VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tomáš Klus: Mám pocit, že se z nás stávají tlumočníci cizích názorů

Zlín /ROZHOVOR/ - „Pojďte dál, my se nestydíme," zve mě Tomáš Klus do své šatny v Masters of Rock Café, kde se s ostatními chystá na večerní koncert. „My se taky nestydíme," usmívám se na něj. „Počkejte chvilku, jenom vyfotím tohoto blázna," vrací mi úsměv, když mobilem zaměřuje na svého kamaráda.

7.11.2012
SDÍLEJ:

Tomáš Klus ve ZlíněFoto: DENÍK/Jan Karásek

Další otevírá v šatně láhev bílého vína. Na stole jsou hrozny i obložená mísa. Tomáš Klus si ale nese cestou k pódiu, u nějž si sedáme na schody, vincentku.

Pravidelně před koncertem na hlas?

Teď už ano, je potřeba.

Kouříte?

Ano, kouřím.

Jak moc?

Podle chuti. (Úsměv.)

Znáte Zlín? Znáte náš kraj?

Zlín znám, musím říct, jako svoje boty. Trávil jsem tady mnoho chvil svého života. Mám tady tetu, strejdu, sestřenici i několik kamarádů. Zlín mám velmi rád a ani nevím proč. Většinou tíhnu
 k městům s ryze historickou hodnotou, jako je třeba Český Krumlov. Je pravda, že Baťova zástavba je památkou, ale příliš mladou na můj vkus. Přesto ke Zlínu nějakým způsobem tíhnu. Možná je to tím, že ve mně vždycky evokoval Zlín čistotu. Přijde mi jako hrozně čisté město. Prostě mám Zlín rád.

O čistotě by s vámi jistě mnozí polemizovali.

Vzhledem k tomu, že jsme projeli měst hodně, Zlín z toho opravdu vychází velmi dobře.

Mám pro vás připravenou zkušební otázku. Víte, kdo to byl Pivečka?

Kdo to byl kdo?

Jan Pivečka.

Ne, to nevím.

Takový druhý Baťa. Obuvnický expert, který vyznával heslo Nikdy se nevzdávej.

To je pěkné. (Úsměv). Děkuji.

Máte rád slivovici? A co frgále?

Slivovici mám rád. Frgále jo, ale moc nejsem na sladké pečivo. Ale slivovici mám fakt moc rád.

Takže ne sladkomil, ale masožravec.

Vlastně jo, ale snažím se to omezovat, protože mi začala být sympatická zvířata.

Hm, to z vás bude vegetarián? Nebo snad vegan?

To snad ne, ale chtěl bych maso trochu omezit.

Co máte vůbec rád?

Nejraději mám boloňské špagety nebo těstoviny s tuňákem, které si dělám sám asi patnáct let neustále tytéž. Ještě mě to nepřešlo. Jedno období, konkrétně na střední v Praze, jsem je jedl každý den.

To si můžeme podat ruce. (Smích).

No, to klidně můžem. (Smích).

Pojďme k hudbě. Vyrostl jste na folkové, ale kterou máte rád kromě té svojí? Hip-hop, nebo dechovku, co folklor?

Nemám rád škatulkování na žánry, protože z toho pak vyplývá, jaký jsem člověk. Hrozně mě mrzí, že se lidé začínají dívat na člověka, který řekne, že poslouchá folk, jako na typ, který musí nutně nosit klobouk a liščí ohon. Když řeknu, že poslouchám jenom tvrdý rock, tak bych měl přijít v kožené bundě. Takže já poslouchám hudbu a mám rád hudbu. Je mi jedno, jestli je to hip-hop nebo lidovka. Myslím, že by se lidé měli přestat dělit… to vám hrozně sluší tohle světlo… (odraz světel, pozn. red.)

Díky.

…tak tím ochuzují muziku, kterou milují.

Jaký jste tedy člověk vy?

Myslím si, že jsem člověk, který je rád tak, jak je. Jak 
v době, ve které se narodil, tak v těle, ve kterém se narodil, tak v životě, který získal a který si utváří.

Takže veskrze spokojený člověk.

Řekl bych spíš šťastný.

Jak moc vám stoupla sláva do hlavy?

Nijak. Sláva je věc, kterou spíš vnímá okolí než já sám. Nebudu říkat, že ji necítím, když procházím nákupním centrem. Cítím pohledy kolemjdoucích do košíku, kteří se diví, že si nepeču chleba sám doma. Mě to ale ze zásady změnit nemůže. Spíš mě mrzí to, že když se člověk stává známým, mají lidé pocit, že jej znají. Z jednotlivých článků, které vycházejí 
v různých médiích, tvoří osobnost někoho, kým já vůbec nejsem. Pak při osobním setkání jsou překvapeni, kým ve skutečnosti jsem, nebo naopak k setkání nikdy nedojde a lidem činí problém jakákoliv moje přítomnost kdekoliv. Udělali si obrázek.

Asi všichni máme nějaké předsudky…

Nemluvím konkrétně o sobě nebo o této branži, ale o společnosti jako takové. Stavíme společenské vztahy hodně na tom, co kdo o kom řekne. To je trošku smutné. Ale za to může internet. Informací je na člověka tolik, že se musejí stále zjednodušovat. Tím se zjednodušuje i myšlení lidí. Přílišná informovanost je asi trochu na škodu. Přemýšlel jsem o tom nedávno, když jsem koukal na film z první republiky. Tehdy byly jediným zdrojem informací noviny a lidé byli mnohem chytřejší. Člověk mohl každé zprávě věnovat dostatek času. Mohl nad věcmi uvažovat. Nyní mám pocit, že se z nás stávají tlumočníci cizích názorů.

S tím nezbývá než souhlasit. Tomáš Klus zpívá často o vztazích, které ženy rády probírají, muži ale naopak. Proč vztahy? Protože jsou tak chytlavé?

Včera jsme si ve čtyři ráno přehrávali nové písně a ty už takové vůbec nejsou. Jakákoliv deska, kterou jsem vydal (byly teda tři), vypovídala o nějaké mé momentální situaci, v níž jsem byl, a odpovídala věku a nějaké vyzrálosti, dá-li se to tak říct. Když se člověk v 19 rozhodne psát písně, řeší hlavně vztahy, jestli je milován, není milován, jestli je zamilován šťastně nebo nešťastně. Ale myslím, že už druhá deska naznačila, že se nezajímám jen o svůj vlastní život, ale že mě zajímá i život ostatních. Na třetí desce už se životní příběhy netýkají jenom mě, ale i divadelních postav, které jsou díky mistrovství Antona Pavloviče Čechova tak geniálně zobecněné, že mohou být platné pro mnoho cizích příběhů. Deska, kterou bychom chtěli vydat příští rok, bude zase úplně jiná.

O čem bude?

Je jedna píseň, na kterou jsem velmi pyšný… mám pocit, že přijde jakási potopa, ale bude jen v lidských srdcích. Že si lidé začnou uvědomovat, že rychlost, jakou se řítíme kamsi, není dobrým znamením toho, že pokrok vždycky znamená pokrok. Píseň je o tom, že se tady na Zemi ocitne nový Noe a má problém postavit archu, protože mu to úřady nechtějí povolit. Nakonec ji postaví a on sejde mezi lidi. Začne jim říkat: Pojďte, já postavil tu archu. A oni ho zavřou do blázince. Jmenuje se to Propusťte Noeho z basy. Tento styl a tato témata mě zajímají. Nemají to být biblické příběhy, ale témata budou obecnější. Každopádně nebudou smutné.

Chcete tedy dělat pozitivní hudbu?

Chci pozitivně sdělovat věci, které pozitivní nejsou. Takhle jsem se to snažil naučit na odkazech mistrů, jako byli Werich nebo Horníček. Mám pocit, že skrz srandu člověk sdělí mnohem víc, než když uvede lidi do společného trpitelství.

Nejsou vám někdy protivné davy fanynek na koncertech?

Éra fanynek pod pódiem už tady byla a je nám připisována, ale spíš proto, že lidé, kteří o nás píší, moc nechodí na naše koncerty. V zásadě to už není pravda. První tři řady jsou sice plné žen, ale vzadu postávají chlapi. A jsem rád, že si cestu k nám našli. Ze začátku jsme byli prezentováni jako milovníci s kytarou, ale to tak není.

A to jsem se chtěla zeptat, co děláte s plyšáky, které po vás házejí.

Žádné neházejí.

Ani vajíčka?

Ta možná přijdou časem. Každopádně nemám pocit, že hrajeme pro sedmnáctileté holčičky. Na nás chodí rodiny s dětmi a je to skvělé. Hrajeme pro všechny, kteří chtějí slyšet. Kdyby sem chodily čtyřleté děti a já zpíval o pejscích a kočičkách, budu šťastný. Nehraji pro sebe, mě baví hrát pro lidi. Další věc, která mě štve, je, že muzikanti, kterým se nepovedlo, co chtěli, tvrdí, že když hrajete pro spoustu lidí, je to komerční hudba. Už je to slovo, které ztratilo význam. Všechno, co je úspěšné, je komerční. Všechno, co je neúspěšné, je ta pravá ryzí hudba. Tím se český rybníček prohlubuje. Ne tak, že by se dalo plavat, ale je tak nějak divně bahnitý.

Vy jste buddhista?

Máte ten pocit?

Vidím, že máte na krku málu. (meditační korále, pozn. red.)

To jsem dostal od hinduistického kněze v Indii. Myslím, že Evropan nemůže být nikdy hinduista nebo buddhista. To se člověk musí takhle narodit. Může se jenom velmi inspirovat, ale Evropan bude vždycky křesťan.

To vás ten kněz tak oslovil, že nosíte málu na krku?

Hmm. Já si tam koupil křížek a přišel jsem do chrámu. On se mě zeptal, jestli jsem křesťan. A já říkal, že ne, že i do Indie jsem přijel pátrat. On přišel, přinesl mi tohle a říkal: Pátrejte dál. Proto je nosím. Je to pro mě Indie, kterou jsem si přivezl s sebou. Tohle a vousy. Člověk tam mohl být, kým chtěl a nikomu to nevadilo. Tam vás lidé mají rádi. Muslimové mají mešitu vedle kostela, kousek od toho je hinduistický templ. To je věc, kterou by se do Indie různí lidé měli jezdit učit.

Vy se teď budete učit být otcem. Stíháte pomáhat nakupovat výbavičku?

(Smích.). To ne. Na tyto věci mám dost času, protože ho chci mít, ale teď řešíme klasické věci, jako kde se bude odehrávat porod a podobně. Je to skvělé. Naplnilo mě to obrovským klidem. Srovnal jsem si priority a zjistil, že nejsem nejdůležitější na světě. Je to velmi osvobozující.

Budete muset asi trochu přeorganizovat svůj soukromý život. Jak to pocítí fanoušci? Budete méně hrát?

Budeme hrát méně, ale nezávisle na tom, zda budu mít dítě. Už jsme se tak dohodli před časem, že příští rok chceme trochu polevit. Osobně jsem měl pocit, že už je překlusováno… že si otevřete konzervu a vyskočí na vás Klus. Včera jsme hráli v Luhačovicích a v publiku bylo pět lidí, kteří měli mou fotku přes obličej.

Fakt? To už je trošku fanatismus, ne? (Smích).

(Smích). Byla to spíš recese a mě to pobavilo. Ale první tři vteřiny jsem pochyboval o svém zdraví. Už je mě všude dost. Budeme hrát míň, ale o to to bude lepší. Chtěl bych se orientovat nejen na hudbu, ale propojit se i s nějakým výtvarně činorodým umělcem a udělat audiovizuální projekt. Bude stát hodně času a nebude asi tolik k vidění, ale může to být příjemný zážitek nejen pro nás.

Co to konkrétně bude?

Zatím sám nevím. (Úsměv).

MARIE ŠIDLOVÁ

Autor: Redakce

7.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Malý pacient trpící leukémií.
8

Lék na leukemii mohl být čtyřikrát levnější. VZP couvla

Německé dálnice mají zavádět mýtné

Cesta k sousedům. V Německu si dejte pozor na kolony

Britové se pyšní novou válečnou lodí. Jde o největší plavidlo Jejího Veličenstva

/VIDEO, FOTOGALERIE/ Ze skotských doků v Rosythu vyrazila ke své první cvičné plavbě nejnovější chlouba královského námořnictva HMS Queen Elizabeth. Jde o doposud největší a nejpokročilejší britské válečné plavidlo v historii. Světlo světa spatřilo po osmi letech vývoje. Dokáže nést čtyřicet letadel a může na ní působit až tisíc mariňáků.

Místo českého lva moravská orlice. Moravan ničí na cedulích malý státní znak

Trestní oznámení chystá Správa chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Došla jí trpělivost s Moravanem, který ničí státní znak na tamních cedulích. Částka, na kterou přijde pořízení nových a jejich montáž, už se blíží téměř k dvaceti tisícům korun. „Řádění vandala začalo letos na jaře krádeží pěti cedulí v Údolí Říčky. Pak se přesunul do okolí Ostrova, Holštejna a Jedovnic," popsal zástupce vedoucího správy Antonín Tůma.

AKTUALIZUJEME

V čele ANO bude ve středních Čechách Babiš. Pilný na Vysočině kandidovat nebude

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš bude lídrem pro sněmovní volby ve středních Čechách. Žádost tamních oblastních organizací dnes potvrdilo předsednictvo hnutí. Babiš chtěl původně kandidovat až z posledního místa a neúspěšně k tomu vyzval i šéfy ostatních stran. Hnutí to dnes oznámilo v tiskové zprávě.

Rakouský prezident přijel do Prahy vlakem, Sobotka ho vítal na nádraží

Na první návštěvu České republiky ve funkci rakouského prezidenta přijel do Prahy vlakem Alexander Van der Bellen. Na pražském Hlavním nádraží ho uvítal hradní ceremoniář Miroslav Sklenář a jednotka Hradní stráže. V historickém salonku nádražní budovy se pak s Van der Bellenem setkal premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). V úterý se sejde i s prezidentem Milošem Zemanem, ten se ale plánovaného podnikatelského fóra nezúčastní kvůli návštěvě Vysočiny.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies