VYBERTE SI REGION

Barry Dolins: Uspořádali jsme festival a během prvního dne přišlo 175 tisíc lidí

Praha /ROZHOVOR/ - Ve čtvrtek v Praze začíná festival United Islands. Deníku před ním poskytl rozhovor Barry Dolins, muž který stojí za největším volně přístupným festivalem na světě… Celých sedmadvacet let stál Barry Dolins za největším volně přístupným hudebním festivalem na světě. Chicago Blues Festival, který spoluzakládal v roce 1983, každoročně během pár červnových dnů navštíví kolem půl milionu lidí. Letos stál za vůbec prvním českým vystoupením na festivalu.

20.6.2013
SDÍLEJ:

BARRY DOLINS příští rok oslaví 65. narozeniny. 25 let je ženatý a 27 let byl pořadatelem největšího volně přístupného open air festivalu na světě Chicago Blues Festivalu. O víkendu přijede na pražské United Islands. Foto: Angelo Echevarria/Facebook Barryho Dolinse

Pomohl zprostředkovat návštěvu formace Michal Prokop Trio, která si zahrála spolu s nestorem chicagské bluesové scény Johnem Primerem. A úplně stejná sestava se představí i ve čtvrtek na pražském festivalu United Islands. Stejně jako ten chicagský je pro všechny přístupný zdarma. Půl milionu lidí ho, pravda, nenavštěvuje, ale v českých poměrech je podobně výjimečný jako ten chicagský v poměrech amerických. A tak není divu, že pozvání k přednášce na něho přijal právě i Barry Dolins. Deníku před příjezdem do Prahy poskytl rozhovor.

Zakládal jste největší volně přístupný festival na světě. Jak vůbec Chicago k takto velké akci přišlo?

Začalo to v roce 1983, když byl Harold Washington zvolen starostou města. Jedním z jeho snů bylo uspořádat v Chicagu letní bluesový festival. Protože Chicago vždy bylo centrem blues. Já se kolem hudby léta pohyboval, tehdy už jsem pořádal bluesové a jazzové akce, takže to byl přirozený postup.

Hned od začátku to byl úspěšný festival?

Nad očekávání! Začali jsme s třídenní akcí a jedním pódiem a ohlas byl ohromný. Každý den chodilo 175 tisíc lidí. Takže jsem pokračoval v práci, až jsem si uvědomil, že už to dělám 27 let.

Čím si vysvětlujete, že se festival ve městě takto uchytil?

Lidé v Chicagu vždycky po blues prahli, je tu řada klubů, velká posluchačská komunita. Festival tohle všechno prostě spojil. Když jsme ho uspořádali, uvědomili jsme si, že na něco podobného tady lidé vlastně čekali. I díky festivalu další a další generace objevují blues a město si udržuje tuto svoji hezkou tradici. Kdoví, jak by se dnes dařilo nejrůznějším bluesovým klubům, kdyby festival nebyl.

Vzpomínáte si na svoje první kontakty s bluesovou hudbou?

Jako puberťák jsem prodával sluneční brýle na jedné z nejvyhlášenějších nákupních ulic v Chicagu, na Maxwell Street. Kousek vedle mě stál chlapík, co prodával desky. Pořád mu z krámu hrávala nějaká hudba, která mě fascinovala. Mezi tím vyčníval „otec chicagského blues" Muddy Waters. Když jsem pak dospěl a stal se učitelem dějepisu, dějiny hudby a blues obzvlášť patřily k tomu, co mě bavilo úplně nejvíc.

Na festivalu jste přivítali legendy jako B.B.Kinga nebo Raye Charlese. Byl to od začátku váš sen?

Abych pravdu řekl, byla to spíš taková třešnička na dortu. Pro mě osobně na Chicago Blues Festivalu bylo vždy asi nejcennější to, že jsme mohli propagovat místní scénu, pomáhat místním hudebníkům. A představovat chicagskou bluesovou scénu v širším kontextu. Bluesová tradice ve Spojených státech je natolik široká, že každá část země má svůj charakteristický styl a zvuk. Třeba blues na západním pobřeží zní jinak než v Chicagu. Vždycky jsme chtěli vyprávět příběh blues v celé jeho americké barvitosti. Samozřejmě ale s tím, že se konáme v Chicagu, takže místní kapely jsou zastoupené nejvíc.

Pořádat podobnou kulturní akci je ale také pořádně finančně náročné. Předpokládám, že o festival s půlmilionovou návštěvností se partneři perou. Bylo tomu tak i před prvním ročníkem, když jste ještě za sebou neměli žádnou úspěšnou minulost?

Pro nás byla klíčová podpora města. Festival vzalo opravdu za svůj a tato podpora trvá nadále. Plus máme několik velkých partnerů, jeden pivovar, firmu na výrobu kytar… Akce má velký zvuk, přijíždějí na ni lidé ze všech koutů světa, od České republiky po Japonsko, z obou pobřeží Spojených států. Je dobře načasovaná, začátek června nahrává tomu, že hodně lidí spojí návštěvu festivalu s letním pobytem v Chicagu.

V roce 2010 jste se nicméně s festivalem po 27 letech rozloučil. Proč?

Dělal jsem to 27 let a částečně jsem s festivalem spojen stále. Stále dávám pořadatelům tipy na zajímavé kapely, rád o festivalu mluvím s novináři, jako teď s vámi… Ale už byl čas na změnu. Potřeboval jsem odpočinek. V rámci festivalu jsem toho dělal opravdu hodně. Dramaturgii, programového supervizora, zajišťoval jsem potřebné technické záležitosti, bylo toho zkrátka hodně. Teď mám mnohem volnější režim. Mám čas učit, takže učím třeba dějiny rock'n'rollu. Pořád mám dost práce, ale mám i mnohem víc příležitost odpočívat.

Jaký zájem o blues pozorujete u mladých lidí, s kterými se na univerzitě při svých kurzech bavíte o hudbě?

Pořád mají o blues velký zájem. Ale samozřejmě platí, že každá generace si najde svůj hlas. Mým posláním je seznamovat mladé lidi s těmi, kteří postavili základy současného blues. Zkusit jim předat ty emoce, které máte s touto hudbou spojené. Nicméně platí přísloví: Můžete dovést koně k vodě, ale nemůžete ho přinutit ji pít.

Zmínil jste, že každá generace si najde svůj hlas. Jaký hlas má současná generace v Chicagu?

Jsou to třeba Ronnie Baker Brooks, ohromně talentovaná parta hudebníků nebo Shemekia Copeland, která otevírala letošní Chicago Blues Festival. Můžeme hovořit o celé generaci nových bluesových umělců.

Chicago je patrně největší světové velkoměsto, které mělo v minulosti byť už je to hodně dávno starostu českého původu pana Antonína Čermáka. Existuje ve městě ještě něco jako česká stopa?

Chicago bylo vždycky městem přistěhovalců. Přicházejí a žijí zde lidé z celého světa. A vím, že je tu i početná česká komunita. Proto jsem rád, že jsme nejen ji mohli potěšit, když letos na Chicago Blues festivalu vystoupil John Primer s Michalem Prokopem a jeho triem. Věřím, že si tohle spojení náležitě užijí i čeští fanoušci v Praze!

Autor: Ondřej Leinert

20.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Polský nejvyšší soud odmítl vydání Polanského do USA

Varšava - Polský nejvyšší soud dnes odmítl žádost o vydání světově uznávaného režiséra Romana Polanského do USA, kde mu hrozí trest kvůli sexu s nezletilou dívkou. Soudci zamítli stížnost podanou generálním prokurátorem a potvrdili verdikt soudu nižší instance. Dnešní rozhodnutí je konečné a není proti němu odvolání, informovala agentura PAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies