VYBERTE SI REGION

Táňa Janošová: Bez česneku se operní pěvci neobejdou

Újezd u Valašských Klobouk /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Táňa Janošová, rodačka z Újezdu u Valašských Klobouk, si za svou životní cestu zvolila zpěv. Svým mezzosopránem už okouzlila publikum v mnoha zemích světa. Před rokem se vrátila z angažmá na největším Kanárském ostrově Tenerife, kde působila jako sólistka operních festivalů či komorních souborů.

1.12.2009
SDÍLEJ:

Mezzosopranistka Táňa JanošováFoto: stránky umělkyně

Co se za těch dvanáct měsíců, kdy jste zpátky doma, ve vašem životě událo?

Nejprve jsem byla pozvána jako host do různých pořadů ČRo Brno, dále jsem natočila první duchovní album. V dubnu tohoto roku jsem vyhrála 1.místo v celostátní soutěži Puškinův Památník a v červnu 2. místo z dvaadvaceti uchazečů z celého světa v Mezinárodní pěvecké soutěži ve Vídni. A navíc, po mém návratu do vlasti v září 2008 jsem otevřela I. ročník Ruského hudebního salonu na Moravě.

Vůbec netuším, co si mám pod tímto názvem představit?

Pořádáme koncerty, na nichž zaznívá spousta jazyků i žánrů. Snažíme se o navázání tradice na první ruské hudební salony, které se konaly začátkem 20.století. V Praze tyto koncerty běží už asi deset let a já jsem pěvecky otevřela první salon v Brně.

Našel si svoje publikum?

Určitě ano. Zpívala jsem také na brněnském multikulturním festivalu, který nese název Babylonfest. V rámci tohoto festivalu jsem nabídla sólový recitál v doprovodu klavíru a houslí v šesti světových jazycích. Myslím si, že v Česku jsem tak trochu rarita, protože jsem ještě nikoho z kolegů neviděla, že by rozděloval koncert do mnoha jazykových bloků, od české opery, německé operety, španělské zarzuely, ruského romansu, francouzského šansonu až k anglickému muzikálu.

Je pro pěvkyni složité uživit se bez stálého angažmá?

V této krizové době je to velmi těžké, pokud člověk za sebou nemá agenturu nebo alespoň člověka, který by ho na koncertní dráze podporoval.

Takže jako všude jinde i hudební svět je o kontaktech. Je to tak?

Samozřejmě. Všechno souvisí se vším. Abych se prosadila, potřebuji kromě svého zdravého hlasu také dobrou prezentaci, webové stránky, kontakty aneb, jak říkal sám Caruso, hlas zpěváka činí dvacet procent úspěchu, dvacet procent činí učitel, který hlas po celý život žákova uměleckého působení vede, dalších dvacet procent je žákova píle, dvacet procent je agent a posledních dvacet procent je štěstěna, jež vám buď přeje nebo také ne. Nedávno jsem byla na konkurzu na sóla v jednom nejmenovaném divadle a první otázka z úst šéfa opery zněla: Kdo vás posílá? Odpověděla jsem, že nikdo. Jdu sama za sebe. I když mi bylo kolegy sděleno, že jsem zpívala velmi dobře, moc nevěřím tomu, že mě osloví. No a minulý týden jsem byla pozvána na konkurz sólistů do opery Národního divadla v Praze. Už jen to, že mě pozvali, mě potěšilo. Bylo tam třináct umělců z Česka a zahraničí. Ovšem v dnešní době bohužel nerozhoduje jen hlas a jevištní zkušenost. (Úsměv.)

Kdy se dozvíte, zda jste byla úspěšná?

Bude-li mít divadlo o mě zájem, ozvou se. V divadlech to chodí tak, že sólisté, kteří předzpívají, budou zařazeni tamější porotou do určitých hromádek. První má nálepku: S vámi chceme spolupracovat, druhá: S vámi budeme spolupracovat v budoucnu, poněvadž titul teprve připravujeme a třetí má nálepku: Vás už nechceme nikdy vidět… (Smích.)

Dozví se interpret, ve které hromádce zrovna leží?

To je tajné. Ale i tak je angažmá v divadlech v dnešní době velmi nejistá budoucnost. Mluví se například o zrušení Státní opery v Praze a každé z divadel snižuje z finančních důvodů stavy svých sólistů. Všechno má své pro a proti. V angažmá musíte zpívat to, co vám zadají, zatímco jako komorní pěvkyně na volné noze si vybíráte repertoár, který se vám líbí, vyhovuje vašemu hlasu a je žádán publikem. Jsem šťastná coby koncertní pěvkyně, nemám nad sebou žádného šéfa, program koncertu si sestavím sama dle požadavků posluchačů. Jen s pianistou se občas poškádlíme nad tématem interpretace skladby (Smích.)

Zmínila jste, že jste nedávno zpívala v šesti světových jazycích. Všechny je ovládáte, nebo si některé takzvaně jen nasypete do hlavy při učení textu?

Jelikož jsem magistra německého a španělského jazyka, tam problém není. Občas mě živí také překlady. Italština coby jazyk „belcanta“ (pěvecká technika, která vznikla v Itálii počátkem 17. století, pozn. red.) je mou srdeční záležitostí. Pár měsíců jsem v Itálii pracovala a studovala soukromě zpěv na konzervatoři v Miláně, kde mám spoustu přátel. Nyní se do této krásné země ráda vracím. Z ruštiny jsem maturovala, a navíc jsem se zamilovala do ruských romansů Čajkovského, Rachmaninova… A pak samozřejmě angličtina a francouzština. Francouzština je pro mě stěžejní repertoárový jazyk, ať už v Carmen, Dalile, Mignon. V poslední době se taktéž zabývám francouzskými šansony…

Dá se zpívat, aniž bych jazyku rozuměla?

Zpívat ano, interpretovat ne. V tom je diametrální rozdíl. Člověk se může píseň či árii vysloveně nadrtit slovo od slova, ale na interpretaci se potřebuje zpěvák s dílem naprosto sžít a a aplikovat skladbu na své pěvecké a výrazové schopnosti. Je to stejné, jako když se sportovec připravuje na výkon. Já když studuji operu, tak nejmíň rok. Když to musím stihnout třeba za dva, tři měsíce, je to takzvaná rychlokvaška. (Úsměv.) Pravdou ovšem je, že tolik času v divadlech na studium repertoáru už není.

Jaké role vám daly nejvíc zabrat?

Určitě koloraturní.

Co se skrývá za tímto jazykolamem?

Koloratura je melodická ozdoba zpěvního hlasu. Takové ty trylky, skoky, vlnky a hlavně rychlé hlasové běhy.

Patrně každý umělec má dílo, které je mu nejbližší. Které je to vaše?

Carmen. Byla to moje první velká role. Carmen, to je obdoba ohně, žáru, přirozené energie, ale i lásky, něhy.. Carmen obsahuje veškeré city, které v sobě každá žena v různých etapách svého života nosí, akorát ne vždy je dá najevo. V Carmen je všechno, co dokážu v hlasu ukázat.

Prošla Carmen v podání Táni Janošové vývojem?

Samozřejmě. Ale nejenom ona. Veškeré árie a role se vyvíjejí s interpretem. Časem se lépe artikulují, zabarvují se hlasově, takzvaně si sedají na bránici. A také jsou citově vyzrálejší. Takže Carmen jsem určitě zpívala jinak před pěti lety než teď, kdy mám jinak posazený hlas a také jsem si prošla určitými životními zkušenostmi, které role vyžaduje.

Hlas vás živí. Jak o něj pečujete?

Všemi možnými způsoby. Abych neonemocněla, navštěvovala jsem třeba na Tenerife to nejlepší akupunkturní centrum, otužovala se a také se cpala česnekem a cibulí. Samozřejmě dva dny před představením, aby to se mnou partneři na jevišti vydrželi. (Úsměv) Veselou historku s česnekem mi vyprávěla Dagmar Pecková. Když přijela pracovně na Tenerife, pozvala jsem ji na večeři. Vzpomínala, že když měla zpívat jednu velkou roli v Berlíně, odpoledne začala chraptět. Do večeře prý snědla snad deset topinek, na které rozetřela téměř celou hlavu česneku. Faktem je, že zpívala dokonale, ale její garderobiérka ji odmítla se slovy: Vás já tedy oblékat do šatů nebudu! (Smích.)

Máte podobnou zkušenost?

Naštěstí na jevišti ne. Ale v Institutu Cervantes si vzpomínám na jednu spolužačku, která nesnášela česnek a občas po ránu si ode mne byla nucena odsednout (Úsměv.) Ovšem těmto zkušenostem se nevyhne žádný dobrý pěvec. Každý z mých kolegů vyzkoušel na sobě různé bylinné, mořské či jiné přírodní preparáty, protože po užívání chemie potřebuje hlas dvojnásobnou rekonvalescenci.

Vzpomínáte si na nějakou veselou příhodu z jeviště?

Ano, ale zas tak veselé to nebylo. Při veřejné generální zkoušce na Carmen a hlavně vyprodaném hledišti mi můj partner přišlápl šaty a kus mi jich utrhl. V tom se ozvala režisérka, která zařvala: Stop, garderoba na jeviště! (Úsměv.)

Existuje v hudebním světě přátelství nebo jen svět rivality?

Mám spoustu přátel mezi umělci, ale čím dál častěji se setkávám s rivalitou a závistí. Moc nevěřím na přátelství mezi zpěváky stejného hlasového oboru. Ti si totiž budou vždy navzájem konkurovat.

Poznáte na publiku, zda jste ho zaujala?

Jasně, že to poznám. Už při vstupu do sálu! A jestliže sedí v publiku někdo, kdo se třeba u vážnějších árií nudí, schválně se na něj zaměřím a snažím se ho přesvědčit (Úsměv.)

Pustíte si i jiný žánr než operu, operetu, muzikál?

Když se vrátím z koncertu domů, nepustím si vůbec nic. Potřebuju ticho, abych se emocionálně opět srovnala. Ale třeba v pubertě jsem poslouchala rock a nyní si ráda poslechnu jakýkoliv žánr, který umí dobít baterky.

Co v nejbližší době připravujete a na co se těšíte?

Čeká mě II. Duchovní koncert u sv. Augustina v Brně, pár recitálů ve Zlíně a Olomouci, ale hlavně se těším na vánoční koncerty. Tradičně budu zpívat altový part v Rybově mši: Hej mistře, a to nejen na půlnoční mši v Brně, nýbrž i koncertně v Rakousku.

Autor: Silvie Pospíšilová

1.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Lidé o teletext nepřijdou, bude i v novém TV vysílání

Do čtyř let všechny domácnosti v ČR přejdou na vysílání ve formátu DVB-T2. Textové zpravodajství to nakonec „přežije". Jestli si myslíte, že v době internetu je teletext „mrtvé médium", jste na omylu.

Muslimové v Česku nejsou dle knihy monolit, ale pestrá skupina

Brno - Muslimská komunita v Česku je mnohotvárnější a etnicky pestřejší, než jak ji vidí většinová společnost. Její členové se také liší v přístupu k víře a pravidlům. Vyplývá to z obsáhlého souboru studií, který pod názvem Muslimové v Česku vydalo brněnské nakladatelství Barrister&Principal.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies