VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tata Bojs: Konec světa? Dobrý reklamní slogan

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Ležatou osmičku – jako symbol nekonečna nebo-li neustálého opakování začátku a konce – si do názvu své desky zvolila skupina Tata Bojs. Novinka vychází po čtyřech letech od posledního řadového alba Kluci kde ste? a fanoušci populární hanspaulské formace na ní najdou dvanáct písniček (z nich je jedna – Progresivní – zpracována ve dvou verzích jako intro a outro). „Nejde sice o koncepční album, jak tomu bylo třeba v případě Nanoalba, ale line se jím, jak říká náš zpěvák a bubeník Milan Cais, slabá červená nit. Tvoří ji už zmíněná tři slova, začátek, konec a opakování, která zkoumáme z různých úhlů pohledu. Zajímá nás také téma blížícího se konce světa,“ říkají baskytarista Mardoša a kytarista Vladimír Bár.

15.6.2011
SDÍLEJ:

Pražská, respektive hanspaulská skupina Tata BojsFoto: archiv VLP

Protože momentálně hýbe společností, nebo vás to téma přitahuje už delší dobu?

Bár: Osobně o něm přemýšlím skoro celý život, nebo aspoň od té doby, co jsem pobral nějaký rozum. Je to téma, které se objevuje ve všech uměleckých sférách, v divadle, ve filmu, v muzice… Představa o konci světa je zajímavá, můžeme o tom vést nekonečnou debatu.

Mardoša: Já tomu až tak nedávám, spíš mi přijde, že je to cvičení ve fantazii, a to mě baví. Nemyslím si, že bude v roce 2012 konec, maximálně tak lidstva, ale svět bude fungovat dál.

Bár: Může nastat třeba začátek nové éry.

Mardoša: Každopádně konec světa je dobrý reklamní slogan!

Ve svém nejnovějším filmu Melancholia se jím zabývá i dánský režisér Lars von Trier. A divák zažívá depresi až na dno.

Mardoša: Shodou okolností jsem se nedávno díval na jeho předchozí film Antikrist. I když ho mám ve své sbírce, tak si ho asi už nikdy nepustím. Jednou stačilo. Vlastně Triera uznávám, ale dokáže vytvořit emoce, které nejsou člověku zrovna příjemné.

Vy jste podobně pesimističtí ve vašich textech snad nebyli.

Mardoša: To rozhodně ne. Za sebe musím z textařského pohledu říct, že mě baví psát zábavně – co je ale zábavné pro mě, nemusí být samozřejmě pro ostatní… Třeba v písničce Homo demo, která není úplně o konci světa, jsem se zabýval možnou rolí lidstva v kontrastu k tomu, jak lidský druh sám sebe rád vnímá. Písnička 2031 je zase spíš „černogroteskní“ vizí budoucnosti, než závažným sdělením orwellovského pojetí, že nás čeká totalitní společnost. Ale jeden nikdy neví, kdyby tomu tak někdy bylo, budu alespoň za proroka.

Když už mluvíme o opakování, což je zároveň název prvního singlu, nakolik používáte stejné tvůrčí principy?

Mardoša: Tomu se samozřejmě nemůžeme vyhnout, dělá to každá kapela – ať už vědomě (pak tomu raději říká rukopis), nebo nevědomě. My se k používání stejných motivů veřejně přiznáváme a dokonce i teď jimi v několika málo případech odkazujeme na staré desky. Věrný posluchač je pozná.

Na desce jste pracovali čtyři roky, během té doby vás ale potkalo pár strastí – především úraz Milana Caise.

Bár: Kvůli nehodě na motorce se ocitl na několik týdnů v rekonvalescenci. Výhodu to mělo v tom, že mohl svůj volný čas využít k přípravě alba. Začal pracovat s hotovými demosnímky, aranžovat a sestavovat celý jeho obraz… Hodně společné práce jsme pak udělali během našeho soustředění na Vysočině u našeho klávesisty Jiřího Hradila. Na kompletní podobě desky se podepsali i přizvaní hosté – Clarinet Factory, komorní orchestr Parťákovy smyčce dirigovaný bývalým kytaristou skupiny Markem Doubravou, Vladimír 518, Mardošova neteř Kristýna a někdejší Milanova spolužačka Zuzana Šmídová.

Teď vás čeká vystoupení na několika letních festivalech – chystáte fanouškům předvést živě i některou z novinek?

Bár: Budeme hrát například na Rock for People, sérii České hrady.cz nebo Open Air v Panenském Týnci a určitě občas novou písničku zařadíme. Samostatnou koncertní šňůru k desce plánujeme až na podzim.

Jeden speciální koncert pro Obecně prospěšnou společnost Rozmarýna máte čerstvě za sebou. Jak jste k pomoci této nezislovce přišli?

Mardoša: Při jejím zrodu jsem byl členem správní rady a s kluky jsme si řekli, že je nám sympatická svou skromnou „velikostí“ i tím, že se věnuje dětem v dětských domovech a mladým lidem, kteří z dětského domova odcházejí. Od té doby jsme už pro Rozmarýnu odehráli čtyři koncerty, první ještě na naší domovské scéně na Deltě a tři v Divadle v Celetné. Stala se z toho pěkná tradice.

A co koncertování v zahraničí, to vás neláká?

Mardoša: Několikrát jsme v zahraničí hráli, většinou na pozvání českých center. Že bychom ale cíleně usilovali o vystoupení v klubech po Evropě, to ne. Takový ten porevoluční boom, kdy byl v zahraničí hlad nebo alespoň zvědavost na kapely z „východního bloku“, jsme prošvihli, byli jsme takoví zakřiknutí. A navíc jsme od začátku hodně pracovali s češtinou v textech, což bylo pro podobné úvahy limitující… Když tak teď listuju v paměti, vybavuju si například koncert v Drážďanech v roce 2005, kde jsme hráli jako předkapela Karla Bartose, bývalého člena Kraftwerk. To pro nás byla hodně významná událost. Potom jsme ho na oplátku pozvali zase k nám a pomohli jsme mu přitáhnout publikum, protože normálně by na něj přišli spíš znalci. Překvapilo mě tehdy, jací jsou východní Němci studení čumáci. Lidi z tamního českého centra nám pak ale říkali, že byli nadšení, ačkoli to nedali najevo. Podobné to bylo v roce 2006 v rumunské Bukurešti, kde jsme hráli na terase nějakého hodně navštěvovaného klubu. Člověk by řekl – Balkán, horká krev, ti se budou projevovat. Ale oni nic, ani netancovali. Ale později se k nám dostaly taky dobré ohlasy.

Naše publikum vás má ale rádo, nezdráhá se a tancuje…

Mardoša: Na publikum máme štěstí. Je aktivní, výborně reaguje i na legrácky v podobně různých soutěží, které pro ně vymýšlíme, což nás těší ze všeho nejvíc. Žádní studení čumáci to rozhodně nejsou.

Autor: Gabriela Kováříková

15.6.2011
SDÍLEJ:
Čistírna odpadních vod na Císařském ostrově v Praze.

Dejvice i Letnou trápí zápach. Může za to čistírna odpadních vod

Vlakové nádraží v Brně-Židenicích.
18

Dopravní uzel? Židenické nádraží může převzít část vlaků z přetíženého hlavního

Mizérie. Úroda ječmene je oproti loňsku poloviční, schnou i další obiloviny

Mizerná. Tak označil letošní sklizeň ozimého ječmene předseda Okresní agrární komory na Břeclavsku Antonín Osička. V okrese odhaduje kvůli velkému suchu propad v průměru o čtyřicet procent. „Máme posečených asi padesát hektarů a výnos se pohybuje mezi dvěma a třemi tunami na hektar. U jarních ječmenů to nebude lepší. A podobně špatné to bude i u pšenice. Obilí nedozrálo a uschlo," řekl Osička s tím, že loni byl v okrese průměrný výnos ozimého ječmene 5,1 tuny na hektar.

Pohledem Stanislava Šulce: Kouzelný bankomat

Bankomat slaví abrahámoviny. Podle různých anket jde o jeden z nejdůležitějších vynálezů minulého století a dodejme, že také jeden z nejkouzelnějších. Krom toho, že definitivně odtrhnul člověka od nutnosti mít peníze doma ve štrozoku, kouzelný je také proto, že se za těch pět desítek let takřka nezměnil.

Záhadná smrt bezdomovce Indiána: viděl jsem, jak ho surově mlátí, tvrdí svědek

Smrt ústeckého bezdomovce Jaroslava Dvořáka začala šetřit krajská kriminálka. Přihlásil se jí mladík, který viděl, jakým způsobem bývalý hokejista zemřel. Redaktor Deníku mluvil se svědkem, ještě než se přihlásil na policii.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies