marie a Ztracená láska.

Ztracenou lásku (Magic of Love) nám vybral Honza Adam. Když ji Hanka slyšela, zalíbila se jí tak moc, že si k ní sama napsala text… Celkově byla práce ve studiu krásná. Většinou bývá člověk po natáčení unavený, tentokrát když jsem chodil domů, jsem měl ale pocit, že utahaný vůbec nejsem. Hanka říkala, že jsme měli políbení od boha, protože všechno probíhalo v naprostém klidu. Přál bych si, aby se onen klid přenesl při poslechu mého nového CD i na posluchače.

Album jste nazval Melancholie, zajímá mě, zda se právě v takovém duševním stavu nacházíte.

Ne, ale melancholický stav miluju. Je to zvláštní, protože když letím za oceán, první věc, kterou si pustím, je právě melancholická muzika, kdepak filmy. Vždy jsem ji miloval, uklidňuje mě. Takové šansony, zejména od Hany Hegerové, poslouchám pořád. I proto jsem jí před nahráváním Melancholie zavolal, jestli mi na ni půjčí písničku Ten zloděj čas (Avec le Temps od Léa Ferréa), k níž napsal geniální text Ľubomír Feldek. Svolila a já jí za to moc děkuju.

Když zpíváte ve vaší rodné slovenštině, co to pro vás znamená?

Je pravda, že ve slovenštině jsem strašně dlouho nic nezpíval a nenatáčel. V operní tvorbě je slovenštiny velice málo, snad vyjma děl Eugena Suchoňa, která se ale téměř vůbec nehrají. Takže to pro mě byla velká radost.

Před třemi lety jste v Česku podnikl komorní turné, plánujete výhledově další?

Ano, dohodli jsme se s Dagmar Peckovou, že v květnu příštího roku podnikneme velké turné po republice, které bude čítat asi deset koncertů. Několik bychom jich chtěli absolvovat i na Slovensku. Do té doby mě ale ještě čeká spousta práce  - právě odlétám do Berlína, poté se přesunu do brazilského São Paula, následně do Ameriky, pak do Amsterodamu…

Pracovní program si plánujete dlouho dopředu. Jak moc?

Teď mám podepsanou smlouvu na rok 2019 do Chicaga. Jestli tam skutečně budu zpívat, vůbec netuším, protože je to strašně daleko. Ale agentura, co mě zastupuje v Curychu, řekla - podepíšeme to a uvidíme. Podle situace. Nabídku totiž člověk může odvolat vždy, znovu už ale nepřijde.

V cizině máte hodně závazků. Je to i hlavní důvod, proč v Česku nezpíváte častěji, třeba v Národním divadle?

S Národním divadlem je to tak, že každého zpěváka, co začne jezdit do světa, na hostování nezve. To je taková zvláštní vlastnost. Ale pozor, nejenom česká. Stejnou situaci zažívají i kolegové z Itálie, Ameriky, že neúčinkují tam, kde by vlastně měli. Takže si dělají kariéru venku. Čas od času pak doma absolvují nějaké turné nebo vydají desku, aby se publiku připomněli. O jejich zahraničních úspěších se toho totiž moc nenapíše.

Když mluvíme o Národním divadle, sledoval jste nedávnou situaci, která se tam v srpnu odehrála kolem odvolaného a záhy nově jmenovaného ředitele Jana Buriana?

Samozřejmě. A chcete slyšet můj názor? To, co předvedl ministr Balvín, byla šílená drzost. Divím se, že mu jeho nekompetentní krok tak jednoduše prošel. Obecně je mi líto, že tady nikdy nikoho nenechají pracovat. Není přece možné, aby byl ředitel v čele takové instituce, jakou je Národní divadlo, už jen dvě tři sezony. Za tak krátkou dobu žádné zázraky neudělá.

Stalo by se něco takového v zahraničí?

To rozhodně ne. Ať vezmete kterékoli divadlo, a nemusí být daleko  - Drážďany, Mnichov nebo Berlín, jeho operní šéfové a ředitelé jsou tam léta. Takže vědí, jaké mají finanční možnosti, jakou hvězdu si mohou dovolit zavolat, takové divadlo má pak i své renomé. U nás to nejde, tady někdo rozehraje nějakou hru a za dva roky musí funkci opustit, protože zase nastupuje nová vláda. Kde to jsme?

Změnila ta situace v cizině náš obraz?

Ano, k velice špatnému. Jestliže se mě před lety ptali, jak se Národnímu divadlu daří, dneska se zajímají - je pořád ještě tak špatné? Velmi mě to mrzí, protože jsem měl možnost pracovat s velkými režiséry a prosazoval jsem, aby v Praze uvedli své inscenace Janáčkových oper, které mají obrovský úspěch. Třeba takový Patric Chéreau, francouzský divadelní i filmový režisér, udělal slavné představení Z mrtvého domu, které oběhlo celý svět od Metropolitní opery přes milánskou La Scalu, Amsterdam, Vídeň po francouzské Aix-en-Provence. Tady o ni ale neprojevili zájem.

Jan Burian řekl v rozhovoru pro Deník, že někdy jsme na své autory málo hrdí. A pak přijedeme do Paříže nebo do Španělska a zjistíme, že právě Janáček je tam jedním z těch nejpopulárnějších. Jeho ambicí je, aby Národní divadlo hrálo takové inscenace, které mohou být pro interpretaci českých oper ve světě vzorem. Tak uvidíme.

Věřím mu a zároveň mu v tomto úsilí držím palce. Jen ať skutečně dostane prostor a obklopí se lidmi, kteří operu podrží a získají pro ni kvalitní režiséry a dirigenty, protože ti jsou základem úspěšných představení. Přeju si, abych si konečně sedl do hlediště Národního divadla nebo Státní opery, a odcházel s pocitem, že jsem byl v nejlepším divadle světa.

Autor: Gabriela Kováříková

18.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies