VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V šansonech zní Neckář přesvědčivě

Strakonice /RECENZE, FOTOGALERIE/ - Popová legenda vyprodala strakonický kulturní dům. Hlavním minusem koncertu byl rozplizlý výkon kapely Bacily… Hodnocení hudby a vůbec umění je složité už proto, že různá díla, případně události mají ve vztahu k člověku různé významy a funkce. Jedna hudba může úspěšně bavit, léčit nebo vyvolávat nostalgii po časech dávno minulých, jiná esteticky povznáší. Pondělní koncert Václava Neckáře ve vyprodaném strakonickém kulturním domě, kde sedělo a stálo 420 lidí, naplnil očekávání v mnoha směrech s výjimkou toho uměleckého.

10.2.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
15 fotografií

Václav Neckář s kapelou Bacily vystoupil v Kulturním domě ve Strakonicích.Foto: Deník/Václav Panzer

Publikum všech generací přivítalo legendárního zpěváka a jeho doprovodnou skupinu Bacily přesně na čas v půl osmé večer, aby se v následujících dvou hodinách oddalo písním odrážejícím celou jeho hudební kariéru. První část koncertu rozděleného přestávkou byla převážně ve znamení 'zlatých' šedesátých let. Posluchači mohli vyslechnout a také si s nadšením zatleskat do vypalovaček Ša-la-la-la-li nebo Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě. Vzpomínalo se také u Stínu katedrál a Massachusetts.

Neckář si uchoval smysl pro show

Navzdory nepřízni osudu a zdravotní indispozici si Neckář uchoval smysl pro scénický pohyb a šoumenství, které byly kdysi ozdobou jeho vystoupení, a své písně doprovázel různými gagy. S úspěchem se setkala jak konvička, s jejíž pomocí zpěvák napodoboval 'nosový' hlas průvodce chrámem svatého Víta, tak moment, kdy během valčíkové Lékořice vyzval k tanci dámu sedící v první řadě.

Nejinak tomu bylo i s blikajícím čarodějnickým kloboukem v Čarodějovi Dobrodějovi, který však již pokoušel hranici dobrého vkusu; co by slušelo rozdováděnému princi ze Šíleně smutné princezny, může v případě životem ošlehaného kmeta snadno sklouznout do tragikomické estrády.

Kapela: zvukový hybrid

Ačkoliv Neckářův hlas poznamenalo stáří i nemoc a bez podpůrného half-playbacku by se zřejmě neobešel, v klidnější, šansonové poloze písní Jedenkrát, Kdo vchází do tvých snů, má lásko nebo Půlnoční, jež zazněly v druhé polovině koncertu, působil dobře a přesvědčivě. V tomto směru lze jen těžko pochopit, proč tvůrci programu koncertu nevyšli hlavnímu protagonistovi vstříc a nezvolili spíše komorní akustické pojetí, které se mohlo zvukově i repertoárově opřít právě o desku Tomu, kdo nás má rád – z Neckářova umělecky nejsilnějšího alba zazněla paradoxně pouze zmíněná Jedenkrát, která jakožto závěrečná a nejlepší skladba celého vystoupení do značné míry narovnávala předcházející rockové tápání.

Široký výběr hitů Václava Neckáře však mohl vyznít lépe i v 'elektrické' podobě, ovšem za předpokladu kvalitnějšího instrumentálního doprovodu. Dávno pryč jsou totiž doby, kdy Bacily patřily k nejlepším domácím rockovým souborům. Kapela, která prošla během svého dlouhého vývoje mnoha stylovými proměnami, již před lety ustrnula na podivném zvukovém hybridu. Ten mísí archaické syntezátorové rejstříky pozdního art rocku s disco soundem a hardrockovou kytarou a především starším Neckářovým písním vůbec nesedí. Kapela si navíc do Strakonic přivezla bubeníka, jehož nepřiměřeně agresivní, hlučná a 'umlácená' hra působila vyloženě rušivě.

Bacily už nejsou to, co bývaly

Vrcholem zmaru Bacilů bylo rozsáhlé sólové intermezzo v druhé části koncertu, během něhož zpěvák v zákulisí nabíral síly na závěrečné finále. Při vší úctě k osobnostem Jana Neckáře a Otakara Petřiny, neoriginální, technicky nedokonalá a vzhledem k situaci hlasitostně naprosto nepřiměřená hudba by stěží obstála na vesnické zábavě. Navíc rocková, artrocková a chvílemi zvukově bizarní experimentální mezihra smazala jakýkoliv náznak dramaturgické koncepčnosti.

Ačkoliv v závěru koncertu nadšené publikum odměnilo hvězdu večera mohutným aplausem a opakovanými ovacemi vestoje, umělecký dojem z vystoupení byl přinejmenším rozpačitý. Nejenom při jedné z posledních písní nazvané Odejdu musely nezaujatého posluchače přepadnout myšlenky o umění včasného odcházení ze scény.


JAN BLÜML
Autor je muzikolog

10.2.2012
SDÍLEJ:
Hrůza,  kterou po sobě zanechal zatím neznámý pytlák v Trojanovicích.
7

Otřesný případ! Pytlák vyhodil vnitřnosti srny, ta ale byla březí

Ilustrační foto
29

EET, vysoké nájmy a další problémy: Hospody bez personálu a hostů zavírají

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Zlatý Ámos Lukáš Lis: Nechtěl jsem být učitelem, ale neměnil bych

/VIDEO/ Nový držitel titulu Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele Lukáš Lis ze základní školy Soběslav původně nechtěl být učitelem, ale svou práci by už neměnil. Učitel by podle něj neměl být jen oblíbený, ale také dobrý. Svůj úspěch přičítá kombinaci přísnosti a přátelského přístupu k dětem.

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů, pořízené během uplynulého týdne.

Experti: připlácení na péči vylepší zdraví i rozpočet státu

Čeští pacienti jsou rekordmany ve zdravotní turistice. Ke svému lékaři zajdou i dvanáctkrát za rok. Přitom Skandinávcům to stačí jen třikrát a rakouským sousedům sedmkrát. Česko to stojí zbytečných dvacet miliard korun navíc.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies