VYBERTE SI REGION

Tomas Høffding: Do Prahy jsem jezdil za levným pivem. Teď se těším na koncert

Praha /ROZHOVOR, VIDEO/ - Kolik známe v Česku švédských hudebních skupin? ABBA, Ace of Base, The Cardigans, Europe, The Hives, Roxette… A i kdybychom do toho nezařadili nezávislou scénu, dalo by se dlouho pokračovat. Kolik jich známe ze sousedního Dánska? Pamětníci diskotékové produkce z 90. let si možná vzpomenou na otravný singl Barbie Girl od europopové čtveřice Aqua, a dál bude většina tápat. Nejen o těchto severských paradoxech jsem se bavil s Tomasem Høffdingem, lídrem dánské skupiny WhoMadeWho, která dnes večer hraje v pražském Paláci Akropolis. WhoMadeWho si jako jedna z mála dánských kapel zahráli na nejslavnějším festivalu světa v Glastonbury a její nezávislá produkce kombinující elektronický pop s kytarami oslovila i slavné Daft Punk.

16.5.2014
SDÍLEJ:

WhoMadeWho, tak se jmenuje trojice, která jako jedna z mála dánských kapel dokázala prorazit i za hranicemi svojí země. Tvoří ji (zleva) bubeník a producent Tomas Barfod, jazzový kytarista Jeppe Kjellberg a zpěvák a basák Tomas Høffding. Foto: archiv kapely

Vy i oba vaši spoluhráči z kapely pocházíte z hlavního města Dánska Kodaně. Co byste o tamní hudební scéně řekl českému posluchači?

Že se za poslední roky hodně změnila. Ještě tak před desíti lety se u nás nic moc nedělo. Jsme malá země, která má jen pět milionů obyvatel, a prorazit odsud do zahraničí je velmi těžké. Takže když chtěla být nějaká kapela u nás úspěšná, obvykle se tvářila, jak je strašně cool, ale přitom dělala ten nejprůměrnější mainstream. Ale internet to celé překopal. Vznikla spousta indie kapel, které neřeší, jestli jejich písničku vezmou televize či rádia. Taková ta „oficiální" scéna a velký pop je pořád nuda, ale když zajdete do klubů, potkáte spoustu kreativních lidí a uslyšíte hodně zajímavých projektů. Hlavně těch elektronických díky internetu skutečně hodně přibylo.

Přesto mě to trochu překvapuje. Jiné severské země, Finsko nebo Island, mají ještě méně obyvatel než Dánsko, a spousta kapel odtamtud mezinárodně prorazila. O Švédsku, které má dvakrát tolik obyvatel, ani nemluvě. Proč mají švédské kapely ve světě zvuk a dánské nikoli?

Švédsko je úplně jiný případ než my. Mají velkou hudební tradici, tamní trh je už někdy od 70. let nastaven na to, aby vznikaly nové popové věci. Rádia a televize se je nebojí hrát. A dají si záležet, jak se prezentují navenek. Třeba v případě Eurovize. V Dánsku si z této soutěže děláme srandu: když byla u nás nějaká skutečně špatná kapela, mohli jste se spolehnout, že ji uvidíte v Eurovizi. Švédové to naproti tomu brali vždycky smrtelně vážně. Za to jsme se jim smějeme, ale popravdě, taky jim celou dobu trochu závidíme.

Naopak, ve světě hodně prorazili dánští filmoví režiséři. Lars von Trier, Thomas Vinterberg nebo v poslední době Nicolas Winding Refn, to jsou pojmy.

Úspěch dánských filmařů podle mě spočíval v tom, že přišli v pravý čas se skvělými nápady a velmi zajímavou formou. Přinesli do hraného filmu hodně prvků z dokumentu a mělo to celosvětový ohlas. A i když už je to hodně let zpátky, na dánský film byla díky tomu upřena velká pozornost, lidi pořád baví diskutovat a sledovat, kdo bude třeba „nový Trier". Naproti tomu v hudbě jsme nikdy nic podobného nezažili, nebyla tady žádná dánská kapela, která by se stala mezinárodním pojmem a otevřela dveře dalším. Když se řekne „dánská kultura", člověk si představí film, možná design, ale určitě ne hudbu.

Když jste mluvil o dánském popu, připomnělo mi to Česko. Na druhou stranu, zrovna vy jste si zahráli třeba v Glastonbury, to se u nás v Česku povedlo v historii jediné kapele. Taky jste hráli naživo s Daft Punk, LCD Soundsystem nebo Justice takže slušný mezinárodní průlom. Čemu to přičítáte?

Měli jsme podle mě štěstí, že jsme přišli s něčím, co v dané době široko daleko nikdo nedělal. Ne snad, že by tady nebyla elektronika kombinovaná s kytarou. Ale často to vypadalo, že jedna z těch složek je jen do počtu. Zatímco u nás je Tomas Barfod, nejen výborný bubeník, ale i elektronický producent. Jeppe je jazzový kytarista, což působí hodně sofistikovaně, já hraju na basu a zpívám. Producenti si asi řekli: Jo, dva školení kytaristi a DJ, to je ono!

Vydali jste už pět alb. Poslední, nazvané Dreams, letos. Na první poslech je na něm mnohem méně elektroniky, než u vás bylo zvykem. Proč?

Začalo to hodně jednoduše. Potkali jsme se, vydali jsme desku a hned jsme jezdili po světě s kapelami, ze kterých jsme do té doby byli odvaření. Takže jsme si říkali: Kašleme na to, něco nahrajme, ale hlavně si to pořádně užijme! Nějakou dobu to trvalo, ale pak nás to omrzelo, viděli jsme, že i ty kapely, co nás baví, se změnily, nehrají pořád dokola to samé. Takže nová deska je pokus udělat to jinak, ubrat na tom, co by se dalo nazvat líbivou produkcí, a nechat písničky možná trochu víc obnažené.

Už jsem zmínil, že jste si zahráli na festivalu v Glastonbury. Jaké na to máte vzpomínky?

Hrozný catering, hrozný honorář, hrozná backstage… Všechno špatně! Kromě návštěvníků. Publikum bylo skvělé a užili jsme si to s ním, spousta vlajek, z vrchu to vypadalo jako kulisy z Pána prstenů. A samozřejmě, hrála tam spousta skvělých kapel. Je čest být u toho a kámoši vás poplácají po zádech, když se dozví, že jste hráli v Glastonbury. Ale všechno ostatní stálo za houby. Backstage, to byl jeden velký, asi dvacet metrů široký stan, ve kterém byla jedna lednice s pivem, a tím to haslo. Někdo, na koho byste se mohli obrátit? Ani náhodou. A asi ani nemusím říkat, že jak je v Glastonbury zvykem, pořád pršelo.

Teď přijíždíte do Česka. Vybaví se vám něco, když se řekne Praha?

Často si u nás přečtete o tom, že Praha je místo, kde se naše mládež jezdí opít a dělat ostudu. Upřímně, taky jsem tenhle výlet v časech studií podnikl. Máte skutečně výborné a přitom levné pivo! Ale taky jsem poznal, že Praha má úžasnou atmosféru, je to takové tradiční evropské město, kde na vás okamžitě dýchne kus historie. Jako student jsem u vás dělal blbosti, takže je čas, abychom vám to s kapelou vrátili, zahráli co nejlíp a naopak viděli, jak dokážete bláznit vy!

Předskakují pražští We Are Analogs
Předkapelou dánských WhoMadeWho budou dnes od 19.30 v Paláci Akropolis pražští We Are Analogs. Ti o sobě říkají: „We Are Analogs svým zvukem odkazují na dědictví vlny post-punk kapel 80. let a post-punk revival kapel přelomu tisíciletí. Tříčlenná kapela, založena na Strahovském vrchu roku 2011, pravidelně hraje a experimentuje s temnotou."

Autor: Ondřej Leinert

16.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies