VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Steve Vai: S kytarou i se ženou můžeme dělat podobné věci

Praha - Kytarista Steve Vai, který v neděli hraje v pražské Lucerně, v rozhovoru pro Deník říká: Se Satrianim to byla první velká škola, se Zappou zase velký strach, abych něco nezkazil.

26.9.2013
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií

Americký kytarista Steve VaiFoto: Live Nation

Pokud nějakou formu rozhovoru nemusím, je to elektronická pošta. Pošlete sadu otázek, a pak – obzvláště jedná-li se o umělce se statusem mezinárodní hvězdy, jakým jeden z nejlepších světových kytaristů Steve Vai (v neděli 29. září hraje ve velkém sálu pražské Lucerny) bezpochyby je, čekáte, zda vám vůbec někdo odpoví. V dobrém případě ano, manažer. V pár větách a frázích. V lepším si na pár vět najde čas i umělec. Ačkoli, čert ví, kdo to vlastně kdesi za hranicemi píše. Ale aby se umělec nadšeně rozepsal a poslal vám svoje soukromé fotky, třeba jak se s rodinou stará o včely, jsem ještě nezažil. Až teď. Se Stevem Vaiem. Třiapadesátiletým americkým kytaristou s italskými kořeny, skladatelem a producentem, žákem Joe Satrianiho, mužem, jehož Frank Zappa už ve dvaceti letech označoval za svého „malého italského virtuóze". Vai totiž ve svojí tvorbě, naposledy na loňské desce The Story of Light, pojímá rockovou hudbu jako kytarovou symfonii. Vrství zvuky a vyžívá se v instrumentálních skladbách, protože – jak říká – místo slov jednoduše používá kytaru. Před jeho pražským koncertem jsme si tedy mezi Prahou a Los Angeles vyměnili překvapivě příjemné psaní.

Jakou první radu do života vám dal váš mentor, Joe Satrini?
Nauč se všechny kytarové noty nazpaměť.

Je to tak, že Joe byl vašim prvním kytarovým učitelem?
Částečně. Mým prvním učitelem byl totiž středoškolský učitel hudební teorie Bill Westcott. Učil mě mimo jiné hudební kompozici. Joe byl pak tím, který mi to všechno ukázal v praxi. Je fakt, že lekce s ním byly tím nejdůležitějším pro můj vstup do tohoto kytarového světa. Pro mě byl něco jako starší bratr, protože když mě začal učit, bylo mi 12 a jemu 15.

Ve vaší biografii je ale uvedeno několik vzorů – Jimmy Page, Brian May, Jeff Beck, Jimi Hendrix. Myslíte, že byste hrál stejně, kdybyste tehdy potkal jiného učitele?
Jsem si docela jist, že by to stejné nebylo. Asi bych ke hře na kytaru přistupoval trochu jinak. Ale věřím, že hudba, která ze mě vychází, by stejná byla.

Krátce po Satrianimu přišel Frank Zappa. Jak jste zareagoval, když vám řekl, že má pro vás nějakou práci?
(dobírá si mě) Práci? Tak byste to nazval?

Byl to splněný sen, nebo jednoduše další posun?
Všechno se to seběhlo tak rychle, že jsem ani moc neměl čas o tom přemýšlet. Jenom jsem měl obavy, abych to zvládl. Až mě to užíralo. Abych pravdu řekl, jakkoli jsem dnes rád, že jsem měl příležitost si s Frankem zahrát, tehdy jsem si to nedokázal moc užít. Cítil jsem spíš strach než vzrušení.

Přesto vás Zappa už ve dvaceti označoval za „malého italského virtuóze". Nehrál jste de facto ještě ani osm let a už jste mel respekt, k jakému se většina hudebníků nedopracuje za celý život. Čím to podle vás bylo?
Já se za nijak výjimečného nepovažoval. Bral jsem to tak, že Frank je prostě jen zdvořilý, má nového člena v kapele, tak o něm mluví hezky. Až později jsem zjistil, že Frank nikdy nic nedělá bezdůvodně a nemá zapotřebí se někomu zalíbit. Jestli mě něco odlišovalo od jiných? Nevím. Prostě mě fascinovala hudba ve svojí celistvosti, všechno jsem si to promítal a slyšel v hlavě a hned si to zapisoval. A Frank toho dál využil ve svojí kapele.

Výrazných jmen ve vaší kariéře je víc. Zmínil jsem Satrianiho, Zappu, léta jste také součástí projektu G3. Existuje ale nějaké další, které ve vašem hudebním směřování považujete za zásadní?
Asi vás to pobaví, ale když mi bylo osm, měli jsme malou kapelu s mou mladší sestrou Lillian. Ona hrála na akustickou kytaru o jediné struně a já na bongo. Samozřejmě, svoje věci. Dokázali jsme se tím bavit celé dny. Čirá radost ze hry! V téhle kapele mě to bavilo úplně ze všeho nejvíc.

Nahrál jste dosud deset studiových desek. Poslední dvě jsou součástí zamýšlené koncepční trilogie. Proč jste se rozhodl jít do takového komponovaného projektu?
Sólových nahrávek mám ještě víc, sahá to k 25, ale je fakt, že jen deset je studiových. Důvod je ten, že se vždycky snažím dělat jedinečné věci v neobvyklé formě, ale zároveň chci, aby zůstaly pro posluchače zábavné a přístupné. Jedna z těch věcí, které si jako umělec můžete užít je, že neexistují žádná pravidla. Když máte nápad, prostě ho udělejte. Takže i můj projekt Real Illusions se dál vyvíjí, v tuto chvíli už ho mám v hlavě jako kvadrologii. První část se jmenuje Real Illusions, druhá je aktuální deska The Story of Light a třetí zřejmě přijde někdy v budoucnosti. Všechny je pak chci společně dovést ke konci, poskládat písně v patřičném pořadí, přidat příběh, další hudbu a vokály a uvést je jako lineární, celistvý příběh. Rád přemýšlím v dlouhodobých horizontech a projekt Real Illusions je pro mě v tomto smyslu velkou příležitostí ukázat to.

Během přípravy aktuální desky jste si prý představoval, jak by daný příběh zněl v jiném jazyce, než je angličtina. Představoval jste si, jak byste vypravoval desku v italštině, francouzštině, ruštině… Dokázal byste si něco podobného představit i v češtině?
Každý jazyk má jinou dynamiku. Vždycky mě fascinuje, když slyším rodilé mluvčí, jazyk je jedna z mála příležitostí, kdy můžete in natura pozorovat, jak se jeden od druhého lišíme. Když posloucháte cizí jazyk, dokonce, i když nerozumíte, co mluvčí říká, můžete si utvořit představu o charakteru dané řeči. Abych se přiznal, češtinu moc neznám, ale z toho, co jsem slyšel, na mě působí jako řeč, která je tvrdá i jemná současně. Nerad říkám slovo „sexy", protože je šíleně nadužívané a jakoby už prázdné, ale v tomto případě nemůžu jinak: čeština, z pohledu Američana, zní velmi sexy. Promiňte, že musím použít tuhle otřepanou frázi, ale pro tu současnou lehkost a tvrdost mě lepší opravdu nenapadá. Čeština je velmi sexy. Těším se, až uslyším české fanoušky, těším se na český přízvuk, na jejich emoce.

Pár stručných otázek pro kytarové fajnšmekry. Kolik kytar si s sebou obvykle berete na turné, jako je to současné? A je nějaká, kterou byste nikdy nespustil z očí?
Beru si modely Evo, Flo III a Bo, to jsou normální šestistrunné kytary. Pak další, dvě akustiky, sitár… A to bude myslím vše. Věřím svému technikovi Thomasi Nordeggovi, takže obvykle transport nechávám zcela na něm.

Máte stále svoji první kytaru?
Ne, ale koupil jsem si jednu, která je jí velmi podobná.

Jaký je rozdíl mezi kytarou a ženou?
Ačkoli s nimi můžete dělat podobné věci, jen žena může mít dítě.

Abych pravdu řekl, hodně mě překvapilo, když jsem se dočetl, že jste v soukromí nadšeným včelařem. To není mezi rockery úplně běžný koníček. Co vás k němu přivedlo?
Začalo to, když jsme se s ženou a našimi dvěma dětmi přestěhovali na dvouakrový pozemek v Los Angeles. To místo bylo deset let prakticky prázdné, skoro zpustošené, takže žena ho chtěla proměnit v zahradu, pěstovat zde květiny, ovoce… Když jsem se tak zajímal, co by tomu prospělo, zjistil jsem, že aby byly květiny řádně opilovány, je dobré, aby nablízku bylo hodně včel. To samozřejmě není žádná novinka. Novinkou ale pro mě bylo, jak je snadné se o ně starat. Je to úžasný koníček, ve Spojených státech čím dál oblíbenější. V jednom z obchodů s potravinami u nás prodávají prakticky kompletní výbavu pro to, abyste včelstvo mohli udržovat ve formě. Takže, je to příjemná kratochvíle, děláte něco pro svoje okolí, a v neposlední řadě, máte med!

Včely vás prý fascinují samy o sobě…
Ano, jsou to nejúžasnější malá stvoření, co si dokážete představit. Když jsem je začal studovat, nemohl jsem uvěřit, jak složité a dokonale propracované jsou jejich struktury. Včelstva jsou skutečně neuvěřitelně sofistikovaná věc, u níž si uvědomujete, jak to ta příroda má všechno zařízené. Když jsem se svým včelstvem, připadám si být skutečně propojen s přírodou, ti tvorové jsou s ní tak spjatí, že vás zcela vtahují. Jejich komunikačním kanálem je aroma, vůně, a já pozoruji, že když s nimi nějaký čas jste, dokážou vás poznat podle čichu. Když se na ně pak podíváte zblízka, je vtipné pozorovat jejich oči, mají takový cizí, až vetřelecký výraz, který jejich maličkému tělu dodává úžasné vzezření. A k tomu vyrábějí ten med! Takže ano, včely mi dělají radost. A jsem rád, že můžu říct, že nejenom mně. Moji dva synové už jsou dospělí mladí chlapi, ale oba s naším včelstvem vyrůstali, taky ho měli a mají rádi a vnímají spojení těchto malých tvorů s přírodou podobně rád. (Vai si psaní o svém koníčku zjevně užívá a přikládá i několik fotek svého včelstva.)

Jak jinak, kromě péče o včelstvo, ještě doma trávíte volný čas?
Naháním královnu.

Autor: Ondřej Leinert

26.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
eet
6

EET: obchodníci s obuví mají strach ze sankcí a kontrol

Donald Trump
2 4

USA rozšířily možnosti pro deportace migrantů

Co je nepřijatelné? Večerní emaily nebo zdrobněliny v doméně

Lidé často v elektronické komunikaci podceňují pravidla slušného chování. Ať se jedná o emaily, esemesky nebo internetové diskuse. Jak na úřední mail?

Lidl dramaticky zvyšuje nástupní mzdu a srovnává platy v regionech

Praha - Diskontní řetězec Lidl zvýší od 1. března nástupní mzdu zaměstnanců v obchodech o 25 procent, ta tak dosáhne 23 333 korun při čtyřicetihodinovém úvazku. Průměrná mzda prodavačů a pokladních bude při stejném úvazku 24 897 Kč.

ODS půjde do sněmovních voleb s podporou Strany soukromníků

Opoziční ODS se dohodla na spolupráci se Stranou soukromníků před letošními volbami do Poslanecké sněmovny. Předseda ODS Petr Fiala o tom informoval poté, co dnes odpoledne spolupráci podpořila výkonná rada strany. Soukromníci by měli obsadit zhruba 40 míst na kandidátkách ODS, a to ve všech krajích. Podle Fialy svazek zabrání tříštění sil na pravicové straně politického spektra a posílí pozici obou stran do voleb.

DOTYK.CZ

Příjmy začínajících vědců jsou pod hranicí chudoby

V České republice je přibližně 25 tisíc doktorandů. Mnozí na začátku studia pomýšlí na vědeckou dráhu. Ve vědě je přitom čím dál víc důležitá mezinárodní spolupráce. Podle slov předsedkyně České asociace doktorandek a doktorandů Kateřiny Cidlinské však českým studentům současný systém nedovoluje být na této mezinárodní úrovni zcela konkurenceschopní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies