VYBERTE SI REGION

Tata bojs: Necháme bublat smetanu

Praha - Tata bojs na novém albu „smetana“ znovu vydávají svoje nejznámější písně, ovšem nově natočené v akustických verzích ve spolupráci s Ahn Triem. Sestry Angella (housle), Lucia (klavír) a Maria (violoncello) Ahnovy doprovodí Tata bojs i na krátkém turné.

29.10.2008
SDÍLEJ:

Tata BojsFoto: DENÍK/Zuzana Urbánková

„Že budou holky na desce i zpívat, jsme trochu plánovali, ale že nakonec nazpívají samy celý první refrén v Pěšácích, to nikdo netušil. Ale zkuste odolat, když tři klasicky vzdělané, virtuózní korejské hudebnice zpívají, že ‚neny maly rakenroulí‘,“ pochvaluje si spontánní spolupráci zpěvák a bubeník Milan Cais.

Jak jste se vlastně s Ahn Triem setkali?

To bylo tak. Někdy v roce 2005 za námi přišel náš bývalý manažer Ondřej Šturma, že ví o zajímavý kapele z New Yorku, která je ale původem z Koreje a chce spolupracovat s někým z Čech. A ať jim hned pošlem naše desky. Musíš uznat, že to znělo trochu divně, a proto jsme taky byli ze začátku skeptičtější. Nicméně desky jsme poslali a pak už to vzalo celkem spád. Nejdůležitější pro vznik spojení ale bylo, že holky přijely na jaře 2006 do Prahy. Čekali jsme konzervativní, nafoukaný „vážnohudebnice“ a zatím přijely praštěný holky, který vypadaj jako teenagerky a přitom jsou starší než my. Vzájemně jsme si dost rychle sedli jak lidsky, tak hudebně. Jejich hráčská virtuozita je úžasná. Perfektně kompenzuje naše neumětelství. (smích)

Vysvětlovali jste sestrám texty, aby se dostaly do nálady písní? Mají podobný smysl pro humor?

Jo, hrozně je to zajímalo. Nejdřív jsme jim každou písničku popsali zhruba, aby věděly, o čem je. A když pak bylo víc času, snažil se jim Mardoša všechny texty přeložit. Něco pochopily hned, ale třeba u takových Lasiček jsme myslím byli všichni tak trochu ztraceni v překladu. Dělaly si poznámky k jednotlivým písničkám do svých notových zápisů, co která píseň vyjadřuje a o čem je. To ale platilo, i když jsme třeba přišli do hospody a řekli jim „tak holky, tohle je klasická česká putyka“. Jim se to slovo hned strašně zalíbilo a zapisovaly si jeho výslovnost a význam. A druhej den to okamžitě použily v čase oběda: „Dem do putyka?“

Jak vznikaly akustické aranže?

Hodně důležitým článkem celého projektu je Marek Doubrava (bývalý kytarista Tata bojs, pozn. aut.), který rozepsal všechny party pro holky. Ony jsou interpretky, neskládají. My bychom to taky nezvládli, proto jsme ho oslovili. Celý proces aranžování probíhal tak, že jsme si nejdřív s Mardošou a Vládíkem sedli a vymysleli jsme novou podobu písničky, jen akustická kytara, akustická basa, bicí hraný metličkama a zpěv. Když nám to takhle fungovalo, nahráli jsme demo a dali ho Markovi, aby dopsal party pro Ahn Trio.

Zvuk alba vystihuje to, co je pro Tata bojs charakteristické: směs kumštu a nadsázky. Některá aranžmá působí úmyslně „legračně přehnaně“. Byl to záměr, nebo jde o kouzlo nechtěného?

To jsem rád, že je z toho cítit nadsázka. Ta je vždycky důležitá. Myslím, že to je určitě i zásluha Marka. Tata bojs mají svůj vnitřní humor a ne vždy ho všichni chápou nebo jim přijde vtipnej, ale s tím už asi nic nenaděláme. Marek to i vzhledem k tomu, že s námi pár let strávil, docela dobře promítnul právě do některých momentů aranží pro Ahnovky. Na zkouškách je sranda, holky jsou veselý, smějou se často. Otázka je, jestli našim fórům nebo nám.

Jak jste vybírali písně vhodné k „akusticko-klasicizujícím“ úpravám?

Jsou to všechno písničky, u kterých máme pocit, že jsou takové koncertní jistoty. Snažili jsme se nezapomenout na žádnou z našich desek. Album smetana je vlastně skrytý a zvláštně pojatý best of. K nahrávání bylo nachystáno o dvě písničky víc, ale nakonec jsme Divnosti a Pana Tečku vyřadili. Chtěli jsme, aby výsledek působil pestře a nenudil, šestnáct písniček už by bylo asi moc. Ale na koncertech je rozhodně zahrajeme.

Jak bude vypadat scéna pro turné s Ahn Triem?

Po naší obrazové a technicky velmi náročné Barevné hudbě bude smetana tour vizuálně podporovat akustickou náladu. Celá deska je nahraná bez jediného elektronického nástroje, tak by byla asi hloupost dělat na pódiu videoprojekce. Atmosféra se bude tvořit jen světlama, která ovšem úplně standardní nebudou. Chtěl jsem, abychom se všichni při hraní cítili spíš jako doma v obýváku, než na podiu. Takže sháníme koberec přes celé jeviště, retro lampy a lampičky a hlavně dávám dohromady průhlednou, plexisklovou, skoro dva metry vysokou fontánu, ve které bude symbolicky bublat místo vody smetana.

Mluvilo se o možnostech koncertů Tata bojs & Ahn Tria v Jižní Koreji a USA. Platí to?

V tuhle chvíli nic domluvené není, ale holky o tom mluví už dlouho. Mě by snad ještě víc než ta Amerika zajímal Soul. Nazpíváme ještě tak dvě tři písničky v korejštině a hurááá do Asie, ne? Umím korejsky odpočítávat, tak to už je takovej slušnej základ.

Letos jste oslavili 20 let existence koncertem v tělocvičně, místě vašeho prvního vystoupení. Máme brát i „smetanu“ jako „oslavnou“ kolekci?

Nějak jsem nad tím nepřemýšlel. Deska by vznikla i bez těch kulatin. Ale bylo skvělý, že nahrávání Ahn Tria v Praze vyšlo zrovna na konec června a ony tak mohly být přítomny té bizarní oslavě. Z prostředí vážné hudby se octnout uprostřed Hanspaulky, v tělocvičně před švédskou bednou, mezi lidma, kteří mají na nohou pantofle… To musel být pro děvčata hodně zajímavý zážitek.

Otřepaná otázka pro oslavence: Plány na dalších 20 let?

Máme potíže si naplánovat zkoušku, která bude příští týden, takže plánovat dvacet let dopředu je pro nás zcela abstraktní pojem. Ale třeba za takovejch čtyřicet, jestli se toho dožijeme, bychom se mohli scházet v cukrárně na kávičku se smetanou a rakvičkou. To zní docela pravděpodobně.

TOMÁŠ S. POLÍVKA

29.10.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies