VYBERTE SI REGION

United Flavour: Jsme pozitivní lidé

PRAHA - Nadnárodní kapela usazená v Praze stírá hranice – a to nejenom hudební.

20.9.2007
SDÍLEJ:

United Flavour - zleva Split, Velocity, Djei, Carmen, Jaro, StandaFoto: DENÍK

Skupina United Flavour, hrající osobitou kombinaci reggae, soulu, hip hopu i latiny, vydala nedávno úspěšné album Unity a její koncertní věhlas překračuje hranice ČR. Hlavními postavami kapely jsou baskytarista a skladatel Djej, rodák z Pobřeží slonoviny, který se do Prahy přestěhoval z Paříže, a původem španělská zpěvačka Carmen. Sestavu United Flavour doplňuje parta šikovných muzikantů z různých koutů Česka i Slovenska.

Vaše hudba je v pravém smyslu slova kosmopolitní, může být „doma“ kdekoliv na světě. Má na ni vliv, že jste se potkali právě v Praze?

Djei: Praha je opravdu magické město. To je také důvod, proč tady jsme. Kdybychom žili jinde, deska by nemohla znít tak, jak zní.

Carmen: Určitě! Navíc kdybych nepřijela do Prahy a nepotkala se s Djeiem, těžko bych se stala zpěvačkou. Asi by mě to vůbec nenapadlo. Přijela jsem sem jako novinářka. Původně jsem studovala doma ve Španělsku žurnalistiku, abych mohla cestovat, poznávat jiné země a kultury. Nakonec se mi to splnilo ne díky žurnalistice, ale díky muzice.

Před časem jste si posteskli, že jednotlivé žánrové scény a jejich příznivci v Česku nekomunikují, či dokonce na sebe vzájemně nevraží. Není už teď situace o něco lepší?

Djei: Na festivalech už to je lepší. Mladé publikum, které na festivaly jezdí, je otevřené různým žánrům. Ale stále jsou oddělené jednotlivé komunity. Například lidé z hip hopové komunity nejsou otevření reggae, reggae komunita není ochotna přijmout hip hop. Což vychází už od samotných muzikantů. Už vůbec nechápeme dělení uvnitř komunit. Je absurdní, jak mezi sebou bojují jednotlivé frakce, jestli je lepší Boombap nebo Bbarak, jestli tohle je opravdový hip hop, nebo to není opravdový hip hop(smích). Nebo jestli United Flavour hrají opravdové reggae, když je v muzice ještě tohle a tamto (smích). Je nám jedno, co je „opravdové“ a co ne. Muzika je jen jedna a je buď dobrá, nebo špatná. Písničky jako Dreamland Worker či Memories Of You mají v tom nejlepším smyslu slova hitové ambice. Přesto je asi problém dostat je do rádií.

Jaro: Bohužel. Rádia jsou u nás většinou hodně konzervativní. Sází na osvědčené modely, nemají odvahu alespoň trochu experimentovat. V jednom rádiu jsme se setkali s reakcí, že naše deska je moc world music, tudíž ji pouštět nemůžou. Druhý den si pustíte to samé rádio a právě tam hraje nějaká „echt“ world music. Řada „alternativních“ kapel, aby si „nepokazila jméno“ u fanoušků, se sama distancuje od komerčních médií.

Jsou pro vás přijatelná vystoupení třeba v komerčních televizích?

Jaro: Proč ne, už jsme byli třeba ve Snídani s Novou. Když to bude pořad s dobrou koncepcí a nebudou tam ze člověka dělat vola, není důvod proč v něm nevystoupit. Když se objevíte v nějakém pořadu na komerční televizi, může se o vás dozvědět spousta nových lidí – i když někteří stávající posluchači vás proto mohou zatratit.

Djei: Vůbec tuhle zdejší mentalitu nechápu. Když se v jiných zemích dostane kapela do celostátního vysílání, znamená to, že je dost zajímavá na to, aby se tam dostala. Nikdo si neříká „tohle už je komerce, to poslouchat nebudu“. Přitom reggae a černá hudba obecně tady má tak málo posluchačů, že potřebuje propagaci. Když uděláme desku, musíme se postarat, aby byla někde slyšet.

Důležité jsou texty vašich písní, často zaměřené proti násilí, rasismu, netoleranci. Máte nějaké osobní zkušenosti, že je tohle poselství stále třeba opakovat?

Carmen: Ano, a samozřejmě to neplatí jen pro Česko. Stačí se podívat do novin. Je důležité rozšiřovat tuhle zprávu – jsme pozitivní lidé, nechceme bojovat. My to tak doopravdy cítíme.

Djei: To poselství je důležité, protože ve společnosti je spousta násilí a lidé se ho musí snažit zastavit. Jsou tři druhy násilí. To nejprimitivnější je fyzické. Pak emociální, které můžete vycítit na duševní úrovni. A také násilí psychologické. Když někomu řeknete něco zlého, můžete velmi zranit. Spousta lidí je pasivně agresivních. Když zpíváme we are possitive people we don‘t want to fight, myslíme tím veškeré násilí. I chování lidí, kteří tráví čas tím, že negativizují práci jiných. Kritizují ostatní nikoliv konstruktivně, ale destruktivně. To se děje samozřejmě i v muzice. Pokud někoho kritizujete „podívej,
tohle není úplně ono, zkus tuhle cestičku, třeba to bude lepší“, tak je to v pořádku. Ale když lidé na všechno říkají jen „to je shit, to je blbé“, jedná se o násilí. Protože jsem černý, tak pochopitelně cítím, třeba když přijdu do hospody, i negativní energii lidí zaměřenou vůči všemu odlišnému. Což je úplně stejné, jako když si představíte, že jediný běloch přijde mezi samé černochy. Opět je potřeba říkat – buďme pozitivní, buďme v pohodě.

20.9.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
13

Na víkend zvou i níže položené sjezdovky a desítky kilometrů stop

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
3 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Obamovi balí, prezidentští úředníci vyklízejí Bílý dům

Odcházející americký prezident Barack Obama se loučí s Bílým domem, v němž jako hlava státu bydlel osm let. Oficiální akce, projevy a tiskové konference má za sebou a dnes je jeho program podle poradců volnější, byť Bílý dům ještě neopouští. Hlavou státu je do pátku 12:00 místního času (18:00 SEČ), kdy složí přísahu jeho nástupce Donald Trump.

AKTUALIZOVÁNO

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies