Comebackové, v pořadí čtvrté album Forth se vyšvihlo na první místo britského žebříčku a slušné pozice hájí v řadě dalších zemí, Česko nevyjímaje. Věru překvapující u skupiny, považované ještě nedávno za definitivně „mrtvou“.

Za britskou kytarovou senzací The Verve se zavřela voda v dubnu 1999, kdy vyvrcholily konflikty mezi jednotlivými muzikanty, především mezi zpěvákem Richardem Ashcroftem a kytaristou Nickem McCabem. Loni byly spory mezi oběma kohouty urovnány prostřednictvím bubeníka Petera Salisburyho a skupina vydala k radosti fanoušků prohlášení, že „si chce zase společně užívat muziky“.

Zdá se, že usmíření The Verve bylo dobře načasováno. Britpop se vrací do módy. The Verve se stále nebojí delších stopáží a náladotvorných „kosmických“ ploch kytarových hluků, které pro ně byly charakteristické dříve, ani přímočaré refrénové zpěvnosti. Oproti dřívějšku sází na větší zvukovou pestrost a na skutečné písničkářství.

Místy se The Verve neubránili povrchnosti a melodické vlezlosti. Jenže banalita často bývá nejlepším předpokladem pro vznik hitu. Úlitby komerčním bohůmvšak nepřevládají.

The Verve navázali na zlaté britpopové časy, ale zároveň přiznali dospělost. Kdyby úplně odstřihli hitové ambice v duchu své slavné Bitter Sweet Symphony a jen zmoudřele písničkařili, neštěkl by po nich pes. Kdyby zůstali u opakování hitmakersví v duchu nejúspěšnější desky Urban Hymns nebo u psychedelických zvukových výbojů raného období, nedalo by se jim věřit. Takhle dokazují, že britpop nemusí být přežitkem.

The Verve: Forth Parlophone/EMI, celkový čas 64:22 min.

Tomáš S. Polívka