VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Gregory Porter: Tajemství mých klobouků ze mě nedostanete...

Ostrava /ROZHOVOR, VIDEO/ - Věhlasný americký jazzový zpěvák, považovaný za největší zjevení posledních let, vystoupí v pátek večer v Multifunkční aule Gong v oblasti Dolních Vítkovic v rámci projektu Solo Colours Concert. Do České republiky zavítá potřetí. Nyní se skladbami z nového alba Liquid Spirit, které vydal letos v září.

29.11.2013
SDÍLEJ:

Gregory Porter Foto: Smart Communication

Zpěváka doprovodí kapela špičkových muzikantů klavírista a hudební režisér Chip Crawford, basista Aaron James, bubeník Emanuel Harrold a altsaxofonista Yosuke Sato. Gregory Porter nám před koncertem poskytl rozhovor.

V České republice jste se stal za krátkou dobu velmi populární. Jaký je to pocit a jak se vám líbilo dosavadní koncertování před českým publikem?

Bylo to neuvěřitelné, publikum u vás je velmi vnímavé. Jeden z těch koncertů se dokonce natáčel a docela často ho hrají na národním americkém rádiu a lidi se mě vždycky ptají na ten koncert a na tu energii, která je z něho cítit. Byla to krásná zkušenost a já jsem si to opravdu užil.

Jak se podle vás dá skloubit architektura, divadelní herectví a jazz? A dokonce fotbal?

Všechno to jsou moje lásky a ještě do nich musíte přidat jídlo. Miluji jídlo a vaření a vlastně všechno, co se kolem toho dělá. Tyto lásky jsou si v lecčems podobné. Například fotbal má hodně společného s hraním v kapele, také se jedná o týmovou práci. Každý má svoji danou roli, lídr i jednotliví muzikanti. A architektura? Představuje něco, co opravdu miluju.

Tak to si užijete koncertní sál Gongu, protože byl navržen slavným českým architektem Josefem Pleskotem.

Ano, vím o tom a moc se těším. Ale už jen obyčejné domy mi u vás připadají krásné. Prostě jsem se do nich zamiloval. Nádherné mi také přišly kavárny, opravdu si to v České republice užívám.

Kdo je… Gregory Porter Vyrůstal v kalifornském Bakersfieldu, studoval architekturu a divadelní a muzikálové herectví, kterému se vedle zpívání v kostelech a po jazzových klubech věnoval až do roku 2010, kdy debutoval nesmírně úspěšným albem Water, za které obdržel nominaci na Cenu Grammy jako nejlepší vokální album. Také jeho druhé CD získalo nominaci na Cenu Grammy v kategorii nejlepší tradiční Rhythm and Blues. V Porterových textech se odrážejí sociální nálady, vzpomínky na dětství, krušná historie amerických černochů, ale i milostná témata a písně o lásce věnované ruské manželce. Ty také představují vrcholné okamžiky jeho úchvatných koncertů.

Jste proslulý také tím, že se ve svých skladbách hodně věnujete sociálním tématům, krušné historii amerických černochů a různým podobám nesvobody. To není pro jazzového zpěváka zrovna běžné…

Jedná se možná o něco, co jsem převzal z folkbluesové tradice. Vzpomínám třeba často na zpěvačku Abbey Lincoln nebo na Leona Thomase, ti do svých písní také vždycky přidávali trochu hořkosladké současnosti a mně se to líbilo.

Skládáte hodně milostné písně a mnohé z nich jste věnoval své ruské manželce. Ovlivnila vás nějak ruská kultura?

Ano, vlastně první místo, kde jsem začal získávat pozornost, energii a příležitosti znovu se vracet, bylo Rusko. A nemyslím tím jenom Moskvu. Koncertoval jsem po celé zemi, ale i na Ukrajině a během tří let jsem navštívil přes sedmdesát měst. Lidé mi tam pomohli získat sebevědomí a umožnili cítit se i ve velkých halách příjemně. Moji hudbu to určitě ovlivnilo. Myslím, že jsem právě tehdy začal uvažovat o tom, jak lidé dokážou prožívat hudbu bez toho, aniž by rozuměli jazyku a textům skladeb. Došlo mi, že lidé můj umělecký záměr dokážou vycítit z mého hlasu. S hudbou je totiž spojena jedna zajímavá věc. Odezvu dokážete vnímat z lidských emocí a reakcí na ni. Mé mínění o Rusku je, že tamní posluchači touží po duševním a hřejivém prožitku, to jsem na koncertech opravdu cítil.

Nosíte divné klobouky a odmítáte říci, co se za tím skrývá…

Divné klobouky? Divné pro koho? Pro vás?

Možná spíš neobvyklé klobouky. Prozraďte nám jejich tajemství…

Ne, to je jazzové tajemství, to ze mě nedostanete (smích).

Stal jste se raketově slavným i ve světě. Málokdo pamatuje, kdy naposledy na sebe nějaký nový zpěvák během čtyř let strhl takovou pozornost a získal za svá alba ihned nominace na cenu Grammy. Čím jste si podle vás zasloužil, že vás Wynton Marsalis nazval gigantem jazzu?

Jestli si to zasloužím? Nevím, jestli si to zasloužím, nikdy jsem o to nežádal, takže odpověď na vaši otázku je opravdu těžká. Možná proto, že k jazzu přistupuji přes duši a emoce. Bořím hranice mezi soulem, blues a jazzem a to myslím lidi do mé hudby vtahuje. I od čistě jazzových zpěváků se mi dostává spousta lásky a ocenění. Máme krásný vztah třeba s Herbiem Hancockem. (šre, hla)

Autor: Břetislav Uhlář, Redakce

29.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ekonom Pavel Kohout
1

Komentář Pavla Kohouta: Jak je tomu s eurem

Donald Trump, Emmanuel Macron a Theresa Mayová na sicilském summitu G7.
AKTUALIZOVÁNO
13

Víme, jak bolí Bataclan i Manchester, shodli se Mayová s Macronem

Příběhy falešných obětí z Manchesteru. Naletěl i slavný deník Daily Mail

Každá událost přináší nejen opravdové hrdiny a oběti. Už od nepaměti se rodí nepraví hrdinové, vítězové a poražení. Titanic měl své nepravé přeživší i nepřeživší. Sociální sítě umožňují lhářům ucházet se o pozornost. Také výbuch sebevražedného atentátníka v Manchesteru už zrodil na internetu neexistující oběti.

Zkasírovat hosta před každou cigaretou? I to může „přinést" protikuřácký zákon

Jste číšníkem v restauraci a host, který vypil třeba tři piva a jednu štamprli, se zvedne s tím, že si jde ven zapálit. Budete mu důvěřovat, nebo ho zkasírujete hned? I s takovými situacemi si budou muset v restauracích poradit poté, co začne 31. května platit protikuřácký zákon.

Kamiony pustoší silnice v okolí opravovaného tahu z Holic na Vysoké Mýto

Neustálý řev motorů, výfukové zplodiny, na silnici vyjeté koleje, trhající se krajnice. Tak to v těchto dnech vypadá v Jaroslavi na Holicku. Obec doplácí na probíhající rekonstrukci páteřního tahu I/35 z Holic na Vysoké Mýto. Přes Jaroslav teď proudí veškerá silniční doprava včetně kamionové.

Na Sicílii jednají státy G7. Venku je léto, v jednacím sále bude chladno

Všechno je jednou „poprvé". Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa je toho tento týden „napoprvé" dost. První zahraniční cesta, první setkání s papežem, první jednání v NATO. Také setkání osmi světových ekonomických velmocí pod hlavičkou G7 je pro amerického politika první. Tentokrát se na něj vydal do Taorminy na Sicílii.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies