Hudební publicista a producent alba Pavel Klusák oslovil za účelem svého sympatického projektu především muzikanty, kteří se pohybují spíše v oblasti alternativy než středního proudu. Vznikl tak zajímavý a hlavně úplně jiný pohled na tvorbu dvojice S + Š, než s jakým se setkáváme u zpěváků starší generace.

Ve světě už dnes podobné experimenty nejsou ničím výjimečným (vzpomeňme na velmi alternativní „tribute album“ z písniček Lee Hazelwooda nebo Jacquese Brela). Český posluchač si však ještě musí zvykat – originál v něm totiž rezonuje tak silně, že jen tak ledajakou úpravu neskousne. O to víc je ale Klusákova snaha zdravá a prospěšná.

Zúčastnění umělci postupovali trochu jako dobrý portrétista, jenž neznázorňuje zevnějšek, nýbrž nitro. Ve většině případů se jim tak podařilo dostat až na dřeň a objevit v jednotlivých skladbách skryté kouty, o jejichž existenci neměli jejich autoři možná ani ponětí. Dobře je to patrné kupříkladu na Modrých punčochách, jak je interpretuje Jaroslav Dušek & Vizita Band. To je hudební kubismus v přímém přenosu.

V rytmu kapek

Někteří (Vypsaná fixa, Mňága a Ždorp) využili rockový potenciál letitých hitů, jiní dovedli k dokonalosti původně nedotažené semaforské pokusy o vybočení ze zažitého stylu (Na vrata přibili můj stín v podání Jana Buriana a Křehkých mužů). Milan Cais a Mardoša s Tata Bojs si v lehounkém duetu V kašně vystačili pouze s kapající vodou. MIDI LIDI zase udělali se Šlitrovým parádním číslem Co jsem měl dnes k obědu to, k čemu přímo vybízí: rozšířili ho o další sloky.

Z některých coververzí – zejména z pekelného Sluníčka Allstar Refjúdží Bandu – asi panu Suchému musí jít hlava kolem. Nicméně zajisté i on dobře ví, že pokud se píseň nehraje a neproměňuje, jako by nežila. Pocty od současníků a kamarádů jsou sice pěkné, ale o stavu životnosti vašeho odkazu nic nevypovídají. CD For Semafor naopak dokládá, že tahle muzika baví i kolegy z úplně jiných světů a časů.

For Semafor, Klíče 2009

Celkový čas 72:58