the.switch: Chtěli jsme Nohavicu přiblížit mladým lidem

Viděl jsem vás na Útulek festu v Ústí, dnes hrajete na Festivalu Free Tibet. Jsou vám benefice blízké, podporujete je, ale vybíráte si mezi nimi?

Vybíráme si moc. Když se kapela dostane na úroveň, kdy na ni začínají chodit fanoušci ve větší míře, začne být zajímavá pro mnoho akcí. Charity jsou skvělá věc, je hrozně důležité o problémech světa mluvit a věnovat se jim už jen kvůli určité duševní hygieně. Bohužel ale není možné hrát na všech akcích, které by o nás stály.

Ve vašem profilu na Bandzone dáváte ke stažení svá tři alba. Skvělé, ale proč tu chybí to první? Za tou nahrávkou si až tolik nestojíte? (ptá se nevděčný novinář)

Nejstarší deska ke stažení je M.A.D. Před ní vzniklo ještě několik EP nahrávek, kde jsme se hodně hledali a opravdu si za tím zas tak moc nestojíme. Nebráníme se jejich šíření, není to žádný top secret materiál. Ale že bychom se jimi chtěli prezentovat, to ne.

Michale, když vidím, kolik jste toho od roku 2006 stihli, říkám si: „Není toho málo!“ Ale pak zesmutním, když mi dojde, že jste měli velký úspěch třeba v drsné TV hitparádě Pětka v Pomeranči – a ten pořad České televize už je dnes zrušený. Štve vás to? Naše televize – asi až na Óčko, soudím – se už dnes moc tvrdší muzice nevěnují.

Štve nás to neskutečně moc! Pomeranč byl skvělý pořad a jeho stažení je obrovská ztráta pro celou scénu – a pro mě jeden z důvodů, proč jsem přestal mít rád Českou televizi. Formát tohoto typu v programu hrozně moc chybí a proto držím palce nadšencům, kteří provozují alespoň internetové pořady jako alternativa.tv, nebo teď kany z Kurtizán na facebooku.

Co ještě za dobu existence The Switch nenávratně zmizelo z vašeho obzoru? A ze života?

Teď mě uplně zamrazilo. Ze života nám bohužel zmizelo několik skvělých přátel a lidí, které jsme měli moc rádi. A pokud jde o the.switch, trochu se bojím toho výrazu „nenávratně“. My máme velikou víru a už jsme se za ta léta naučili neříkat slova jako nikdy, vždycky apod. Jediné, co zmizelo nenávratně je asi naše naivita a nezkušenost. Pevně věřím, že toto „zmizení“ ale všichni cítíme jako pozitivní změnu.

Na Útulek festu jste byli jako zjevení, hráli silou i lehce, vnímal jsem to jako pozitivní agresi. A vy?

To jsi trefil ze všech novinářů úplně nejlíp! Pozitivní agrese je přesně ten výraz, co prožívám během našich vystoupení, ale nikdy jsem to tak dobře nepojmenoval. Já osobně to cítím přesně tak!

Ve znaku máte vypínač, Switch je ale anglicky i rákoska a švihnutí. To by se vám nehodilo „do krámu“?

My vnímáme význam názvu naší kapely jako „změna“ a nebo „zapínač“. Něco, co tě v klubu přiměje se přepnout do „party“ módu a zapomenout na běžné denní starosti.

Proč se píšete the.switch? Je to, jako se americká beatnická a jazzová básnířka (rodačka z Berlína) psala vždy jen ruth weiss?

Tohle už máme v názvu tak dlouho, že už ani nevím přesně jak to vzniklo. Myslím, že jsme v době vlny optimalizací pro internet a vyhledávače zjistili, že slova „the switch“ jsou tak moc frekventovaná, že nás nebylo v podstatě možné vyhledat. Tak jsme z toho udělali řetězec the.switch a tu tečku tam vnímali jako zkratku pro symbol vypínače, který na tomto místě používáme v oficiálním logu kapely. Jediná změna po mnoha letech byla, že jsme vypínač a font nápisu změnili na hranatou verzi.

Cítíte se být součástí nějaké scény?

Určitě. Cítím, že jsme součástí takové té prvotní nu-metal crossover scény, která se tu začala formovat kolem roku 2000. Mámli jmenovat další kapely, které do této scény řadím, budou to naši kámoši Atari Terror, X-Left To Die, Satisfucktion, Rattle Bucket, Status Praesents, Cocotte minute, Post-It…

Biografii na webu Bandzone.cz máte „dojetou“ jen do ledna 2010. Co se od té doby okolo the.switch stalo důležitého? Co jste stihli letos, co ještě chcete vykonat?

Letos jsme byli tak produktivní, že jsme ani nenašli čas na aktualizaci naší biografie na Bandzone. Natočili jsme videoklip na Voda je zlá, vydali akustické best of album OFF, přijali nového člena, překopali naše koncertní vystoupení, změnili dlouholetý vizuál, zainvestovali spoustu peněz do zvuku i image kapely a mnoho dalšího.

A co sny? Mají i drsné kapely svoje a nenechají se opít slávou, když přijde? Hráli jste už před Korn či Disturbed…

Hrozně moc snů jsme si už splnili a jsme za to vděční všem, kteří nám k tomu dopomohli. Samozřejmě ale máme stále spoustu met, na které bychom rádi dosáhli. Doprovázet např. Deftones na jejich evropském turné by byl skutečně splněný sen pro všechny z the.switch. Tu kapelu prostě milujeme.

Slyším-li, jak valivě a pateticky jste udělali Nohavicovu a Vysockého písničku Divoký koně na své výborné album Svit (2006, ke stažení na Bandzone.cz), nejsme si jistý: je to pocta, či až ironie/parodie? I když „jinak“ moc legrace se Switch není v textech ani živě.

Je to obrovská pocta a to, že to na tebe působí pateticky, je pro mě velkým zklamáním. Nohavicovu tvorbu milujeme, neskutečně ho jako umělce respektujeme. Věřím, že jsme tím coverem jeho písně přiblížili dalším mladým a moc si přejeme, aby i on to tak bral.

Co je podle vás pro the.switch dnes typické, charakteristické? Co jiný nemá, nebo to dělá dost jinak?

Expresivní vokál v českém jazyce s poměrně dost abstraktními texty, které jsou dle nás unikátní. Zkreslené basové akordové linky a věřím, že i nadstandardní vizuální prezentace kapely na koncertech. Ne že bychom měli nějaké šílené masky, ale opravdu věnujeme čas a energii tomu, jak celá naše show vypadá.

Je něco, za co vám jako kapele stojí bojovat? Texty, muzikou, postoji, podporou někoho/něčeho…

Naše kapela není moc angažovaná. Je to spíš osobní věc každého z nás a každého z našich fanoušků. Jestli nás něco dokáže opravdu nakopnout, je to neznámý fanoušek, který mi napíše SMS, že při poslechu naší desky v sobě našel odvahu změnit zásadní věci ve svém životě k lepšímu a že nám za to bude do smrti vděčný. A to se opravdu už párkrát v různých obměnách stalo. Mrazilo mě z toho v zádech.

Kapely nedají dopustit na kluby, ve kterých se jim dobře hraje. Který je „ten váš“?

Divadlo pod Lampou v Plzni nás provází už od samých počátků a nikdy na tzv. x-core sessions nezapomeneme. Jinak se ty kluby dost mění, jedni zanikají, nové vznikají. Nemáme moc vyloženě oblíbených klubů, kam bychom jezdili např. každý rok.

Jsou i kluby, které už zanikly a chybí vám. A kapely? Uvítal bych návrat Emems – Ememvödöpoká, baví mě jejich texty a pozitivní šílenství.

Hrozně moc nám chybí klub Simply Club v Příbrami, kde jsme opravdu úplně začínali. Tenkrát na nás chodilo neuvěřitelných 250 lidí, víc než v leckterém klubu dnes po 15 letech hraní. Ze zaniklých kapel nám chybí určitě Goodfoul, měli na naši tvorbu obrovský vliv, který je dodnes patrný.

Na Bandzone je i náchodská punková parta Switch off. Není to k vzteku, když si dá kapela podobné jméno, nepletou si vás? Byť žánrově je to nesmysl…

Nikdy si nás nikdo s nikým nepletl. My zníme tak „divně“, že stačí pár taktů a hned víš, že jsi na jiném profilu než chceš. A to jsme zažili už tak šíleně zkomolený náš vlastní název, že už nás nevyvede z míry nic. V Bratislavě na plakátech jsme byli např. jako The Schwitz, nebo jinde zase jako DSVIČ. Nekecám!