VYBRAT REGION
Zavřít mapu

United Flavour: Jsme pozitivní lidé

PRAHA - Nadnárodní kapela usazená v Praze stírá hranice – a to nejenom hudební.

20.9.2007
SDÍLEJ:

United Flavour - zleva Split, Velocity, Djei, Carmen, Jaro, StandaFoto: DENÍK

Skupina United Flavour, hrající osobitou kombinaci reggae, soulu, hip hopu i latiny, vydala nedávno úspěšné album Unity a její koncertní věhlas překračuje hranice ČR. Hlavními postavami kapely jsou baskytarista a skladatel Djej, rodák z Pobřeží slonoviny, který se do Prahy přestěhoval z Paříže, a původem španělská zpěvačka Carmen. Sestavu United Flavour doplňuje parta šikovných muzikantů z různých koutů Česka i Slovenska.

Vaše hudba je v pravém smyslu slova kosmopolitní, může být „doma“ kdekoliv na světě. Má na ni vliv, že jste se potkali právě v Praze?

Djei: Praha je opravdu magické město. To je také důvod, proč tady jsme. Kdybychom žili jinde, deska by nemohla znít tak, jak zní.

Carmen: Určitě! Navíc kdybych nepřijela do Prahy a nepotkala se s Djeiem, těžko bych se stala zpěvačkou. Asi by mě to vůbec nenapadlo. Přijela jsem sem jako novinářka. Původně jsem studovala doma ve Španělsku žurnalistiku, abych mohla cestovat, poznávat jiné země a kultury. Nakonec se mi to splnilo ne díky žurnalistice, ale díky muzice.

Před časem jste si posteskli, že jednotlivé žánrové scény a jejich příznivci v Česku nekomunikují, či dokonce na sebe vzájemně nevraží. Není už teď situace o něco lepší?

Djei: Na festivalech už to je lepší. Mladé publikum, které na festivaly jezdí, je otevřené různým žánrům. Ale stále jsou oddělené jednotlivé komunity. Například lidé z hip hopové komunity nejsou otevření reggae, reggae komunita není ochotna přijmout hip hop. Což vychází už od samotných muzikantů. Už vůbec nechápeme dělení uvnitř komunit. Je absurdní, jak mezi sebou bojují jednotlivé frakce, jestli je lepší Boombap nebo Bbarak, jestli tohle je opravdový hip hop, nebo to není opravdový hip hop(smích). Nebo jestli United Flavour hrají opravdové reggae, když je v muzice ještě tohle a tamto (smích). Je nám jedno, co je „opravdové“ a co ne. Muzika je jen jedna a je buď dobrá, nebo špatná. Písničky jako Dreamland Worker či Memories Of You mají v tom nejlepším smyslu slova hitové ambice. Přesto je asi problém dostat je do rádií.

Jaro: Bohužel. Rádia jsou u nás většinou hodně konzervativní. Sází na osvědčené modely, nemají odvahu alespoň trochu experimentovat. V jednom rádiu jsme se setkali s reakcí, že naše deska je moc world music, tudíž ji pouštět nemůžou. Druhý den si pustíte to samé rádio a právě tam hraje nějaká „echt“ world music. Řada „alternativních“ kapel, aby si „nepokazila jméno“ u fanoušků, se sama distancuje od komerčních médií.

Jsou pro vás přijatelná vystoupení třeba v komerčních televizích?

Jaro: Proč ne, už jsme byli třeba ve Snídani s Novou. Když to bude pořad s dobrou koncepcí a nebudou tam ze člověka dělat vola, není důvod proč v něm nevystoupit. Když se objevíte v nějakém pořadu na komerční televizi, může se o vás dozvědět spousta nových lidí – i když někteří stávající posluchači vás proto mohou zatratit.

Djei: Vůbec tuhle zdejší mentalitu nechápu. Když se v jiných zemích dostane kapela do celostátního vysílání, znamená to, že je dost zajímavá na to, aby se tam dostala. Nikdo si neříká „tohle už je komerce, to poslouchat nebudu“. Přitom reggae a černá hudba obecně tady má tak málo posluchačů, že potřebuje propagaci. Když uděláme desku, musíme se postarat, aby byla někde slyšet.

Důležité jsou texty vašich písní, často zaměřené proti násilí, rasismu, netoleranci. Máte nějaké osobní zkušenosti, že je tohle poselství stále třeba opakovat?

Carmen: Ano, a samozřejmě to neplatí jen pro Česko. Stačí se podívat do novin. Je důležité rozšiřovat tuhle zprávu – jsme pozitivní lidé, nechceme bojovat. My to tak doopravdy cítíme.

Djei: To poselství je důležité, protože ve společnosti je spousta násilí a lidé se ho musí snažit zastavit. Jsou tři druhy násilí. To nejprimitivnější je fyzické. Pak emociální, které můžete vycítit na duševní úrovni. A také násilí psychologické. Když někomu řeknete něco zlého, můžete velmi zranit. Spousta lidí je pasivně agresivních. Když zpíváme we are possitive people we don‘t want to fight, myslíme tím veškeré násilí. I chování lidí, kteří tráví čas tím, že negativizují práci jiných. Kritizují ostatní nikoliv konstruktivně, ale destruktivně. To se děje samozřejmě i v muzice. Pokud někoho kritizujete „podívej,
tohle není úplně ono, zkus tuhle cestičku, třeba to bude lepší“, tak je to v pořádku. Ale když lidé na všechno říkají jen „to je shit, to je blbé“, jedná se o násilí. Protože jsem černý, tak pochopitelně cítím, třeba když přijdu do hospody, i negativní energii lidí zaměřenou vůči všemu odlišnému. Což je úplně stejné, jako když si představíte, že jediný běloch přijde mezi samé černochy. Opět je potřeba říkat – buďme pozitivní, buďme v pohodě.

20.9.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
50 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

S prezidentem je spokojena více než polovina Čechů, tvrdí průzkum

S prací prezidenta republiky jako instituce je spokojeno 57 procent Čechů. Podle nadpoloviční většiny lidí Miloš Zeman plní předvolební sliby a je prezidentem všech občanů. O tom, že Zeman vytváří dobrý obraz Česka v zahraničí, je přesvědčeno 42 procent občanů. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který provedla agentura Kantar.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies