VYBERTE SI REGION

Anna Veselovská: Nejsem tvrdohlavá, poradit si nechám. Sama ale vím, kam dál

Praha /ROZHOVOR/ – Skromně, nenápadně až plaše působící zpěvačka se zvláštně tklivým, emoce vzbuzujícím hlasem, který se u nás jen tak neslyší – taková je sedmnáctiletá Slovenka Anna Veselovská, jíž nedávno vydala firma Universal Music debutové album nazvané 10 rozdielov.

16.7.2013 1
SDÍLEJ:

Anna Veselovská vydala nedávno debutové album.Foto: Deník/Martin Divíšek

Když se drobná Anna s kytarou kolem krku zjevila před více než rokem v show Hlas Česko Slovenska a – tehdy ještě za zády čtyř koučů – spustila Feeling Good, chtěli ji všichni rázem získat pod svá křídla (Michal David jí snad jako jediné ze soutěžících tleskal ve stoje!). Talentovaná dívka se ale rozhodla pro Rytmuse a pod jeho vedením to v soutěži dotáhla až do finále.

Krátce po něm jí vyšel krásný singl Na ceste, který teď Anna v akustické podobě zařadila i na svoji čerstvou novinku obsahující celkově jedenáct písní. „Na osmi z nich jsem se podílela jako autorka hudby, většinu textů napsal Vlado Krausz," usmívá se Anna, která zdaleka nepůsobí tak nepřístupně, jak by se mohlo někomu zdát. Ba co víc, dokáže zaujmout svojí přirozeností, jakousi sympatickou svéhlavostí a odhodlaností jít si svou hudební cestou.

Sedmnáctiletá slovenská zpěvačka Anna Veselovská o svém debutu 10 rozdielov, tvorbě songů, rodičovské podpoře i bránění se nátlakům…

Nahrávka vznikala zhruba půl roku, od září minulého roku. Byla jste překvapená, co z vás coby autorky vypadlo?

Ano, byla, už proto, že jsem se vedle práce na desce musela věnovat školním povinnostem. Přemýšlela jsem a došla jsem k závěru, že u mě nepřipadá v úvahu, abych zpívala něco, co mi složí někdo jiný. Ne proto, že bych to předem odsuzovala nebo měla za zlé, prostě mi to přijde neosobní. Proto jsem se chtěla na každém tom songu nějak podílet, abych se do něj dokázala vžít.

Šlo to dobře?

Až moc – teď mám teda na mysli hudební stránku věci. Napsala jsem si totiž sama i dva texty, ale jaké jsou, se mě neptejte, protože to nevím.

Jak to?

Lépe řečeno se za ně stydím. Při jejich psaní jsem se obávala, že budou trapné, ale Ivan Tásler (frontman slovenské kapely IMT Smile, producent Anina alba i spoluautor hudby, pozn.) mě za ně chválil, čímž mi dodal odvahu a zvedl sebevědomí. Říkal mi – když má být text z tebe, kašli na to, co si o něm budou myslet lidé.

Jak je možné, že u psaní hudby toto nepociťujete? Co vás motivuje?

Hudbu skládám tak, že se podívám na YouTube a nechám se lehce inspirovat triky či způsoby – ne že bych kopírovala! –, které používá ten který zpěvák nebo kytarista. A potom už to jde samo. V uších mi zazní nějaký nápad, který potom rozvíjím, a sama se nechám překvapovat, kam až mě zavede.

Jsou rodičové těmi, jimž vaše nápady pouštíte jako prvním? Ptám se proto, že vás v Hlasu podporovali, zvlášť tatínek byl na obrazovce i často vidět…

Ano, pouštím je otci, mamině i sourozencům – vždycky mi řeknou, co je špatné a co bych měla změnit. Bez jejich názoru bych nemohla dávat písničky ven. A když mě třeba nic nenapadá, chlácholí mě, radí mi… Nevím, možná někteří rodiče jiných zpěváků jejich nastartovanou kariéru moc „žerou", naši jsou ale v pohodě.

Kritizovali vás v případě nových písniček hodně?

Jak kdy, spíš mě zpočátku malinko kritizovali v Universalu. Říkali mi, že musím odstranit nějaké chyby, nedokonalosti – když jsem totiž zpívala vysoko, tak jsem na hlas strašně tlačila. Začala jsem proto docházet k hlasové pedagožce Lídě Nopové a ta mi dala cvičení, které mi moc pomáhá v tom, že mi jde zpěv lehčeji. Nežádoucí tóny jsme teda i díky vydavatelství zlikvidovali.

Jak pak vypadala vaše práce ve studiu?

Bylo to zvláštní, když jsem tam přišla, měla jsem pocit, že se známe léta. Ivan ve mně jakožto hudební profesionál nikdy nevyvolal pocit, že jsem začátečník. Naplnil mé představy o vzájemné spolupráci, a když bylo třeba, byl na mě i přísný. Protože není možné se při práci jenom smát.

Samotné nahrávání desky prý probíhalo formou jakési jam session…

Všech pět v kapele si nás sedlo do kruhu jako dvanáct měsíčků kolem ohně a jen jsme hráli a hráli. To nejlepší se nakonec použilo do jednotlivých písní. Říkám to nejlepší, i když je mi jasné, že spousta věcí by se dala milionkrát změnit, ale to už bychom to pak mohli spíš pokazit…

Hodně mluvíte o Ivanu Táslerovi, jak vaše spolupráce vlastně vznikla?

Díky Universalu, který mi jej doporučil. A já jsem s radostí kývla, protože jsem vždycky byla jeho fanynkou. Po Jarovi Filipovi, který zemřel, mi přijde právě Ivan – a ještě Richard Müller – nejlepší ze slovenské scény.

Jaro Filip zemřel už před třinácti lety, co vás – mladou dívku – k jeho tvorbě přivedlo?

Otec a bratr, díky nim jsem jako malá poslouchala třeba Led Zeppelin… K Jarovi Filipovi, neboli k jeho textům jsem přišla asi v patnácti letech. Strašně se mi líbí, protože jsou plné metafor – ne tedy nějakou bezvýznamnou skládankou slov. Myslím, že se dotkly spousty lidí, možná je i změnily – teda mě určitě.

Už jsme zmínili singl Na ceste, který zazněl poprvé v Hlasu. Krásně vám sedl, myslím, že jsme právě něco takového chtěli od vás slyšet.

Sama se divím, že se ta písnička podařila, vzhledem k tomu, že jsme ji nahráli asi během pěti hodin. Strašně nás tlačil čas, finále show bylo za dveřmi, nebylo zbytí… Dokonce jsem se s ní stačila i ztotožnit, což je zázrak.

Pomáhal vám s ní Rytmus – čekala jsem, že s ním budete spolupracovat i dál…

Řekl mi, že když budu cokoliv potřebovat, tak mu mám určitě zavolat, že mi pomůže velmi rád. Ale že mě sám nechce k něčemu ponoukat, protože by lidi řekli, že bez něho bych nic nebyla… Já ho v tomto chápu a jsem mu vděčná za rady, co mi během soutěže dával. A kdoví, třeba spolu něco v budoucnu uděláme, nic nevylučujeme.

Co vám z dnešního pohledu účast v Hlasu dala?

Určitě zkušenosti – přece jen se v takové show pohybuje spousta lidí, které člověk v běžném kontaktu nepotká a kteří mu mohou poradit, pomoct mu. Poznala jsem však nejen to pozlátko, ale i zlé situace – showbyznys je prostě krutý. Celkově vzato, Hlas byl pro mě větší školou než všechny, které jsem zatím studovala.

Když už jsme u té školy, studovala jste optiku na střední zdravotnické škole.

Z ní jsem ale přešla na konzervatoř na studium kytary. Ukázalo se ale, že to nebyla dobrá volba. Zpočátku se zdálo, že bude všechno v pořádku, pak mi ale paní ředitelka řekla, že bych měla cvičit čtyři pět hodin, což jsem nestíhala. Takže jsem ze školy odešla.

Jen tak?

Upřímně řečeno, paní učitelka proti mně něco měla, ale už to neřeším. Ačkoliv jsem udělala na konci roku zkoušky, řekla, že mě na škole nechce.

To jste mě zaskočila.

Zaskočilo to všechny u nás doma.

A co bude dál?

Byli jsme se s otcem podívat v jedné škole v Trnavě. Její paní ředitelka nám potvrdila, že když je člověk na něco nadaný – ať už je to hudba či sport – neměl by studovat školu, která má stejné zaměření. Protože tam ho vytěží tak, že mu to pak v životě paradoxně ublíží. Nakonec jsme si řekli, že je dobře, že jsem na konzervatoři skončila. Maturitu si ale rozhodně udělat chci, abych měla nějaká zadní vrátka.

Škoda těch ztracených let…

Vím, je to ztráta, ale asi budu věčný student. Aspoň budu věčně mladá.

Ještě se ale vraťme k desce 10 rozdielov – jejím pilotním singlem je skladba Lepší ako sme, k níž jste natočila i videoklip. Předpokládám, že jeho příběh jste si také vymyslela sama.

Ano, ještě chci předeslat, že jsem ráda, že jsem jej mohla tvořit s Jožkou Kohárym, s nímž jsem spolupracovala i na klipu k písni Na ceste… V tom aktuálním mě vedou dva muži v oblecích, kteří mě nutí hrát a přitom se dohadují o penězích, které jim z toho kápnou. Mě už to ale nebaví, hodím kytaru na zem a utíkám do lesa, protože tam možná najdu nějaký smysl. Vyvede mě z něj vlk – teda on je to ve skutečnosti československý vlčák, protože vlk by mě asi sežral. Ocitám se na polní cestě, osamocená…

…čímž deklarujete, že nechcete být nikým manipulovaná.

Přesně tak. Aby to ale zase nepůsobilo, že jsem totálně tvrdohlavá, protože poradit si nechám, jsem otevřená zajímavým nápadům. Sama ale vím, co je pro mě dobré.

Byli už tací, co vás chtěli někam natlačit?

Pokud jsem nějaký tlak pocítila, tak v tom Hlasu. Což ale není překvapující, protože na principu změnit člověka a napasovat ho do nějakých šablon taková soutěž funguje. Mně se naštěstí dařilo prosazovat si své, i když za cenu občasných hádek.

Co teď bude následovat, chystáte nějaké koncerty?

Čekají mě vystoupení na několika festivalech. Například 17. srpna zahraju na festivalu pod zříceninou hradu Okoř ve společnosti takových jmen, jako jsou Miro Žbirka, skupina Kryštof, Tomáš Klus, Nightwork, Ondřej Brzobohatý, Xindl X, Doctor P.P., Eddie Stoilow nebo Vypsaná fixa. Moc se na to těším, zároveň to pro mě bude křest ohněm, protože jsem zatím zvyklá spíše na desítky lidí. A tam jich prý budou tisíce.

Autor: Gabriela Kováříková

16.7.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies